Návštěva divadla

V komedii určené čerstvým „náctiletým“ i jejich rodičům pátrá skupina dospělých po svých ztracených dětech. Na kloub útěku svých ratolestí se snaží přijít v poradně u psychologa, který s jejich dětmi před časem absolvoval vědecký výzkum. Brzy se ukáže, že stopy vedou ze světa reálného do světa virtuálního... Inscenace Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy (fear, uncertainty & doubt) vznikla na základě rozsáhlé sociologické analýzy dnešních „dvanácti-čtrnáctiletých“. Je o nich a pro ně. Pohybuje se na rozhraní světa dětského a dospělého; světa reálného, literárního i virtuálního. (zdroj: Naivní divadlo Liberec)

„Sedli jsme si do hlediště v poměrně malém divadelním sále, zhasla světla a představení začalo. Hra se soustředila na tři rodiče dospívajících dětí, svět počítačů a virtuální aktivity jako videohry, vlogy a fanfiction. Představení bylo jiné, ale svým způsobem zajímavé a originální.“ (Ze zprávy Elišky Novotné a Karolíny Šťastné)