Síla lidskosti

Film popisuje záchranu především židovských dětí před začátkem 2. světové války, začátky nepokojů v Evropě a odvážné rozhodnutí pana Wintona pokusit se dostat děti do bezpečí.

První částí programu bylo právě hodinové promítání tohoto dokumentárního filmu. Velmi emotivně vyprávěné příběhy dětí odloučených od svých rodičů v nás vyvolal velký obdiv. Všichni jsme oněměle sledovali příběh a sem tam ukápla i slzička. Přes vynaložené úsilí jsme si nedokázali představit předání dcery/syna neznámé anglické rodině, i tímto jsme užasli nad filmem.

Po skončení promítání jsme měli možnost se od pana Tulise dozvědět z jeho mnoha setkání s Nicholasem Wintonem více o jeho osobních zážitcích s ním. S obdivem a zaujetím jsme poslouchali vyprávění o narozeninách Nickyho, jak o něm pan Tulis mluvil, a jeho let nad Anglií ve 104 letech. Byla tu i možnost se dívat na dojemné záběry z několika setkání a návštěv Nicholase Wintona ve školách.

Všichni se určitě shodneme, že si ze setkání odnášíme plno nových informací, přestože jsme se panem Wintonem v našem klubu už zaobírali. A všichni si nyní dovedeme Nicholase představit i na zahradě a v letadle, nejen na nádraží.

Velké poděkování patří Zdeňku Tulisovi, který za námi vážil cestu, ale také našim paním profesorkám, paní Prokešové a Hantonové, za další z mnoha obohacení našeho klubu!

Luisa A. Hofmanová                               

A další pohledy:

Lidé s velkorysými myšlenkami dělají krásné věci.

Nicholas Winton je jedním z těch lidí, u kterých mě mrzí, že je už bohužel nikdy nepotkám. A po dnešní besedě to zamrzí ještě víc. Všichni to známe, když čteme různé knihy a hrdina udělá cosi odvážného, co zní možná až neuvěřitelně a my se nad tím jen podivujeme a obdivujeme ho. Jenže příběh Nicholase Wintona je reálný. A to je zkrátka na tom to nejlepší.

Zdeněk Tulis nám vyprávěl nejen to, co pan Winton udělal významného, ale také se o něm otevřel jako o člověku, popsal jeho povahu a chování. Myslím, že tím besedu obohatil a je to onen důvod, proč mě Wintonův příběh zaujal.

S. 

…

Pan Tulis nám na začátku nejdřív pustil moc krásný, dojemný, ale zároveň i smutný film. Spousta z nás, včetně mě, se při něm nejednou rozbrečela. Byl to moc hezký a silný film, plný smutných i šťastných zážitků a dozvěděli jsme se z něj spoustu zajímavých věcí a mohli jsme si s některými Wintonovými dětmi projít jejich příběhem a vžít se do jejich situace.

Pan Tulis, který znal pana Wintona osobně hodně dobře a organizoval mu různé setkání u nás, nám po filmu vyprávěl různé vtipné příběhy, které se jim staly a my tak měli možnost poznat podrobněji osobnost pana Wintona, skoro jako by tam byl osobně. Dozvěděli jsme se, že to byl moc hodný, skromný, sympatický a hlavně vtipný a veselý člověk, který si uměl užívat života i ve 103 letech a měl na všechno vtip. V životě byl moc šťastný a řekněte mi, jestli znáte někoho, kdo ve svých 105 letech ještě dokáže sám řídit letadlo a má u toho jiskřičky štěstí v očích. No já teda kromě pana Nicholase Wintona ne.

Pan Winton ve svém dlouhém a krásném životě, nikdy nebyl sám. Měl úžasnou rodinu a na jeho narozeniny mu vždy přišlo tolik dárků a tolik lidí mu přišlo popřát, že to za ten den málem všichni ani nestihli. S mnoha ze svých dětí byl v kontaktu a pravidelně se navštěvovali, ale bohužel někteří lidé ještě pořád nevědí, kdo je zachránil a co se vlastně za jejich dětství stalo. O skromnosti pana Wintona svědčí, že kdyby se tenkrát nenašla kniha výstřižků schovaná na půdě, nikdo by se o zásluhách pana Wintona nedozvěděl. Pan Winton o své záchraně 669 dětí totiž několik dlouhých let nikomu neřekl, dokonce ani svojí ženě.

V.

...

Nicholas Winton byl velmi odvážný, když se rozhodl zachránit československé děti před nacistickou mašinérií. Podařilo se mu zajistit převoz 669 dětí do Velké Británie, kde jim našel každému „adoptivní“ rodinu. Za svou aktivitu získal právem několik ocenění. Zemřel v roce 2015, v neuvěřitelném věku 106 let. Je velká škoda, že už nemáme šanci se s ním setkat osobně, proto jsme byli rádi, že k nám zavítal pan Zdeněk Tulis, který Nicholase Wintona osobně znal a mohl nám o něm velmi zasvěceně vyprávět, jako by s námi seděl sám Nicky, jak mu říkali blízcí.

Od Nicholase Wintona si odnáším dvě rady, minimálně jednou za 20 minut se zasmát a potom „ If something´s not impossible, there must be a way to do it“

...

Udělalo to na mě ohromný dojem, když jsme zjistila, že pan Winton zachránil tolik dětí. I přes to nebezpečí, které bylo tam venku, dokázal sehnat peníze a rodiny v Anglii a zachránit tak 669 dětí z Československa. Také obdivuji, že se dožil tolika let, 106 let je opravdu neuvěřitelný věk. Zvlášť když ještě ve 103 letech pilotoval letadlo:-)

J.