Geologické kurz 2.A v Rokytnici nad Jizerou
V pondělí 6. října jsme s našimi profesory – panem Hrstkou a paní Svěcenou - vyrazili na geologický kurz v Rokytnici nad Jizerou. Počasí nám přálo, a tak jsme se cestou stavili v Bozkovských dolomitových jeskyních.
Jelikož nás bylo mnoho, museli jsme se rozdělit na dvě skupinky. Prohlíželi jsme si různé krasové jevy např. ve tvaru sloních uší nebo roztomilé myšky visící za ocásek u stropu jeskyně. Nakonec jsme si hodili minci do největšího podzemního jezera na česku. Pak jsme pokračovali v cestě. Na spodním náměstí Rokytnice jsme si každý vzali svá zavazadla a dál šli po svých. Někteří se už po pár krocích chtěli vrátit domů, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Na chatě jsme si rozebrali pokoje a po chvíli volna na vybalení a ustlání postýlek jsme šli na oběd. Ten nám vařil pan Kutnohorský se svou manželkou. Po obědě jsme měli volno. Každý ho trávil jinak. Někteří se zabydlovali a jiní šli otestovat ping-pongový stůl ve společenské místnosti. Odpoledne jsme šli na menší výlet do okolí. Když jsme se vrátili na chatu, vyslechli jsme si denní rozkaz č. 1 a pak měli volno až do večerky.
V úterý na nás čekal výlet do Hornického muzea v Harrachově a prohlídka dělnického dolu. Na místo jsme dojeli objednaným autobusem, a jelikož docela foukalo, ihned jsme se nahrnuli do rozlehlých prostor muzea. Zatímco si první skupinka prohlížela minerály vystavené ve vitrínách a hornické vybavení z dob používání dolu, druhá šla na exkurzi s průvodcem přímo do dolu. Dostali jsme suprové hornické helmy, abychom si neomlátili vědomosti o skálu a pustili se tmavými tunely do podzemí. Po prohlídce jsme se vydali do Harrachova, kde jsme vyjeli lanovkou na Čertovu horu. Odtamtud jsme šli pěšky zpět na chatu. Jelikož už bylo docela pozdě, vydali jsme rovnou na oběd. Pan Kutnohorský nám uvařil výbornou gulášovou polévku a svíčkovou s knedlíkem, že jsme se olizovali až za ušima. Zbytek odpoledne jsme si dělali, co jsme chtěli, pak šli na večeři a nakonec do postele.
Středa měl být odpočinkový den. To nám ale moc nepřišlo, jelikož jsme hned po snídani měli naplánovaný orientační běh. Trochu sice poprchávalo, ale i tak jsme byli vyhnáni do terénu. Vzali jsme si tedy mapy a rozděleni do týmů po dvou až třech lidech jsme se rozběhli po okolí. Po nasbírání potřebných důkazů o nalezení všech zadaných míst jsme se vrátili. Někteří dříve, někteří později, ale všichni v pořádku. Pak jsme se šli posilnit obědem. Kuřecí řízky šmakovaly snad každému, takže jsme byli zase plní energie a připraveni na odpolední program. Na ten se všichni těšili. Šli jsme totiž do Rokytnice na nákupy. Cestou jsme si vyzkoušeli hledání kešek a zablbli si u ohrady s krávami. Na náměstí jsme dostali rozchod a každý si běžel nakoupit, co potřeboval. Po návratu na chatu jsme psali test z poznávání kamenů. I když to některým dělalo starosti, dopadlo to v celku dobře. Večer na chatě jsme si vyžádali povolení udělat oslavu, jelikož tři z našich spolužaček slavily narozeniny. Povolení jsme dostali, tak jsme ho také náležitě využili. Blbli jsme až do večerky než nás profesoři vyhnali do postelí. Každopádně jsme si to moc užili.
Čtvrtek byl asi nejneoblíbenější den celého kurzu. Hned po snídani jsme totiž vyráželi na celodenní výlet na hřebeny Krkonoš. Na svačinu jsme dostali chleba, sekanou a pár sušenek a k tomu si každý přibalil, co uznal za vhodné. Náš první cíl byly Dvoračky. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali na pramen Labe, pak na Labskou boudu, Pančavské vodopády a zpět na Dvoračky. Celou cestu byl nádherný výhled do krajiny, což někteří ocenili a jiní zase ne. Na Dvoračkách jsme si dali hodinku volno a domluvili si panem Kutnohorským, aby nám večeři posunul o něco dřív. Pohoupali jsme se na houpačkách s výhledem do krajiny a pak se vydali na večeři. Výborné knedlo-vepřo-zelo nás znovu postavilo na nohy, ovšem na večerní program jsme se netěšili. Čekal nás test ze všech poznatků, co jsme se za kurz dozvěděli. Bohužel se některým nepovedl tak, jako středeční poznávačka, ale chuť jsme si trochu spravili večerním blbnutím.
V pátek ráno jsme se sbalili, uklidili chatu a došli si na poslední snídani. Poděkovali panu Kutnohorskému za výborná jídla, vzali svá zavazadla a vydali se k autobusu. Do Nymburka jsme dorazili chvíli po poledni. Většina z nás byla ráda, že už jede domů, ale byli i tací, co by si to ještě rádi aspoň o týden protáhli.
I tak ale na tento týden jen tak nezapomeneme.. :)
Za třídu 2A
Eliška Puldová
******************
Kompletní fotogalerie z aparátu M. Hrstky (klikněte)
nebo na disku T: