Založení Reálné školy v Nymburce v roce 1903
Z historických pramenů se dovídáme, že nejen město Nymburk, ale i jeho školství má pozoruhodné dějiny. O možnosti zřízení střední školy v Nymburce se začalo uvažovat až po roce 1848, kdy došlo k určitému uvolnění národního a politického života. Návrhy na zřízení reálky vycházely zejména z řad mladočechů a nebohatých občanů, kteří si nemohli dovolit posílat své děti studovat do jiných měst. Tento i další pokusy v letech 1870, 1888 a 1897 skončily neúspěšně.
Otázka otevření reálky v Nymburce se stala i součástí volebního programu. Všichni vlivní činitelé města uznali, že do místních hospodářských a kulturních poměrů se právě tento typ střední školy nejlépe hodí. Iniciátorem této snahy byl stavitel Josef Červený. A tak již dne 30. 10. 1901 ukládá městská rada místní školní radě, aby co nejdříve vypracovala a předložila návrh městskému zastupitelstvu ke zřízení střední školy v Nymburce. Zůstalo však jen u zadání úkolu. K výraznému posunu dochází až po volbách v roce 1902, kdy starostou byl zvolen stavitel Josef Červený, kterému se podařilo přesvědčit městskou radu. Tím bylo rozhodnuto, že 1. září 1903 bude otevřena první třída reálky v novém křídle obecné školy. Toto rozhodnutí bylo však jen pouhým začátkem, jakýmsi základním kamenem budoucí reálky. Bylo nutné za tři a půl měsíce získat povolení od okresního zastupitelstva, zemské školní rady i vídeňského ministerstva. Pomoc slíbili zemský školní inspektor Rosický, zemský poslanec Škarda a říšský poslanec dr. Fořt. Žádost byla nakonec kladně vyřízena a 18. 7. 1903 číslem 23078 bylo povoleno ministerstvem pro školství zřídit obecní vyšší reálku.
Ve městě byly zatím konány přípravy k slavnostnímu otevření první třídy reálky ke dni 15. 9. 1903. Na pokyn zemského školního inspektora byl vypsán konkurz na místo ředitele školy. Zvolen byl Josef Materna, profesor reálky v Mladé Boleslavi. Prvním profesorem byl zvolen Bernard Dolák. Dne 10. 9. 1903 schválila komise místnosti pro reálku a byl též zajištěn počet žáků potřebný pro chod školy. O to se postaraly především Občanské listy, které přinášely veřejnosti přesné informace již od dubna 1903.
Podle účtu fondu reálné školy Královského města Nymburka z r. 1903 bylo do 1. třídy přijato po přijímacím řízení 53 žáků (za přijímací řízení byla placena přijímací taxa à 4,20 K). Od placení školného bylo osvobozeno 6 žáků a zbývajících 47 zaplatilo za I. semestr 1.410,- K (à 30,- K na žáka). Dále pak studenti museli platit příspěvky na školní pomůcku (2,- K) a za použití tělocvičny (1,- K).
První třída reálky byla slavnostně otevřena 18. září 1903 za velké účasti zástupců obce, úřadů, církví a spolků. Slavnostním projevem starosty Červeného a prohlídkou budovy skončila slavnostní část dne. Pravidelné vyučování bylo zahájeno v odpoledních hodinách téhož dne.
Kromě ředitele Materny a učitele Doláka vyučovali na reálce učitelé obecní a měšťanské školy v Nymburce, kteří se společně s městskou radou starali o řádný chod ústavu.
Aby školní inspekce nalezla vše v nejlepším pořádku (od jejího posudku závisela záruka trvání ústavu), bylo zakoupeno potřebné zařízení. Z účtu fondu vyšší reálky se dovídáme, že škola platila též za rostliny do botanické zahrady v celkové sumě 99,31 K, za vybavení kabinetů 2.706,17 K, za školní knihovnu 535,44 K a za pomůcky 41,70 K.
Stavba nové budovy v roce 1907 a zestátnění reálky
Městská rada pečovala vzorně o další chod a vybavení školy - ve školním roce 1906/1907 měla reálka již čtvrtou třídu a celkem 245 žáků a přibývalo i profesorů - začalo se uvažovat o stavbě nové budovy. O vypracování plánů město požádalo odborníka školských staveb - vrchního inženýra při pražském místodržitelství Ferdinanda Havlíčka. Stavba byla zadána formou konkurzu, a to odděleně - zvlášť řemeslné práce, které měly zajistit místní řemeslníci, a zvlášť stavitelské práce, které měla vykonat pražská firma V. Nekvasila v Karlíně za 213.067,04 K. Základy nové budovy (roh ulice Komenského a Resslovy) byly kopány koncem června 1906 a budova byla přesně podle podmínek konkurzu úplně hotova o prázdninách roku 1907. O těchto prázdninách se pak reálka do nové budovy přestěhovala. Dne 16. září 1907 byla vykonána slavnostní kolaudace okresním hejtmanem z Poděbrad. Pravidelné vyučování bylo slavnostně zahájeno 19. září 1907 s 90 nově zapsanými žáky do I. ročníku.
Školní budova byla ve své době jednou z nejmodernějších staveb. O tom svědčí čestné uznání, které městská rada obdržela z mezinárodní výstavy o školní hygieně, konané v roce 1907 v Londýně.
K prvním personálním změnám došlo 1. února 1908, když odešel první ředitel Josef Materna a na jeho místo nastoupil František Krátký.
Nebyly to však jediné změny, které měly na nymburské reálce záhy nastat. Školní rok 1908/09 měl být totiž posledním rokem "obecní správy" nad školní budovou. Toto finanční břemeno velmi zatěžovalo nymburskou obec, i když městu docházely pravidelné příspěvky na chod reálky od spolkového cukrovaru a Občanské záložny. Docházely i subvence zemského výboru království českého a od ministerstva kultury a vyučování i od okresního výboru samosprávného okresu nymburského. Bylo rozhodnuto, že městská rada podá "deputaci o zestátnění reálky" do Vídně. Do věcí se zainteresovali parlamentní zástupci kraje, a tak se podařilo, že reálka byla zestátněna již dne 1. 9. 1909, i když stát obyčejně přijímal obecní střední školy až po prvních zkouškách dospělosti.
Město se muselo státu zavázat, že otevře sedmou třídu a splní všechny smluvní podmínky - tj. převezme výlohy s vytápěním, osvětlením, čištěním místností a opatřováním vody. Dále pak bude obec státu platit pravidelný roční příspěvek. Stát převzal do správy bezplatné užívání budovy, dvora, botanické zahrady. Od 1. 9. 1909 stát převzal též ředitele a všechny profesory. Koncem školního roku pak již na státní reálce proběhly slavnostně první maturitní zkoušky.
Období do konce druhé světové války
Chod školy, který se tak slibně rozbíhal, zasáhla rušivě první světová válka. Mnoho profesorů a žáků odešlo na frontu, mnozí byli ranění, mnozí padli. Vyučování bylo narušováno různými válečnými akcemi, kterých se škola musela zúčastnit. Bylo též několikrát přerušeno pro nedostatek uhlí a pro nebezpečí šíření infekčních chorob.
O to radostněji se pak rozbíhá, po chřipkových prázdninách, práce ve škole v listopadu 1918. Na škole byla zřízena Odbočka čs. studentstva. Jeho samosprávu vede 12členný správní výbor. Narůstá celkový počet tříd i žactva - 16 tříd se 662 žáky.
Ve školním roce 1926/27 bylo při škole zřízeno moderní hřiště - sportovní stadion, na kterém byly v roce 1929 uspořádány velké sportovní hry středoškolského studentstva. V tomto roce vystřídal ve funkci ředitele školy Antonína Bukovského nový ředitel Alois Kulhánek. Tento však na ústavu setrval jen 2 roky. Po něm spravoval školu jeden rok Adolf Holk a v roce 1932 byl jmenován ředitelem reálky Ing. Dr. Jindřich Voženílek.
Od 1. 9. 1935 byla nymburská reálka postupně měněna na reálné gymnázium, jehož první maturitní zkoušky se konaly za nacistické okupace. Již po Mnichovu a hlavně po 15. 3. 1939 přicházeli postupně na školu profesoři i žáci, kteří museli opustit své školy v odtržených územích Slovenska, Podkarpatské Rusi i Čech. Ve škole byla provedena i demobilizace čs. vojska. Tělocvična gymnázia se postupně přeměňovala na vojenský sklad, který posléze převzala nacistická armáda. Ta pak obsadila školní hřiště i dvůr, na kterém vykácela stromy. Při stavbě dřevěných baráků pro potřebu armády byla zničena celá botanická zahrada i okrasný živý plot. Jižní křídlo budovy obsadila německá obecní škola. Od roku 1943 se v budově gymnázia vystřídalo několik německých škol, které se na území německé říše necítily bezpečné. V lednu 1945 byla pak celá budova zabrána pro německou důstojnickou školu z Hannoveru. Výuka pro české studenty probíhala nouzově v biu Invalidů a v obecné škole v Hořátvi. Ředitelna i archiv musely být přestěhovány do budovy okresního soudu, zařízení školy, sbírky i knihovny pak do Lidového domu. Když byl i tento zabrán, došlo k novému stěhování, při kterém se mnoho věcí poškodilo, zničilo nebo úplně ztratilo. I přes všechny tyto ztížené provozní podmínky se snažili pedagogové pracovat podle svého nejlepšího svědomí. Jejich práce však byla ztěžována nacistickými nařízeními a zásahy. Profesoři starší 50 let byli penzionováni, ženy byly propouštěny. Byl zaveden tzv. "numerus clausus" - pro žáky od 5. třídy se přijímací zkoušky konaly pod dozorem německých pozorovatelů a maturitní zkoušky za předsednictví německých inspektorů. Byly provedeny úpravy ve vyučování a zavedeny zkoušky profesorů z němčiny. Na gymnáziu došlo také k několika menším aférám, které byly asi vyprovokovány nastrčenými provokatéry. Ke konci listopadu 1942 byl na základě udání suspendován Ing. L. Novák a vězněn do roku 1943. Prozatímní správce školy dr. František Forst byl též suspendován a do konce války, po disciplinárním vyšetřování, nasazen na práci. Vedením školy byl pověřen dr. J. Vošvrda.
Po osvobození v květnu 1945 byla budova gymnázia uvolněna a začala sloužit jako ruská vojenská nemocnice. Pravidelné vyučování bylo zahájeno v biu Invalidů 1. 6. 1945, správou gymnázia byl pověřen dr. Lazák, po něm pak dr. Papež. Vyučovalo se zatím nouzově ve všech větších místnostech po celém městě - zatím bez pomůcek. Do školy se vrátili také žáci a profesoři, kteří museli za okupace školu opustit.
Poválečné období
Po zrušení vojenské nemocnice byla celá budova usilovně připravována na nový školní rok, který mohl být zahájen 10. září 1945. Tento školní rok byl rokem reparačním, měl proto nahradit všechny škody, způsobené válkou. Měl připravit a zajistit řádné vyučování se všemi pomůckami a učebnicemi. Na škole byla vytvořena zaměstnanecká rada, která měla zastupovat zájmy členů sboru a ostatních zaměstnanců. Tato rada pak úzce spolupracovala s ředitelstvím školy. Studenti si vytvořili studentskou samosprávu a začali vydávat časopis Studentská pravda, ve kterém se snažili rozvíjet studentskou kulturní práci. Ze studentské samosprávy se později vyvinuly organizace ČSM.
V roce 1948 se celá škola zúčastnila hodinové stávky. Vedení školy se ujal akční výbor, později pak vystřídaný prozatímním správcem školy dr. Josefem Macháčkem. V tomto roce získalo rodičovské sdružení rekreační chatu v Horní Rokytnici, kterou upravilo k účelům školy v přírodě. Chata byla později přebudována na výcvikové lyžařské a rekreační středisko pro studenty gymnázia. Těmto účelům slouží dodnes.
Školní rok 1949/50 byl rokem převratných změn v našem školství. Reálné gymnázium bylo přetvořeno na čtyřtřídní gymnázium, jeho vedením byl pověřen V. Hrabal. Při další reorganizaci školství byla v letech 1953/54 sloučením gymnázia, III. střední a II. školy obecné vytvořena Jedenáctiletá střední škola. Jejím vedením byl pověřen G. Holeček a později S. Hora. Škola měla 23 tříd, 37 učitelů a 885 žáků. Do osnov školy byla zařazena výchova polytechnická, v budově byla zřízena školní dílna.
Od školního roku 1958/59 byla zavedena studentská výrobní praxe na závodech a v zemědělství. Ve škole byla otevřena školní jídelna, poskytující denně studentům obědy. Ve stejném roce dochází k úbytku žáků na škole, protože byla otevřena JSŠ v Lysé nad Labem.
Ve školním roce 1959/60 dochází k rozšíření školní docházky na 9 let tím je prakticky vytvořena dvanáctiletá střední škola.
Ve školním roce 1961/62 trvá rozdělení na dvě školy: ZDŠ a SVVŠ pod jednou společnou správou. Celkový počet tříd je 25. V I. ročníku SVVŠ jsou zavedeny 3 větve: I.A - matematicko - fyzikální, I.B - biologicko - chemická a I.C - všeobecná. Celkem je na škole 860 žáků.
Ve školním roce 1963/64 se výrazně změnil chod školy. Dne 1. 7. 1963 byla SVVŠ oddělena od ZDŠ a přešla pod přímou správu Středočeského KNV v Praze. V tomto školním roce měla SVVŠ celkem 19 tříd.
V přijímacím řízení byla v letech 1964/65 zavedena novinka - jednotné přijímací řízení po celém území republiky.
Ve školním roce 1965/66 byla do funkce ředitelky jmenována profesorka N. Kotačková. Pod jejím vedením došlo k modernizaci učebny a laboratoře chemie. V následujícím roce došlo ke střetům o školní hřiště. Dne 16. 3. 1967 obdrželo ředitelství školy dopis od Severozápadní dráhy se sdělením, že začátkem III. čtvrtletí započne výstavba učňovského střediska ČSD na části hřiště a v příštím školním roce bude zabráno pro výstavbu hřiště celé. Vedení školy se obrátilo na nadřízené orgány s žádostí o pomoc, aby projekt hřiště učiliště byl přepracován tak, aby byl využíván všemi školami. Po mnoha jednáních bylo škole nabídnuto hřiště, které pro svoji odlehlost vůbec nevyhovovalo. Bylo dojednáno, že škola bude vyrozuměna o náhradním pozemku. K tomu však nedošlo.
Mezi Srpnem a Listopadem
Školní rok 1968/69 byl ovlivněn srpnovými událostmi. Dne 31. srpna byla veřejnost informována prostřednictvím tisku o změnách ve školství. Spočívaly především v tom, že se zahájením nového školního roku se budou první ročníky vyučovat podle nových osnov čtyřletého gymnázia. Dne 20. listopadu na škole proběhla celodenní stávka studentů jako projev solidarity s vysokoškolskými studenty.
Ve školním roce 1970/71 dochází opět k personálním změnám. Na vlastní žádost odchází z funkce ředitelka Kotačková a prozatímním správcem školy byl jmenován profesor Zeman. V tomto roce byl zaznamenán prudký pokles žactva na 265. Příčinou byl odsun jednotek ČSLA z Milovic spojený s přestěhováním rodinných příslušníků vojáků z povolání z Lysé nad Labem a Milovic do jiných měst republiky.
Ve školním roce 1971/72 přešla škola na plně organizované čtyřleté gymnázium. Počet tříd se zvětšil na 12. Došlo k rekonstrukci chaty " č.p. 100" v Rokytnici - vybudováno ústřední topení.
V roce 1972/73 se gymnázium dělilo na dvě větve - humanitní a přírodovědnou, s celkovým počtem 360 žáků. Celá sedmdesátá léta by se dala charakterizovat účastí studentů i profesorů na různých oslavách ve městě. Studenti zajišťovali kulturní programy, byly rozvíjeny družební styky, připravovány lyžařské a branné kurzy.
Ve školním roce 1973/74 byla ředitelkou školy jmenována Dagmar Smolová. Odborné větve studijního zaměření z minulých let byly nahrazeny jediným přírodovědným směrem. V následujícím roce byl do funkce ředitele školy jmenován profesor školy L. Pergl. Na základě požadavků nové školské koncepce bylo ve školním roce 1980/81 nutné zajistit pro 6 tříd gymnázia 14denní souvislou praxi.
Ve školním roce 1981/82 na vlastní žádost odchází z funkce ředitele prof. Pergl a do funkce je jmenována Ing. Nováková. Pro rozšíření a zkvalitnění výuky byla ve školním roce 1984/85 zřízena laboratoř elektrotechniky a do ní umístěn přidělený počítač IQ 151. Učebna výpočetní techniky byla zřízena až v roce 1987.
Školní rok 1987/88 byl opět poznamenán personálními změnami. Do důchodu odešla ředitelka Ing. Nováková a na její místo nastoupil RNDr. Zdeněk Janků. V tomto školním roce pokračovala odborná příprava v předmětech strojírenství, elektrotechnika, technická chemie, programování a ekonomika.
Po listopadu 1989
Ve školním roce 1989/90 se události 17. listopadu v Praze projevily bouřlivými debatami ve třídách, besedami v aule s představiteli města i zástupci pražských vysokoškoláků. Studenty bylo odhlasováno a sepsáno prohlášení odsuzující zákrok na Národní třídě. V pondělí 27. 11. 1989 se naprostá většina studentů a pedagogů zúčastnila generální stávky na nymburském náměstí. Se změnou ministra školství došlo k úpravě výuky dějepisu a občanské nauky, která nebyla v I. pololetí klasifikována. Změněna byla též vyhláška o maturitních zkouškách, kde místo povinné zkoušky z ruského jazyka byla dána možnost výběru zkoušky cizího jazyka.
V březnu 1990 proběhlo výběrové řízení na funkci ředitele školy, ze které na vlastní žádost odešel RNDr. Zdeněk Janků, a to i přes výraznou důvěru a podporu profesorského sboru. Do konkurzu se přihlásil bývalý učitel gymnázia Slavomír Vaněk, který byl od 1. 9. 1990 jmenován ředitelem školy. V následujících letech v rámci změn ve školství byly zrušeny tzv. bloky odborných předmětů a nahrazeny systémem volitelných předmětů. Ve školním roce 1990/91 byl opět založen sedmiletý studijní obor, do kterého byli přijímáni žáci po 5. třídě základní školy.
Ve školním roce 1995/96 bylo studium organizováno podle generalizovaného učebního plánu (GUP) pro gymnázia schváleného v roce 1994. Na gymnáziu v tomto roce studovalo ve čtyřletém (5 tříd), sedmiletém (10 tříd) a osmiletém studijním oboru (2 třídy) celkem 508 žáků. Osmiletý studijní obor byl zaveden v souvislosti se zavedením povinné devítileté školní docházky od školního roku 1996/97. Do výuky hudební a výtvarné výchovy byly v primách zařazeny týdenní internátní kurzy v Rokytnici nad Jizerou. Ve škole vznikl školní sportovní klub, ve kterém pracovaly oddíly volejbalu, basketbalu, sportovní gymnastiky a turistický oddíl. V průběhu roku byla provedena rekonstrukce fyzikální laboratoře a dokončeno vybudování knihovny se studovnou.
Ve školním roce 1996/97 poprvé maturovali studenti sedmiletého studijního oboru. V průběhu roku vyhlásilo MŠMT tzv. "program optimalizace sítě škol", jejímž cílem byla částečná redukce počtu škol a školských zařízení. Program optimalizace přinesl výrazný tlak na redukci víceletých gymnázií a zvýšení kapacit ve čtyřletých gymnáziích. Tento program negativně zasáhl i naší školu. Ředitel školy se souhlasem pedagogické rady zpracoval optimalizační projekt s cílem zachovat osmileté studium v nezměněném rozsahu. V tomto školním roce byla zahájena výstavba nových křídel budovy ZŠ Komenského, po jejichž dokončení gymnázium získá celou budovu čp. 779. Po dlouhodobé snaze vedení školy se podařilo založit Radu školy, která se stala důležitým prvkem samosprávy ve školství.
