Sdílená zkušenost v Písku
Ve dnech 7. až 9. dubna proběhla v Městské knihovně v Písku mezinárodní studentská konference pro studenty z ČR, Slovenska a Německa pod názvem Sdílená zkušenost. Během letošního setkání se účastníci věnovali vztahům romské menšiny a většinové společnosti na našem území v průběhu 20.století, ale i v současnosti. Za Klub moderní historie se konference zúčastnily čtyři členky dlouhodobě zapojené do mezinárodních aktivit zaměřených na lidská práva.
První pondělní blok programu jsme strávili seznamováním se s ostatními účastníky z různých škol českých, slovenských a německých. Většina programu tedy probíhala v angličtině. V odpoledním programu jsme studovali protiromské zákony za dob první republiky a rozebírali je. Další částí programu byly přednášky historiků Michala Schustera o pronásledování Romů v Protektorátu v říšském kontextu v souvislosti se zákonem „o potulných cikánech” a Aletty Beck o historii tábora v Letech u Písku.
Večer jsme shlédli dokument Lety, jenž vypráví příběh vzniku památníku. Následovala diskuse s již zmíněnými historiky.
Druhý den, v úterý, jsme si jeli prohlédnout památník v Letech u Písku. Prošli jsme si nejprve venkovní expozici s komentářem Michala Schustera a poté samostatně expozici vnitřní. Odpoledne jsme měli možnost diskutovat s Růženou Ďorďovou, aktivistkou bojovavší za odstranění vepřína z míst dnešního památníku a s Janou Kokyovou, předsedkyní Výboru pro odškodnění romského holocaustu a neteří Čeňka Růžičky. Celý den jsme zakončili pietním aktem, kde jsme četli jména obětí.
Ve středu dopoledne jsme se seznámili s příběhem Imricha Horvátha, romského vojáka a později partyzána, který bojoval za osvobození českých zemí. Odpolední hodiny posledního dne nám sloužily spíše k reflexi celé akce. Diskutovali jsme o svých dojmech z předchozích dní a vymýšleli nápady, jak by bylo možné na akci získané informace dále předat svým vrstevníkům.
Dle mého názoru by se při výuce o obětech holocaustu měl klást větší důraz také na nežidovské oběti, než jak tomu je teď. Věřím, že díky účasti na takových akcích se lidé přiblíží k této společností přehlížené části v historii a dovedou se z ní poučit, zejména protože předsudky vůči Romům jsou stále aktuální problematikou nejen v Česku. Velmi mě dojal pietní akt v Letech, protože až při čtení jmen jsem si pořádně uvědomila a dovedla představit, že velká část ze zavražděných byly malé děti.
Líbí se mi moderní provedení celého památníku a muzea. Je stále ve velmi rané podobě, a proto věřím, že práce na něm ještě nekončí a i nadále se bude měnit a zlepšovat v tom, aby zůstal po dlouhou dobu úctihodnou památkou na všechny ty, kteří v na tom místě v minulosti postaveném koncentračním táboře trpěli.
Celý program jsem si užila. Lety u Písku jsem již dříve navštívila, ale nyní to byla skvělá možnost se na téma romského holocauatu podívat i z jiných stránek, jako je politický přesah, forma památníku a otázka viny a zodpovědnosti. Odjížděla jsem se spoustou myšlenek a doufám, že budu mít možnost všechny probádat.
I když téma romského holokaustu nebylo nové, opětovná návštěva památníku a i pozdější pietní čtení jmen obětí pro mě bylo emotivní připomínkou tragických událostí, které se v Letech u Písku před 80 lety děly. Osobní setkání s Růženou Dorďovou pro mě bylo velkou ctí a ráda jsem se dozvěděla o příběhu jejího strýce Imricha Horvátha. Nejpřínosnější pro mě byla úterní diskuze, kde se kromě názoru romské komunity na památník otevřeně mluvilo o problémech, se kterými se Romové v naší společnosti i nadále setkávají.
Ze začátku jsem měla trošku obavu, protože aktivity a témata, kterým jsme se nejprve věnovali, jsem již dobře znala a v Letech u Písku jsem také byla, ale nakonec jsem byla mile překvapena úterní diskuzí a celým středečním programem, který pro mě byl nový. Poznala jsem příběh pana Horvátha, kterého jsem neznala, a zároveň slyšela názory a pohledy na problematiku romského holocaustu, příběhů přeživších a také na otázky zodpovědnosti za události minulé od několika studentů mého věku. Snad nejzajímavější byl ale poslední úkol, kdy jsme se měli zamyslet nad způsoby, kterými bychom mohli znalosti této problematiky předat jiným žákům, společně s příběhy, které jsou stále častěji zpracovávány.
Ester Kovářová, Karolína Škaroupková, Alžběta Merhoutová a Anna Andrejsová
Děkujeme všem studentkám za výbornou reprezentaci školy a mladých lidí, kteří mají chuť se angažovat v otázce lidských práv. A velké poděkování všem organizátorům ze Schola fidentiae, že studentům umožňují tato velice obohacující setkání a přispívají k reflexi tématu.
