Bedřich Feuerstein

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici a vyrůstal v rodině ředitele loučenského panství vlastněného šlechtickým rodem Thurn-Taxis. V roce 1903 nastoupil do prvního ročníku nově otevřené obecní vyšší reálky v Nymburce, na níž maturoval v roce 1910. Vystudoval architekturu na České technice v Praze (ČVUT) u významného architekta Josipa Plečnika ze Slovinska. V roce 1913 podnikl cestu do Petrohradu s cílem poznat ruský empírový klacismus. V letech 1920-1921 navštívil s malířem Josefem Šímou jižní Francii a získal stipendium na École du Louvre v Paříži (1921). V letech 1924-1926 pracoval v Paříži u významného architekta Augusta Perreta. Ve Francii se seznámil s Perretovou klasicizující modernou a s purismem geniálního Le Corbusiera. V letech 1926-1930 projektoval v Tokiu u význačného amerického architekta českého původu Antonína Raymonda a u Kamekiho Tsuchiury. V roce 1928 navštívil USA, v roce 1930 Čínu, a s malířem Adolfem Hoffmeistrem v roce 1931 Sovětský svaz. Zemřel v Praze roku 1936.

Stal se členem výtvarné skupiny Tvrdošijní, Architektonického klubu, Skupiny výtvarných umělců Mánes a Devětsilu, levicové skupiny avantgardních spisovatelů, umělců a architektů soustředěných kolem teoretika Karla Teigeho. Publikoval v revuích Stavba, Stavitel, ReD, Musaion, Volné směry.

Raná architektonická tvorba Bedřicha Feuersteina byla ovlivněna především kubismem a klasicismem. Kubistou se stal již před první světovou válkou. Už pro jeho první kubistické projekty z let 1913-1914 byla přitom charakteristická snaha vyhýbat se násilným deformacím a ponechávat tvarům jejich plnost. Zázemí tohoto postoje tvořila Feuersteinova záliba v empírové architektuře. Smysl pro věcnost ho vedl po roce 1918 k puristickým experimentům vrcholícím stavbou krematoria v Nymburce. Nymburská realizace představuje fundamentální dílo českého architektonického purismu, stylu založeného na očištění geometrické podstaty věcí od všech ozdob a dekorací, k jehož inspiračním zdrojům patřil strohý josefínský a empírový klasicismus a železobetonové průmyslové stavby. Objemová skladba krematoria v Nymburce vyrůstá z dynamického půdorysu na způsob tvorby Američana Franka Lloyda Wrighta, výrazné osobnosti světové moderní architektury. Nymburské krematorium představuje samotný závěr vývoje české kubistické architektury.

Malířská tvorba Bedřicha Feuersteina vzcházela z kubistického a puristického tvarového oproštění, neztrácel se však zájem o realitu zobrazovaných scenérií. Navrhoval též obálky pro knihy.

V první polovině dvacátých let, především však po návratu z Japonska na počátku třicátých let, se Bedřich Feuerstein věnoval scénografii, do jejíhož vývoje zasáhl obdobným způsobem jako do architektury. Návrhy pro R.U.R. bratří Čapků a Molièrova Zdravého nemocného (Národní divadlo 1921) využívaly tvarovou a barevnou skladbu takzvaného národního slohu k puristickým scénickým vizím. Výprava Marlowova Eduarda II. (Národní divadlo 1922) kalkulovala s výrazovostí gotických rysů puristického scénického objektu. Scény k Nezvalovým Milencům z kiosku (Stavovské divadlo 1932) a Voskovcově a Werichově hře Osel a stín (Osvobozené divadlo 1933) měly již surrealistický charakter.

K Nymburku a blízkému okolí váže světoobčana Bedřicha Feuersteina jeho dětství, středoškolská studia, jedna z pouhých dvou architektonických realizací v Čechách, která však představuje zásadní stavbu československé meziválečné architektury, i místo jeho posledního odpočinku.

Realizace: Pomník J. Fleischnera v Jičíně (1922-1923), městské krematorium v Nymburce (1922-1924, s B. Slámou), Vojenský zeměpisný ústav v Praze (1922-1925), divadlo s třemi jevišti na Mezinárodní výstavě dekorativní umění v Paříži (1925, v ateliéru A. Perreta), ústřední budova a rodinné domy firmy The Rising Sun Petroleum v Jokohamě (1926-1929), nemocnice sv. Lukáše a sovětské velvyslanectví v Tokiu (1928-1930, v ateliéru A. Raymonda a K. Tsuchiury), úprava nakladatelství Aventinum v Praze (1931).

Projekty: soutěž na veřejné budovy v Pardubicích (1913), na Riegrovu mohylu na Kozákově (1914), na krematorium v Pardubicích (1919), na památník odboje v Praze (1923), na věžový dům pro madagaskarské Antananarivo (1925), na Kulturní dům v Sendai a obchodní dům Čikatetsu v Tokiu (1929), na sanatorium ve Vyšných Hágách (1932), na pavilón ČSR v Bruselu (1934).

„…Architektura Feuersteinova městského krematoria v Nymburku z let 1922–1924 vzešla z téže kubistické tradice čisté geometrické formy jako poválečné práce Josefa Gočára. Obráží se v ní obdobná záliba v empírovém klasicismu. Jejími nejvýraznějšími elementy se staly tytéž obloukové tvary, s jakými pracoval rondokubismus, a byla vytvořena v tomtéž měsíci květnu 1922 jako definitivní plány Gočárovy Legiobanky. V porovnání s Legiobankou však už nymburské krematorium představuje jiný svět. Nová je dynamičnost jeho celkové konfigurace, inspirovaná příkladem Franka Lloyd Wrighta, její zřetelně mašinistický ráz, vyjadřující okouzlení poválečné avantgardy moderní technikou, a čistota jejích bílých hranatých i zaoblených ploch, odpovídající Le Corbusierově definici architektury jako přísné, moudré a velkolepé hry objemů ve slunečním světle. Dědictví kubismu připomínají snad jen dekorace interiérů od Bohumila Slámy a pak hofmanovské reliéfní kříže v půlválcových čelech tamburu nad obřadní síní. Takové půlválcové objemy, objevující se i na jiných místech krematoria v sousedství hranolů a kulatých sloupů, užívali kdysi architekti Velké francouzské revoluce a berlínského empíru jako znaky monumentality…“

ŠVÁCHA, Rostislav. Lomené, hranaté a obloukové tvary: Česká kubistická architektura 1911-1923. Praha: Gallery, 2000. ISBN: 80-86010-35-X