°°°
14. 9. 2009 naše celá třída prima A odjela na Adaptační kurz do Rokytnice nad Jizerou. Hlavním cílem pobytu na horách bylo, abychom se více seznámili se spolužáky i učiteli. Bydleli jsme v chatě Gymnázia Nymburk. Na chatě jsme byli rozděleni do tří pokojů.     Naše hlavní výuka byla výtvarná a hudební výchova. Byly s námi tři učitelky, na výtvarnou výchovu, hudební výchovu a třídní učitelka. Každou hodinu výtvarné výchovy jsme chodili do lesa a něco zde vyráběli, třeba pavučiny z vlny. Na hudební výchovu jsme zůstávali na naší chatě a většinou jsme zpívali.

Do ticha! Do ticha našich snů se vpravil nepřející tón. Budík! Né, je to tady zase, do školy. Ale přeci jen s malou změnou. Volá Rokytnice! Hory, zábava, ADAPŤÁK!!
Všechno ale nemůže být dokonalé, a tak se vydáváme ještě na 4 hodiny do budovy nymburského gymnázia, které se pro nás od 1. září stalo novým útočištěm. Učitelé jsou ale chápaví, a proto nás v den odjezdu nezkouší, ani s námi nepíší písemky.

Náš adaptační kurz se konal od 6. do 10. září 2010. Na tento kurz jsme jeli proto, abychom se seznámili s novými spolužáky a některými profesory. Jeli jsme na chatu našeho gymnázia v Rokytnici nad Jizerou. Profesorům pomáhaly dvě žákyně z třetího ročníku (Hanka a Terka), které nám připravovaly hry na každý den.

Naše třída 1PB společně s paní učitelkou třídní Alenou Černou, učitelkou VV  Svatavou Haníkovou a učitelkou HV Květou Málkou vyjela v pondělí od školy. Do Rokytnice jsme dorazili kolem 11 hodiny. Vystoupili jsme z autobusu a s krosnami jsme vyrazili na chatu. Na jídlo jsme chodili na vyšší chatu. Hned v ten den jsme šli na krátký výlet k Huťským vodopádům a na Dvoračky. Bylo to tam hezké, ale byla mlha. Večer jsme hráli s našimi lektorkami Veronikou Bečanovou a Klárou Čechovou hry na seznámení.

Takové ticho mi tu chybělo, pomyslel si Krakonoš a uvelebil se u své oblíbené chatky nymburského gymnázia. Však moc odpočinku mu dopřáno nebylo. Zanedlouho se u něho objevila stará známá sojka. ,,Už jsou pryč?“ zeptala se místo pozdravu. Krakonoš jen unaveně kývl hlavou a dál se nechal masírovat odpoledním sluncem, které Rokytnici už několikátý den neopustilo. ,,Stejně to byly zábavné 4 dny, to musíš přiznat, Krakonoši.“ ,,Trochu nerad, ale přiznávám, bavil jsem se. Těch zážitků bylo tolik, že už ani nevím, jak to všechno začalo.“ ,,Tak já ti ten příběh celý převyprávím od začátku, alespoň se znovu zasmějeme.“ nabídla se zaujetím sojka.