HiStorytelling: Příběhy Charty 77
Každý lidský život jsou malé soukromé dějiny. A právě malé dějiny jsou stavebním kamenem velkých dějin. A nebo je to naopak? V úterý 21. dubna se kvarty a studenti předmaturitního dějepisného semináře zúčastnili představení Příběhy Charty 77, při kterém mohli přemýšlet právě nad touto otázkou.
V představení Příběhy Charty 77 vypravěči Ivana Huspeková a Tomsa Legierski představují publiku příběhy Jirky a Lili, dvou mladých lidí, kteří žijí v době normalizace. V době, kdy nebylo možné žít po svém. Systém jim diktuje, jak má vypadat jejich život. A tak oba hledají svou svobodu vnitřní, Jirka v undergroundu, Lili v disentu. A pak se jim do rukou dostanou slova, která jim dávají smysl, Charta 77.
Téma mě bavilo, protože jsem si díky tomu objasnil, co je to vůbec Charta 77. Zpracování bylo dobré. Líbilo se mi, jak to říkali, člověk se do toho opravdu vžil. Možná bych jako doprovod představení ocenil i obrázkový nebo promítaný doprovod.
I když jsem se na začátku bála, že mě to nebude bavit, moc jsem si to užila, právě díky originalitě zpracování, a protože jsme do poslední chvíle nevěděli jak to celé dopadne. Dozvěděli jsme se reálné příběhy dvou lidí, které se odvážili poukázat na špatné věci naší společnosti v té době. Překvapilo mě, kolik lidí podepsalo Chartu 77.
Mě se to líbilo, protože to bylo mnohem lepší, než kdyby se to jen říkalo jako v hodině. Účinkující příběhy hráli moc dobře a jak si předtím vybírali z hodně příběhů, tak bylo vidět, že si vybrali skutečně ten, který jim přišel zajímavý a pak to předváděli poutavou formou.
Téma jsem si myslela, že mě moc bavit nebude, ale nakonec mě dost zaujalo. Zpracování bylo super, líbilo se mi, že chodili po místnosti a nebyli jen na pódiu. Téma hezky pojali a dobře ho vysvětlili. Také se mi líbilo, že tam byly 2 příběhy a každý skončil jinak, což ukazuje, že nikdo nevěděl, co se stane, když Chartu 77 podepíšou. Oceňuji právě to, že tam byly 2 příběhy, které byly chvílemi podobné, ale konec měl každý jiný. Nově jsem se dozvěděla, jakým způsobem lidé podepisovali Chartu, myslela jsem, že to byli obrovské tajne schůzky, ale teď už vím že to bylo v utajení třeba ve sklepní hospodě.
Překvapilo mě, že i tvůj nejbližší člověk tě mohl udat.
Příště by možná pomohly nějaké obrázky pro představu a porty, občas bylo hůř slyšet.
Nic moc mě netrápilo, než ta náhodná změna věku Jiřího.
Trošku mě naštvalo, že se nakonec nepotkali.
Mně se to moc líbilo, protože to nebylo, že by někdo jen tak odvyprávěl něčí příběh, ale bylo to zpracováno zajímavě, že člověk se “těšil” jak se to bude vyvíjet dál, navíc s námi trochu interagovali, takže jsme chtěli poslouchat. Navíc byli oba dva moc sympatičtí. A způsob, jakým mluvili, se moc dobře poslouchal. Více mi to přiblížilo, to jak se v té době zacházelo s lidmi a žilo různým lidem, protože obě dvě postavy začínaly svůj život jinak, ale obě dvě dost ovlivnilo přečtení Charty.
Koncept představení se mi líbil, nebylo to jenom o Chartě 77, ale byla tam dobře do děje posazená. Příběhy, které herci vyprávěli, se dobře střídaly, na hercích bylo vidět, že je téma baví a kvůli tomu bavilo představení i mě. Oceňuji výkon herců. A odnáším si i nový pohled na lidi, kteří v minulosti kolaborovali, donášeli na své blízké, a zajímá mě, jestli to tyto lidi do dnešní doby mrzí a stydí se za to nebo už to neřeší.
Děkujeme Městské knihovně Nymburk za zprostředkování představení.
