Zájezd do Provence - den druhý a třetí a slovo závěrem

Po návratu zpět k vyděšenému p. prof. Kotyzovi stojícímu na akvaduktu, byla právě vrátivší skupina rozdělena na ty mokřejší, kteří poběží za autobusem a na ty sušší, kteří se možná svezou. Ovšem po zakoupení suvenýrů však již všichni mokří uschli, a tak jsme se vydali v plně obsazeném autobuse do Arles, kde jsme si prošli historické centrum města s tamní arénou, ve které se dosud pořádají býčí zápasy. Po návratu podél řeky Rhôny jsme se nalodili na autobus a vydali se směr Cannes. Po strastiplné cestě podél Grand Canyonu de Verdon, kterou především akrofobisté nesli velmi špatně, jsme se konečně ubytovali ve velice neobvyklém hotelu F1, zalili tradiční instantní polévky a padli zcela vyčerpaní do postele.

Třetí den po ranním budíčku a snídani v našem hotelu, jsme se autobusem dostali do centra Cannes, přímo před filmový palác, který svojí hranatostí přímo vyčnívá mezi okolními stavbami, převážně z 19. století. Před tímto palácem jsme si prošli chodník slávy, který je velmi podobný tomu hollywoodskému a vydali se na pláž za palácem. Na pláži, povzbuzeni zážitkem z minulého dne jsme začali utíkat směrem k moři, po pár metrech jsme byli ovšem odhaleni a zastaveni p. prof. Kotyzou. Po procházce po pláži a přilehlém přístavu, jsme se už konečně vydali do Monackého knížectví, zde jsme zaparkovali pod Oceánografickým muzeem, prošli se centrem města, naobědvali se a vrátili se zpět k Oceánografickému muzeu. Poté co jsme strávili téměř dvě hodiny v prostorách muzea, jsme se již prošli po známé trati Formule 1, po které jsme došli až ke kasinu Monte Carlo a protějšímu hotelu De Paris. Následně jsme si odpočinuli v parku, kde se p. prof. Raja, neoficiálně po diskuzi s p. prof. Kotyzou, oficiálně kvůli „černé a červené vlajce na plážích“ rozhodl, že se již na této exkurzi nikde koupat nebudeme, což především skupina jeho věrných nesla nelibě. To už jsme ovšem odcházeli na večerní nákup do monackého Carrefouru. Po nakoupení všeho potřebného nám už jenom zbývalo dostat se zpět k autobusu a za tónů již čtvrté hymny Monatour jsme okolo deváté hodiny večerní opouštěli hranice Monaka.

Matěj Prášil 6XB

A slovo závěrem:

Ačkoliv to vypadá, že zájezd byl hlavně soubojem milovníků plavání v čele s obojživelným prof. Rajou a prof. Kotyzy, je nutné zmínit i několik dalších faktů. Na tomto zájezdu jsme poprvé vyzkoušeli model cesty, kdy se na organizaci podílely zletilé studentky a tato zkušenost se ukázalo jako přínosná. Holky byly platnými členkami týmu, vzhledem k tomu, že se jednalo o vynikající studentky FRJ, domlouvaly vstupy do památek, pomáhaly nefrancouzštinářům s nákupy apod. Je nutné ocenit i samostanost účastníků, protože nám nikdy nevzniklo žádné zásadní zdržení, nemuseli jsme sepisovat protokoly o ztrátě telefonů na policii jako v Paříži a celkově nám cesta příjemně uplynula. Takže se budeme těšit zase třeba příští školní rok.