V pondělí 14. září se po dvoutýdenní nucené pauze znovu otevřela škola. My jsme se ale místo do lavic vydaly na již několikrát odloženou stříbrnou expedici. V časných ranních hodinách naše výprava zamířila směr Šumava. Po dlouhých pěti hodinách ve vlaku jsme dorazily do Perneku na Šumavě, kde na nás čekali profesoři Poprová a Eliška, s nimiž jsme oficiálně expedici zahájili. 

V roce 2016 získalo naše gymnázium licenci na vytvoření centra pro poskytování Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu. Mezi první zájemce o absolvování bronzové úrovně patřily Jarča Mrázová a Eliška Prášilová. Tu se jim podařilo získat v roce 2017. V roce 2018 dokončily stříbrnou úroveň a letos na konci srpna splnily poslední krok, který jim scházel pro získání nejvyšší, tedy zlaté úrovně: čtyřdenní dobrodružnou expedici.

22.6. se sešla naše čtyřčlenná holčičí skupinka na nádraží v Nymburce a společně jsme pokračovaly do Rožďalovic, kde naše expedice oficiálně začala. 

Nejdříve jsme si přímo v Rožďalovicích prošly naučnou stezku ,,Holské rybníky” a v jednom z nich jsme se rovnou i vykoupaly. Potom jsme se už vydaly na cestu směrem do Tuchomi, kde jsme měly v plánu přespat. Další zastávkou byl Bučický mlýn, kde jsme si mohly prohlédnou různá domácí zvířata a dokonce si pohladit malého oslíka. Dále jsme už bez přestávky pokračovaly v cestě směr Tuchom. 

Byl již červen, když jsme začali jednat o termínu naší expedice, ten jsme našli v celku rychle, a tak nám zbývalo naplánovat vše ostatní. Do teď se pozastavuji nad tím, jak jsme to dokázali, ale ještě ten den jsme měli trasu, dopravu, funkce i jídelníček. 

V holčičí pětičlenné skupince jsme se sešly v Nymburce na nádraží. Autobusem jsme dojely do Loučeně, kde naše výprava začala. Po projití bludišť a zámecké zahrady jsme se vydaly směr Tuchom, což byl náš cíl. 

Přestože se jen těžko najde v Česku někdo, koho by vládou nařízená karanténa nijak neomezila v jeho dosavadním životě a ani účastníci DofE nejsou žádnou výjimkou, ještě se držíme a v programu pokračujeme. 

Víte, co je nejlepší na plnění DofE? A buďte trochu materialisti, nechci slyšet nic o nových zkušenostech a skvělých zážitcích. To by mi totiž moc nevyšlo. Nejlepší je samozřejmě onen odznáček, jenž vám předají spolu s diplomem. Od té chvíli jste naprosto oficiálně držitelé bronzového odznaku Ceny vévody z Edinburghu.

Asi všichni už dobře vědí, co je náš DofEbufetík zač... a soudě dle každostředečního návalu ve vestibulu školy, tak si ho valná většina z vás i oblíbila. Jistě vás zahřeje na srdíčku, že když koupíte nějaké ty drobnůstky, tak přispějete na konto potřebných, takže máte celkem určitě právo vědět kam vlastně vaše peníze putují.

Dnes se jako každý rok konala vánoční akademie a náš DofEbufetík na ní nemohl chybět. Počáteční pochybnosti ohledně množství napečeného cukroví se brzy rozplynuly a v závěru večera nám na stole nezbylo vůbec nic. 

I přišel znovu ten čas, kdy se starší studenti pod vedením profesorky Martínkové pokouší zlanařit své mladší či stejně staré spolužáky k zapojení se do celosvětového programu DofE. Jako už dvakrát předtím je i tentokrát přijela podpořit Eliška Vašířová, která má už za sebou všechny tři úrovně a nyní funguje jako ambasadorka DofE v Česku.