Reportáž z Dijonu
Vše začalo, když do naší školy přijel pan Lukáš Macek, ředitel pobočky Sciences Po, jedné z nejúspěšnějších škol ve Francii. Během této návštěvy se zmínil o projektu, který by chtěl zrealizovat – simulace Evropského parlamentu. Nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost do doby, kdy nám paní profesorka Prokešová připomněla, že se tento projekt blíží. Začalo se hlásit mnoho zájemců, takže bylo nutné vymyslet nějaké výběrové řízení – motivační dopis ve francouzštině. Prošlo 10 studentek, které se nemohly dočkat výletu do Francie. Ještě před odjezdem si musely projít základní informace o Evropském parlamentu a vyplnit pracovní list, který odeslaly panu Mackovi...
Pak to všechno vypuklo. Komunikaci s panem Mackem zařizovala paní profesorka Prokešová, ale do Francie s námi jel pan profesor Kotyza. 6. května odjíždíme vlakem do Prahy, kde nastupujeme do hnědého autobusu spolu s polskými a slovenskými studenty. Cesta nám ubíhá velmi rychle, protože jedeme přes noc.
Všichni jsme po cestě notně rozlámaní a hladoví, a tak nás pozvání na lehkou snídani opravdu potěší. Během občerstvení se nám dostává bližšího vysvětlení a popsání našeho úkolu v Dijonu.
Dnem D celého zájezdu bude čtvrtek. Ve čtvrtek se totiž uskuteční TA akce, které se kromě naší skupiny složené z Čechů, Slováků a Poláků zúčastní i Francouzi z blízkého okolí Dijonu. Pan Macek zdůrazňuje, abychom se ničeho nebáli, hráli podle pravidel a především, byli aktivní.
Středa nám utíká poměrně rychle. Jedeme se ubytovat a po krátké prohlídce směřujeme do jídelny na oběd. Odpoledne věnujeme odpočinku, nákupům nebo prohlídce města. V tomto směru je náš výlet jedinečný. Vždy, když nám pan profesor oznámí, že máme volno, můžeme se ve skupinkách volně pohybovat po městě. Večer následuje společná večeře, po které se všichni uchylujeme do svých „komnat“ a odpočíváme, abychom byly svěží na zítřejší simulaci.
Ve čtvrtek přicházíme do budovy „Conseil régional de Bourgogne“ (Krajský úřad Burgundska). Stoupá očekávání i nervozita. Většina z přítomných studentů neví, co od akce takovýchto rozměrů čekat. Každý dostává svou jmenovku i s názvem příslušné strany. Krátký úvod pana Macka, obeznámení se s pravidly a voilà, hra může započnout!
Vcelku logicky začínáme volbou prezidenta Evropského parlamentu. Dle očekávání se většinou kandidatury zhostili Francouzi. Ve dvou minutách se snaží přesvědčit ostatní „poslance“, proč právě oni jsou to nejlepší volbou. Všechno jde hladce, dokud se ke slovu nedostane zástupce extrémně levicové strany. V tu chvíli se z opačného konce sálu ozve „Komunisto!“ Rozhostí se chvíle ticha, ale od té doby už se nikdo nebojí říct, co má zrovna na jazyku. Úsměv pana Macka se rozšiřuje, zřejmě je rád, že jsou studenti tak zapálení.
Přiblížila se šestá hodina a musíme náš sněm ukončit. Pan Macek ukončuje debatu slovy díků a je na něm vidět, že je s průběhem dne spokojený.
Ačkoliv bylo občas náročné porozumět či vymyslet nějaké francouzské synonymum, myslím si, že tento den nám mnohé dal. Myslím si, že k účasti na podobných akcích už ve svém studentském životě nedostaneme moc příležitostí, a proto jsme vděčné, že jsme se mohly zúčastnit akce takového formátu.
Další dny patřily prohlídkám města, nákupům, obědům a večeřím v síti restaurací Flunch a jeden den společnému výletu po Burgundsku.
Jak už jsme řekly, jednalo se o jedinečný výlet, díky kterému jsme nabyly mnoho nových zkušeností, kterých si velmi vážíme. A nejen to. Také jsme poznaly krásy Dijonu a Burgundska a domů dovezly plné náruče francouzských sýrů a hořčice.
Barbora Hořínková, Kristýna Goerojová, 6XA