Prázdniny v podání členek Klubu moderní historie

Starting at Zero

O prvním prázdninovém víkendu jsme vyrazily do Brna. Čekalo nás druhé setkání projektu Schindler´s Ark - Muzeum přeživších. Hned po příjezdu na nádraží  jsme nastoupily do autobusu směr Brněnec. Tam, v areálu bývalé textilní továrny rodiny Löw-Beer, kde během války provozoval svou továrnu Oskar Schindler, jsme se setkaly se studenty ze Slovenska, Maďarska, Švýcarska, Polska, Belgie, Francie, Německa a Rakouska. Prohlédli jsme si areál, co je nového, jak pokračuje budování nového muzea a představili vlastní projekty. Setkali jsme se s Danielem Löw-Beerem a vyslechli vzpomínky na Emílii Schindlerovou od její osobní přítelkyně. V neděli nás čekal velice zajímavý celodenní program ve vile Tugendhat. Dopoledne pokračovalo představování studentských projektů, následovala vernisáž výstavy Starting at Zero. Následovala prohlídka samotné vily s komentářem samotného Daniela Löw-Beera a byli jsme u položení nového koberce, vzácné repliky původního koberce.

Zažily jsme úžasné dva dny plné inspirace a motivace do naší další práce v Klubu moderní historie. Již nyní se těšíme na jaro 2025, kdy bychom měly společně vyrazit na slavnostní otevření nového muzea přeživších v Brněnci.

Antonie Fraňková, Ester Kovářová a Karolína Škaroupková

Anne Frank Youth Network

Již od října minulého roku jsme součástí mezinárodního programu Anne Frank Youth Network. Díky tomu jsme se zúčastnily školení v Praze zaměřeného na práci s tématem holocaustu a diskriminace a na angažovanost mladých lidí. Později jsme samy vedly workshopy o holocaustu na základních školách v Nymburce a Milovicích a vyzkoušely si tak, jaké to je být lektorkou. Po vyhodnocení našich workshopů nám byla nabídnuta cesta na (Re)Act International Youth Forum do Nizozemska, abychom se tam setkaly s dalšími lidmi ze všech koutů světa, kteří realizují podobné projekty jako my.

První část pobytu jsme strávili v Arnhemu, kde jsme se věnovaly tématu identity, demokracie a diskriminace. V rámci workshopů jsme byly vedeny k uvažování o Anne, její identitě a identitě nás samotných, s ostatními účastníky jsme přemýšleli, jak my osobně můžeme pomoci demokracii v naší zemi, a sdíleli jsme mezi sebou, jak u nás vypadá demokracie. Zasáhlo mě, když jsem od účastníků z Maďarska slyšela, že u nich svobodná média postupně přestávají existovat, nebo od účastnic ze Slovenska, že se o demokracii v jejich zemi bojí.

Na jiném workshopu jsme si vyzkoušeli vytvořit zine – malý časopis, jehož cílem je na šesti stranách předat i důležitou myšlenku. Další workshop byl zaměřen na představení internetové stránky Stories that move, na které lze najít opravdové příběhy mladých lidí spjaté s holocaustem, diskriminací, rasismem, nebo jinými formami předsudků. Následně jsme absolvovali například seminář o problematice rasismu. Jako posluchači jsme se zúčastnili panelové diskuze o otroctví  proměnách věků a o angažovanosti mladých lidí. Večery jsme trávili prezentacemi jednotlivých zemích, a tak jsem si vyzkoušely, jaké je prezentovat v angličtině tolika lidem včetně rodilých mluvčích z Ameriky i Velké Británie. Bylo krásným překvapením, jak byli všichni milí a podporující, nikomu nevadila nervozita při prezentaci nebo nesprávně použité časy, právě naopak.

Většinu programu jsme trávili v Rozetu – budově, která je neobvyklou kombinací knihovny, dětského hřiště, komunitního a uměleckého centra. Od rána do večera si tam tak hrají děti, zatímco o kousek dále studují studenti nebo umělci vystavují svá díla. Během pobytu jsme také navštívili kostel sv. Eusebia a viděli most, který hrál důležitou roli během druhé světové války v operaci Market Garden.

V polovině týdne jsme se přesunuli do Amsterdamu, kde už nás v Muzeu holocaustu čekala paní Daniella Zwaaf, aby se s námi podělila o příběh jejího dědečka Brama, který prošel koncentračními tábory. Bylo úžasné, s jakou energií a procítěností jeho příběh vypravovala i přesto, že s ní dědeček o tomto tématu nikdy nemluvil a všechny informace, které nám předávala, zjistila sama až po jeho smrti. Vyslechli jsme také přednášku vedenou profesorem Johanenesem Houwinkem na téma „Historický a současný pohled na odboj a holocaust".

Poslední den našeho pobytu jsme navštívili dům, ve kterém se ukrývala Anne Frank s rodinou během války. Bylo skvělé na vlastní oči vidět všechna ta místa, o kterých Anne ve svém deníku psala – pokoj s fotkami na zdi, které tam během ukrývání vylepila, koupelnu s toaletou, kde se přes den nesmělo splachovat, aby to nebylo mimo úkryt slyšet, kuchyni, kde Anne s rodinou poslouchala rádio a s nadějí čekala na zprávy o postupu vojsk… Také jsem konečně dostala odpověď na otázku, kterou jsem si pokládala již roky– jak Frankovi dostali do úkrytu nábytek. Annin tatínek Otto totiž nosil do práce každý den po dobu několika měsíců kousek nábytku v kufříku.

Ve volném času jsme s kamarádkami pluly lodí po proslulých kanálech, navštívily Portugalskou synagogu a tamní nejstarší kostel Oudekerk. Užily jsme si i společnou procházku se všemi účastníky po památnících v Amsterdamu.

A zde osobní hodnocení:

Z Nizozemska si odvážím několik nových informací – třeba že židé v Nizozemsku museli nosit židovskou hvězdu označenou nizozemským nápisem Jood, zatímco ti čeští německým Jude nebo to, že přečíst jména nizozemských obětí holocaustu trvá každoročně pět dní v kuse. Nejsilnější pro mě byl pomník všem obětem holocaustu, který nese jména 102 tisíc nizozemských obětí včetně Anne. Poznala jsem kus Nizozemí a viděla na vlastní oči, jak moc jezdí na kole a dbají na zeleň ve veřejném prostoru.Zjistila jsem, že se anglicky domluvím téměř bez problémů a že když nerozumím, je úplně v pohodě se doptat. Především jsem ale poznala spoustu lidí z různých koutů světa – od Mexika přes USA po Rakousko a Srbsko. Bylo zajímavé povídat si s nimi o kulturních rozdílech, které mezi našemi zeměmi panují, a naopak hledat to společné – třeba to, že ve všech těchto zemíchžijí lidé, kteří mají chuť měnit svět k lepšímu a ovlivňovat své okolí. Už teď se těším, co všechno společně s nimi ještě zažiju.

Pokud mám celý event zhodnotit, musím říct, že to byla jízda. Našly se jak pozitivní momenty, tak i ty negativní. Místy to nebylo jednoduché a byly tam slabší chvilky, ovšem když to sečtu a podtrhnu jsem ráda, že jsem mohla být součástí. Holandsko je krásná a naprosto plochá země, do které bych jindy neměla možnost se podívat s tak úžasnou společností. Měly jsme šanci si promluvit s lidmi z různých zemí a poznat víc z jejich kultury. Všichni si dali na akci záležet a byli neskutečně pozitivní. 

Antonie Fraňková a Karolína Škaroupková