Ing. Jan Eisner
Ing. Jan Eisner (11. 4. 1911-23. 7. 1943), komunista, interbrigadista ve španělské občanské válce, popravený v Osvětimi, maturoval v roce 1929.
Jan Eisner se narodil 11. 4. 1911 v Kyšperku (město od roku 1950 nese jméno Letohrad). Roku 1914 byl jeho otec pracující jako strojvůdce přeložen do Nymburka, jeho syn tedy vyrůstal v domku na Zálabí v ulici Na Bělidlech, na němž má dnes pamětní desku. V roce 1922 nastoupil mnohostranně nadaný mladík na nymburskou reálku, odmaturoval roku 1929 a dále studoval Vysokou školu obchodní. Od roku 1928 byl členem Komsomolu (Komunistického svazu mládeže) a zapojoval se do různých aktivit KSČ. Při protestním hladovém pochodu do Poděbrad k okresnímu hejtmanství v době světové ekonomické krize pronesl plamenný politický projev, po němž následovalo zatčení a soud v Čáslavi. V době vysokoškolských studií byl Jan už členem Krajského výboru Komunistického svazu mládeže v Praze. V roce 1933 se na "zlatou neděli" před Vánocemi zúčastnil protidrahotní demonstrace, což mu vyneslo půl roku vězení na Pankráci. Přesto pokračoval ve svém studiu. Při cestách po Evropě zúročil své výborné jazykové znalosti, z cest psal reportáže a jiné články do různých novin. V roce 1934 byl slavnostně promován komerčním inženýrem. Práci v oboru ovšem pro své politické přesvědčení, kterým se vůbec netajil, sháněl obtížně. Fyzicky zdatný mladý muž nebyl při odvodu pro špatný zrak shledán schopným vojenské služby. To mu ale nezabránilo zúčastnit se španělské občanské války jako interbrigadistovi (tzn. na protifašistické straně, proti gen. Francovi). Do Španělska odjel jako člen posádky čsl. polního lazaretu J. Á. Komenského (která do válkou zmítané země vezla mj. i nemocniční vybavení pro 125 osob). Po příjezdu 11. 4. 1937 právě v den svých 26. narozenin ale lazaret opustil a přesunul se přímo na frontu, na jižní bojiště u Estremadury. Působil ve Slovanském oddílu těžkého dělostřelectva zprvu jako vojenský pozorovatel, po vojenském výcviku ho ale povolali do funkce politického komisaře jednotky. Kromě osvětové a vzdělávací práce se vyznamenal i jako hrdina, když i přes své zavalení a zranění zachránil život třem vojínům zasypaným po zásahu granátem. V roce 1939 Jana Eisnera zajali frankisté, ze zajateckého tábora ale utekl do Barcelony. Tam byl znovu zatčen a umístěn do žaláře v Zaragoze. Koncem roku 1941 ho španělští fašisté předali německému gestapu. Ti vězně deportovali do Brna, kde jeho vězení pokračovalo na Špilberku. V červnu 1942 ho neminul transport do Osvětimi, kde byl 23. 7. 1942 popraven. Za svůj neohrožený protifašistický postoj obdržel po válce in memoriam Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“ (který se dnes již neuděluje a který bývá mylně ztotožňován s nynějším nejvyšším státním vyznamenáním: Řádem bílého lva).
Zdroje:
HORYNOVÁ, Gabriela. Nymburské oběti druhé světové války [online]. Hradec Králové, 2017 [cit. 2024-01-10]. Dostupné z: https://theses.cz/id/2if9fd/. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Hradecký, Ph.D.
HORYNOVÁ, Gabriela. Oběti druhé světové války z řad bývalých žáků Gymnázia Nymburk. Nymburk, 2012. Maturitní práce. Gymnázium Nymburk. Vedoucí práce Mgr. Miroslav Soukup.
MILATA, Zdeněk. Ing. Jan Eisner: Nymburský komsomolec, bojovník za lidská práva. OV KSČM Nymburk [online]. 2009, 2009-06-14 [cit. 2014-05-08]. Dostupné z: http://www.ovkscm.estranky.cz/clanky/minulost/ing_-jan-eisner_-nymbursky-komsomolec_-bojovnik-za-lidska-prava.html
