Jak mu sametová revoluce změnila život
Komu? Studentovi Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze, který se stal jednou z významných studentských osobností sametové revoluce, zapojil se do politiky, v současné době úspěšně podniká a je švagrem námi všemi milované paní profesorky Lenky Bubeníkové.
Právě on, Jan Bubeník, se přijel s námi septimány a třeťáky podělit 12. 11. 2019 o své zážitky a zkušenosti z dob komunistické nadvlády, sametové revoluce i doby po ní.
Celou besedu začala krátká videoukázka z projevu pana Bubeníka, jímž zahajoval setkání významných politiků v Praze deset let po sametové revoluci, v němž mluvil o svobodě a zodpovědnosti jednotlivců za vlastní život.
Pan Bubeník se narodil roku 1968. Jeho rodiče byli tělocvikáři, ale tatínek nesouhlasil se vstupem vojk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, at tak nemohl učit. Medicínu si vybral proto, že nikdo nemůže ovlivnit, jak funguje lidské tělo a on bude moci stále vykonávat svou profesi naplno a čestně.
V průvodu z Vyšehradu 17. listopadu 1989 se nacházel v poslední vlně. Státní bezpečnost je sevřela do kleští a stále zmenšovala prostor. Tehdy se opravdu bál. Jeho spolubydlící Boris po ráně obuškem upadl do bezvědomí. Jejich učitel, který právě sloužil v nemocnici, přikázal panu Bubeníkovi, ať ho odvede na kolej a hlídá ho celou noc (Boris nemohl zůstat ani v nemocnici, kdyby ho policie hledala).
Maminka se o něj bála, ale tatínek ho plně podporoval v jeho činnosti. Stal se členem stávkového výboru. Jan Bubeník přicházel s různými nápady, jak se dostat do fabrik a přemluvit dělníky, aby se zapojili do generální stávky (např. děvčata se oblékla do svazáckých uniforem, pod ně ukryla letáky propagující revoluci.
Podíval se i do Ameriky, kde vystudoval ekonomii. Toho, že není lékařem nelituje. Je užitečný a prospěšný jinak. Po samotné revoluci navštěvoval méně vyspělé a nedemokratické země. Roku 2001 ho na Kubě zatkla policie a několik týdnů ho tam věznili.
Na závěr besedy zodpověděl všechny naše dotazy a my mu tímto ještě jednou děkujeme.
