Předmaturitní dějepisný seminář na Vítkově a pod Vítkovem
Poslední prosincový školní pátek byl pro studenty předmaturitního Dějepisného semináře ve znamení exkurze do Národního památníku a Vojenského historického ústavu v Praze na Vítkově.
16. 12. 2011 se vypravil předmaturitní dějepisný seminář v čele s paní profesorkou Hantonovou na Vítkov. Dveře do Národního památníku Vítkov nám otevřela Barbora Kulihová. Provázela nás celou budovou a snažila se udělat prohlídku co nejzajímavější. Aktivně jsme se zapojili do zjišťování informací o historii památníku. Většina účastníků považovala za nejodpornější část zázemí tehdejšího mauzolea Klementa Gottwalda. Naopak nejzáživnější byla vyhlídka. Na ní jsme všichni zápasili s větrem a deštěm bičujícím nás do tváří. V objektu jsme navštívili výstavu Rudá muzea, která se zabývá vlivem komunistického režimu a ideologie na československá muzea v letech 1948–1989. Ukazuje také jejich proměnu v období komunismu a to, jak ideologicky působila na veřejnost. Dále jsme si prošli multimediální expozici s názvem Křižovatky české a československé státnosti, zachycující významné zlomové okamžiky našich dějin 20. století.
Druhá část návštěvy Prahy byla určena Vojenskému historickému ústavu a Armádnímu muzeu Žižkov, nedaleko památníku Vítkov. Byli jsme přivítáni mjr. Ing. Robertem Speychalem. Zapůsobil na nás svým bezprostředním a poutavým projevem. Provedl nás sálem věnovaným vzniku Československé republiky, II. československému vojenskému odboji a 2. světové válce. Hovořil také o účasti Čechů a Slováků ve vojenských operacích na všech frontách tohoto dosud nejkrvavějšího válečného konfliktu, o účastnících domácího a zahraničního odboje a dalších akcích, které měly za cíl obnovení československé státní samostatnosti. Tento sál velmi bohatě dokumentuje sledované období velkým množstvím exponátů, od palných zbraní, přes vojenské prapory, stejnokroje různé provenience až k řádům a vyznamenáním a dalším předmětům, často osobního charakteru. Nechybí ani velké množství modelů tehdejší vojenské techniky.
Většinu z nás již bolely nohy z dlouhého postávání, ale i přesto jsme následovali pana majora na další nepovinný okruh o konci 2. světové války. Po absolvování druhé prohlídky jsme se s panem Speychalem rozloučili a začali budovu opouštět. Dozvěděli jsme se zase něco nového o české historii a uvědomili si, že české dějiny jsou skutečně unikátní.
Daniel Novotný, 7MA
