Geokurz 6XA 2016
Den se dnem se sešel a s ním přišel den odjezdu na pět-let-neustále-omýlaný geokurz, jehož cílem je nacpat rok biologie a zeměpisu do pěti dní. A jelikož je 6XA vždy odhodlaná jet bez jakéhokoliv dělení jejich kolektivu, tak s ní vyrazili ještě i baskeťáci z celého ročníku na doplnění.
Cestou nás čekalo pár zastávek. Nejdříve Bozkovské jeskyně, kde si pravděpodobně udělalo gymnázium Mělník pěkné jméno. S menšími omrzlinami kvůli přechodu z 30 stupňů na 7 jsme se potom vydali do zatopeného břidlicového lomu, odkud jsme razili rovnou do Rokytnice. Tam nás čekal už legendární výstup k chat, kde jsme se trošku aklimatizovali jenom proto, abychom mohli šlapat do dalšího kopce na pozdní oběd.
Na večerním programu bylo prezentování doma připravených prezentací, které byly jednou z hlavních součástí známky za geokurz. Další den nás čekal důl v Harrachově, kde jsme si zmapovali 1km podzemních štol a zvykali si na studené horské klima. Pak již kýžený rozchod za jídlem. Cestou zpět si někteří (ré) z nás hrábli (y) až na dno kvůli dalšímu stoupání do strání. Již tímto dnem se v některých z nás začal probouzet strach z brzké poznávačky a souhrnného testu. Večer se proto většina studentů shromažďovala na chodbě u stolu s minerály a horninami, a snažila se si zapamatovat všechny nerosty do nejmenších detailů. Zbylých pár jedinců místo toho raději hrálo obíhačku (ping-pong).
Na další den byl plánovaný celodenní výlet. Jistá skupinka složená výhradně z dívek, která si vždy dávala s výstupy na čas získala výhodu - dostala 15 minut náskok před ostatními, aby se na slečny nemuselo čekat. Já (Tereza) jakožto velitelka této skupiny jsem ale vyjednala další čas navíc a nakonec to dopadlo tak, že měla tato skupina náskok téměř 45 minut. Po hodině se vyšplhala na Dvoračky a během 20 následujících minut se dostavili i rychlejší jedinci ze zbytku účastníků kurzu. Když jsme se všichni shromáždili na Dvoračkách, vydali jsme se (jak jinak než) směrem vzhůru. Přes Růženčinu zahrádku či pramen Labe jsme se dostavili až do našeho cíle - Labské boudy. Po asi hodinové pauze na jídlo/lovení pokémonů jsme se odebrali na zpáteční cestu. Klesání bylo pro některé z nás mnohem náročnější než stoupání, zejména tedy pro nejmenovanou studentku, která nám zpáteční cestu ozvláštnila několika kotouly na asfaltce směrem dolů a vymknutím svého kotníku. Nakonec vše dobře dopadlo. Všichni včetně zraněné jsme se dostali na chatu. Po večeři následovala poznávačka. Některé z nás zaskočil melafyr, jiné zase grafit. Hlavní ale je, že pětka nebyla žádná. I ping-pongáři to zvládli.
Další a celý v Rokytnici strávený den jsme se snažili o geocaching. Části třídy s orientačním smyslem a smyslem pro porozumění GPS navigace se podařilo všechny záchytné body najít. Druhé části třídy nedělalo problém chodit vzdušnou čarou a točit se kolem dokola, zkoumat kam šipka v navigaci ukazuje. Ale i méně schopné části třídy se nakonec povedlo dorazit zpět do chaty. Pak následovala snaha o soustředění na učení. Test, který měl být shrnutím celého kurzu, se neodvratně blížil. Po obědě jsme se znovu chvilku snažili o to samé, ale brzy nás vysvobodil výlet po Rokytnické informační stezce, který byl zakončen kýženým nákupem ve městě. Po výšlapu zpět do kopce jsme se znovu trochu snažili o učení. Test proběhl po večeři a poté už následovala volná zábava v podobě ping-pongu a všechno dalšího možného. Jakožto poslední večer jsme si ho museli pořádně užít. Prodloužená večerka všem vykouzlila úsměv na tváři, stejně tak i obrovský dort, který nám pan Kutnohorský upekl, mňam. Většina z osazenstva se poté usadila na velkém dívčím pokoji, kde si všichni v klidu a míru povídali.
Poslední den v Rokytnici jsme využili k úklidu chaty, na který jsme se všichni ohromně těšili! Práci jsme si spravedlivě rozdělili tak, aby nikdo nebyl diskriminován a každý mohl přiložit ruku k dílu. Úklid nám velmi usnadnil vysavač, který nám byl poskytnut - děkujeme! Po úklidu chaty jsme se ještě naposledy vyfotili, pobrali jsme své bágly a odebrali jsme se směrem k autobusu. Autobus měl podle plánu odjíždět v 11 hodin a světe div se, v 11 už jsme všichni seděli na svých místech v autobuse a odjížděli jsme do Nymburka. A tak jsme tady.
Tereza Šolcová (6XA) a Alžběta Šichtová (6XA)