Historická procházka maturitního dějepisného semináře po Nymburce
Už pár let žiju v domnění, že bydlím v nejhorším městě na světě. Asi to zní dost puberťácky, nicméně Nymburk, viděný očima, kterýma jsem se na něj po celou tu dobu dívala, nebyl uskupením domů, nálad či lidských osudů, ale pouhou šedivou mlhou, tvořící kulisu beznadějného stereotypu. Mám dojem, že když jsem ho naposledy skutečně pozorovala, ještě jsem ani neuměla mluvit.
Historická procházka maturitního dějepisného semináře s panem Fojtíkem tu mlhu alespoň na chvíli dokázala prorazit. Nepíšu to jenom proto, že se nesluší pomlouvat školní akci; myslím to vážně. Konečně mi totiž došlo, že Nymburk nebyl vždycky stejný, neměnný; ale že také zažil „zlaté staré časy“ jako Praha nebo Paříž. Dokonce tu žil i jakýsi básník (Valdemar Vyleťal), o kterém jsem nikdy nic neslyšela. Historie našeho městečka ale sahá mnohem dál; radnice stojí na náměstí už od roku 1526. V 18. století zde sídlili dragouni, v 19. století to tu Němci chtěli rozdělit na dvě části (českou a německou) a také se zde narodil první pražský primátor českého původu. Zdráhala jsem se tomu uvěřit, ale v Nymburce se nacházejí dokonce i architektonické skvosty – funkcionalistická Löwitova vila (ta se mi nelíbila), jedinečný gotický kostel z pálených cihel (který se mi po bližším přezkoumání docela líbil), také Stará rybárna, kde se údajně ukrývala Eliška Přemyslovna (o té samozřejmě dávno vím a mám ji ráda, což je nejspíš proto, že se z ní stala kavárna).
Takže ano – budu si muset přiznat, že existují i mnohem horší místa k životu, než je Nymburk.
Kristýna Kutnarová, 8OA
Autorkou fotografií je Nikola Dudlová, 8OB
