Geologický kurz 6XB v Rokytnici n/J
Dne 24. 9. 2012 ráno v 8.00, po opožděném shánění BOZP, kinedrylů, chybějících účastníků a dalších vcelku důležitých věcí na cestu, jsme se úspěšně vypravili na geologický kurz do Rokytnice.
Jízda autobusem byla dost tichá, jelikož 1/3 6XB se z různých důvodů kurzu účastnit nemohla. Samozřejmě jsme se tradičně zastavili na Kozákově, kde jsme navštívili Votrubcův lom. Vzali jsme kladívka a začali kutat, nic jsme však dohromady nenašli. Po neúspěšném hledání „polodrahokamů“ jsme se opět vydali na cestu a dojeli jsme až do Horní Rokytnice. Tam jsme vyložili všechnu bagáž a vystoupali jsme k chatě. Když jsme se tam konečně lidově řečeno „vydrápali“, každý si vynesl věci do pokoje a vybalování mohlo začít. Den jsme zakončili týmovou prací s profesory ve společenské místnosti.
Druhý den nás čekal výlet do Harrachova. Autobus nás odvezl až k bývalému fluoritovému dolu, což byla naše první zastávka. Další bod naší trasy byly krásné Mumlavské vodopády a tím pádem také Mumlavská bouda, kde jsme si mohli odpočinout po tom velkém nánosu informací. Když jsme doplnili energii, vyrazili jsme na chatu a s drobnými přestávkami jsme převýšení zdolali. Pak už na nás čekalo výborné jídlo od paní kuchařky. Večer jsme se opět sešli ve spol. místnosti a vyplnili jsme si po skupinkách pracovní listy, týkající se dnešní exkurze.
Ve středu jsme měli na programu „oddychový den“, který jsme ovšem překvapivě zahájili orientačním během po okolí. Oddychli si tedy víceméně jen profesoři :(. Závod přesto dopadl dobře (doběhli všichni a nikdo se neztratil). Naštěstí svítilo celý den sluníčko, a tak se dobrá nálada udržela i po zbytek dne. Ten jsme věnovali sestupu do Rokytnice, kde jsme načerpali vodu z potoků na večerní chemické pokusy a také energii pro zbytek kurzu (ať už při návštěvě obchodů či restauračních zařízení).
Poslední den se konala celodenní hřebenová túra, směřující původně k prameni Labe. Ráno nám ovšem počasí už tolik nepřálo, vyšší polohy (od Dvoraček výše) se pokryly nízkou oblačností a na hřebenech měl foukat vítr o rychlosti 90 km/h. Do toho také poněkud pršelo. Na snídani jsme tedy zůstali déle než obvykle, abychom vyhodnotili situaci. Nakonec jsme se na túru vydali, ale ze sedla pod Dvoračkami jsme pokračovali na opačnou stranu - na horskou samotu Rezek, která leží od chaty asi 8 km daleko. Tento den se sice nevydařil úplně tak, jak všichni doufali, ale po dobrém obědě v Hotelu Rezek se úsměvy na naše tváře opět vrátily a cestu zpět po západní straně Vlčího hřebene jsme si užili. Hřebenovka to tedy vlastně také byla...
Večerní závěrečný test s „poznávačkou“ nerostů a hornin si ovšem všichni už tolik neužívali. Profesoři pak zhodnotili celý kurz a ohodnotili i nás a naše práce, jak samostatné, tak skupinové. Nicméně nikdo pětku z geologie nedostal, a tak jsme byli spokojeni my i učitelé.
V pátek ráno jsme si zabalili, uklidili a vyklidili chatu, sešli dolů k autobusu a následně „odfrčeli“ domů. Tak jak profesoři zhodnotili poslední večer nás, my hodnotíme tento geokurz také - a to na jedničku!
