Život v totalitách aneb beseda s Jiřím Padevětem

Setkání s panem Padevětem nebylo pouhou přednáškou, byla to beseda v pravém slova smyslu, kdy mluvil host, ale šikovně do diskuze zapojil všechny studenty. Domluvená hodina a půl utekla velmi rychle a nám zůstala řada témat otevřených. Proto máme radost, že pan Padevět přislíbil další návštěvu, kde budeme moci pokračovat v tom, co jsme nestihli.

"Beseda s panem Jiřím Padevětem ve mě zanechala spousty pocitů a myšlenek. Je to neuvěřitelný člověk, který má úžasné názory. Moc si vážím jeho ochoty probírat s námi libovolná témata, ať už se jednalo o protektorát, dobu komunismu nebo i současnou politiku. Vlastně jsem asi ani nečekala, že to bude probíhat takhle. Spíše jsem očekávala, že bude sám mluvit o svojí práci, knihách a o době, na kterou se zaměřuje. Místo toho jsme měli už od začátku prostor podělit se o příběhy a zkušenosti svojí rodiny, naše názory a historické poznatky. Překvapilo mě, že Stolpersteiny byly někdy položeny i lidem, kteří jsou sice oběťmi, tedy zemřeli například při pochodech smrti, ale před tím se vlastně mohli dopustit i něčeho špatného, ať už přímo kriminálního činu nebo čehokoli jiného. Myslím, že je skvělé, že neměl žádný vyhraněný názor, kde by se stavil na stranu jedné konkrétní skupiny lidí, ale zdůrazňoval, že vina není kolektivní a že se musíme dívat na každého jako na jednotlivce. Beseda mi velmi pomohla urovnat si některé myšlenky a názory, protože jsem to třeba vnímala podobně, ale nedokázala bych to takhle popsat… Bylo to velmi inspirativní setkání a moc si vážím této příležitosti."

"Beseda s panem Padevětem byla velmi zajímavá. Zaujalo mě to zamyšlení, že oběť holocaustu nebo vůbec nacistického běsnění vlastně neznamená, že to bude vždy hrdina, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale je to pravda. Příště bych se možná pobavila o jeho práci spisovatele, v rozhovoru v rozhlase, který jsem s ním slyšela, byla zmíněná jeho kniha Kronika třetí republiky, ale ani o té nijak více nemluvil.  Budu se tedy těšit na příště. Líbilo se mi, že jsme témat probrali více, ale možná bych se zaměřila více na oblast Sudet, do které jsme zabředli jen na chvilku a to ne jen na to, jak byli Němci vyhnáni na konci války, ale na celý jejich pobyt tady za války a na to jak se do jejich opuštěných domů nastěhovali Češi po skončení války, jako to bylo například v případě mé prababičky. Je hezké, že je historie jen koníček pana Padevěta a přitom toho ví tolik, mě třeba překvapilo, že mapa Československa byla taková, jak jí známe, až od roku 1922 a předtím mezi sebou státy bojovaly a oddělovaly se do právě této podoby. Děkuji za příležitost se zúčastnit a těším se na další setkání."

"Pro mě byla novinka to, že kameny zmizelých se nepokládají jenom Židům. Beseda mně přišla zajímavě provedená, že jsme si tak všichni navzájem povídali. Líbilo se mi, jak témata tak nějak přirozeně vyplynula, vše ve velmi přátelské atmosféře. Obdivuji, jak pan Padevět vyprávěl, to, co říkal, doopravdy dávalo smysl, podle mne má velice rozumné názory, se kterými se z většiny ztotožňuji. Moc mě bavilo pana Padevěda poslouchat (příště by bylo super kdyby byla beseda delší, ale chápu že je to unavující pro toho člověka který přednáší). Besedu jsem si celkově moc užila a jsem hrozně vděčná že jsem na ní mohla být."

"Pan Jiří Padevět je velice zajímavý člověk a na čtvrteční besedě to bylo potvrzené. Líbilo se mi, jak s námi pan Padevět mluvil o čemkoliv a neměl problém říct svůj názor a poslechnout si ten náš. Beseda byla skvělá a doufám, že s panem Padevětem budeme mít šanci se znovu potkat."

"Před besedou jsem moc nevěděla, co čekat, pan Padevět má široký záběr. O čem si budeme povídat, na co se ho ptát. Nakonec jsem si setkání moc užila. Bavili jsme se na téma holocaustu, ale i o životě v komunismu, o našich rodinných příbězích. Měli jsme možnost se na cokoli ptát. Pan Padevět se zajímal o náš názor. Jsem moc ráda, že jsem se mohla besedy zúčastnit. Je to další obohacující zkušenost."