Bedřich Feuerstein

Bedřich Feuerstein

Bedřich Feuerstein (15. 1. 1892–10. 5. 1936), světově proslulý architekt, scénický výtvarník, malíř a esejista světového rozhledu a mimořádných uměleckých kvalit, výrazná osobnost české moderní avantgardní architektury a scénografie, absolvoval na naší škole v roce 1910.

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici a vyrůstal v rodině ředitele loučenského panství vlastněného šlechtickým rodem Thurn-Taxis. V roce 1903 nastoupil do prvního ročníku nově otevřené obecní vyšší reálky v Nymburce, na níž maturoval v roce 1910. Vystudoval architekturu na České technice v Praze (ČVUT) u významného architekta Josipa Plečnika ze Slovinska. V roce 1913 podnikl cestu do Petrohradu s cílem poznat ruský empírový klacismus. V letech 1920-1921 navštívil s malířem Josefem Šímou jižní Francii a získal stipendium na École du Louvre v Paříži (1921). V letech 1924-1926 pracoval v Paříži u významného architekta Augusta Perreta. Ve Francii se seznámil s Perretovou klasicizující modernou a s purismem geniálního Le Corbusiera. V letech 1926-1930 projektoval v Tokiu u význačného amerického architekta českého původu Antonína Raymonda a u Kamekiho Tsuchiury. V roce 1928 navštívil USA, v roce 1930 Čínu, a s malířem Adolfem Hoffmeistrem v roce 1931 Sovětský svaz. Zemřel v Praze roku 1936.

Stal se členem výtvarné skupiny Tvrdošijní, Architektonického klubu, Skupiny výtvarných umělců Mánes a Devětsilu, levicové skupiny avantgardních spisovatelů, umělců a architektů soustředěných kolem teoretika Karla Teigeho. Publikoval v revuích Stavba, Stavitel, ReD, Musaion, Volné směry.

Raná architektonická tvorba Bedřicha Feuersteina byla ovlivněna především kubismem a klasicismem. Kubistou se stal již před první světovou válkou. Už pro jeho první kubistické projekty z let 1913-1914 byla přitom charakteristická snaha vyhýbat se násilným deformacím a ponechávat tvarům jejich plnost. Zázemí tohoto postoje tvořila Feuersteinova záliba v empírové architektuře. Smysl pro věcnost ho vedl po roce 1918 k puristickým experimentům vrcholícím stavbou krematoria v Nymburce. Nymburská realizace představuje fundamentální dílo českého architektonického purismu, stylu založeného na očištění geometrické podstaty věcí od všech ozdob a dekorací, k jehož inspiračním zdrojům patřil strohý josefínský a empírový klasicismus a železobetonové průmyslové stavby. Objemová skladba krematoria v Nymburce vyrůstá z dynamického půdorysu na způsob tvorby Američana Franka Lloyda Wrighta, výrazné osobnosti světové moderní architektury. Nymburské krematorium představuje samotný závěr vývoje české kubistické architektury.

Malířská tvorba Bedřicha Feuersteina vzcházela z kubistického a puristického tvarového oproštění, neztrácel se však zájem o realitu zobrazovaných scenérií. Navrhoval též obálky pro knihy.

V první polovině dvacátých let, především však po návratu z Japonska na počátku třicátých let, se Bedřich Feuerstein věnoval scénografii, do jejíhož vývoje zasáhl obdobným způsobem jako do architektury. Návrhy pro R.U.R. bratří Čapků a Molièrova Zdravého nemocného (Národní divadlo 1921) využívaly tvarovou a barevnou skladbu takzvaného národního slohu k puristickým scénickým vizím. Výprava Marlowova Eduarda II. (Národní divadlo 1922) kalkulovala s výrazovostí gotických rysů puristického scénického objektu. Scény k Nezvalovým Milencům z kiosku (Stavovské divadlo 1932) a Voskovcově a Werichově hře Osel a stín (Osvobozené divadlo 1933) měly již surrealistický charakter.

K Nymburku a blízkému okolí váže světoobčana Bedřicha Feuersteina jeho dětství, středoškolská studia, jedna z pouhých dvou architektonických realizací v Čechách, která však představuje zásadní stavbu československé meziválečné architektury, i místo jeho posledního odpočinku.

Realizace: Pomník J. Fleischnera v Jičíně (1922-1923), městské krematorium v Nymburce (1922-1924, s B. Slámou), Vojenský zeměpisný ústav v Praze (1922-1925), divadlo s třemi jevišti na Mezinárodní výstavě dekorativní umění v Paříži (1925, v ateliéru A. Perreta), ústřední budova a rodinné domy firmy The Rising Sun Petroleum v Jokohamě (1926-1929), nemocnice sv. Lukáše a sovětské velvyslanectví v Tokiu (1928-1930, v ateliéru A. Raymonda a K. Tsuchiury), úprava nakladatelství Aventinum v Praze (1931).

Projekty: soutěž na veřejné budovy v Pardubicích (1913), na Riegrovu mohylu na Kozákově (1914), na krematorium v Pardubicích (1919), na památník odboje v Praze (1923), na věžový dům pro madagaskarské Antananarivo (1925), na Kulturní dům v Sendai a obchodní dům Čikatetsu v Tokiu (1929), na sanatorium ve Vyšných Hágách (1932), na pavilón ČSR v Bruselu (1934).

„…Architektura Feuersteinova městského krematoria v Nymburku z let 1922–1924 vzešla z téže kubistické tradice čisté geometrické formy jako poválečné práce Josefa Gočára. Obráží se v ní obdobná záliba v empírovém klasicismu. Jejími nejvýraznějšími elementy se staly tytéž obloukové tvary, s jakými pracoval rondokubismus, a byla vytvořena v tomtéž měsíci květnu 1922 jako definitivní plány Gočárovy Legiobanky. V porovnání s Legiobankou však už nymburské krematorium představuje jiný svět. Nová je dynamičnost jeho celkové konfigurace, inspirovaná příkladem Franka Lloyd Wrighta, její zřetelně mašinistický ráz, vyjadřující okouzlení poválečné avantgardy moderní technikou, a čistota jejích bílých hranatých i zaoblených ploch, odpovídající Le Corbusierově definici architektury jako přísné, moudré a velkolepé hry objemů ve slunečním světle. Dědictví kubismu připomínají snad jen dekorace interiérů od Bohumila Slámy a pak hofmanovské reliéfní kříže v půlválcových čelech tamburu nad obřadní síní. Takové půlválcové objemy, objevující se i na jiných místech krematoria v sousedství hranolů a kulatých sloupů, užívali kdysi architekti Velké francouzské revoluce a berlínského empíru jako znaky monumentality…“

ŠVÁCHA, Rostislav. Lomené, hranaté a obloukové tvary: Česká kubistická architektura 1911-1923. Praha: Gallery, 2000. ISBN: 80-86010-35-X

Aktuální informace

13.09.2022

úterý 4/10 od 17:00 hod:

1PA - č. 7 - přízemí vlevo
1PB - č. 2 - přízemí vlevo
1A - č. 6 - přízemí vlevo

Významní absolventi

Jan Jelínek

Absolvoval v roce 1957.

Narodil se 19. 7. 1940 v Praze. Složil přijímací zkoušky na FAMU,

Anketa

 
Motto školního roku 2022-23
Cornell Woolrich 16 %
Wayne Gretzky 16 %
Milton Berle 9 %
John Schaar 39 %
Napoleon Hill 19 %
Celkový počet hlasů: 237
Archiv anket

Svět v roce založení školy

Dreyfus odhalení

6. dubna 1903

Nová odhalení v Dreyfusově procesu: 

Nejčtenější

12.09.2022

V pátek 2.září se naše třída 1A vydala na adaptační kurz spolu s panem profesorem Machurkou a paní profesorkou Hornovou. Jely s námi také dvě dívky z oktávy, Kateřina a Vanda, které se v průběhu celého kurzu staraly o náš večerní program.

 

celý článek
01.09.2022

Projektu Otevřená věda 2022, pořádaného Akademií věd České republiky, se účastní opět několik studentků a studentek našeho gymmnázia. Často se studenti aktivit souvisejích s projektem účastní i během prázdnin. Luděk Melich ze 3.A dokázal svoji stáž rozpracovat velmi intenzivně v prvním pololetí roku 2022 a podařilo se mu zúčastnit se v červenci s jeho projektem mezinárodní konference ve skotském Edinburghu.

V následujícím článku popsal, jaké téma si v Otevřené vědě zvolil a jaké dojmy z konference si přivezl.

celý článek
01.09.2022

 

 

John Schaar  

Budoucnost není místo kam jdeme, ale které vytváříme.

 

 

 

 

Motto školního roku je v souladu s dlouhodobou vizí školy. Chceme být školou, z níž odcházejí odpovědní mladí lidé připravení po všech stránkách na to, že budoucnost vlastní i budoucnost společnosti je v jejich rukou. Mladí lidé, kteří si jsou vědomi, že bez aktivního přístupu, stálého vzdělávání, odvahy a pevných morálních zásad nebudou schopni budoucnost tvořit a stanou se jen pasivními prvky budoucího světa.

 

Nám učitelům motto opět připomíná, co je naší úlohou v přípravě žáků, které formujeme v jejich nejdůležitějším věku od 11 do 19 let. Připomíná nám naši odpovědnost. Současně nás nepřímo vybízí k využívání všech prostředků a všech možností, abychom v naší vzdělávací práci uspěli. 

 

Žákům motto sděluje, že svou budoucnost mají skutečně ve svých rukou. Čím dříve si to uvědomí, tím dříve budou schopni její podobu ovlivňovat. Vybízí je k aktivitě, k činorodosti, k promýšlení svých činů… Sděluje jim, že bez nasazení a bez vlastního přičinění budoucnost vytvářet nelze.

 

celý článek
 
John Schaar - Budoucnost není místo kam jdeme, ale které vytváříme.