Paměť místa a místo paměti
I místa mají paměť a mohou vyprávět... Ve čtvrtek 31. října se o tom přesvědčila skupina zájemců z řad členů Klubu moderní historie a maturitního a předmaturitního dějepisného semináře. Vyjeli totiž do Památníku holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku.
Nový památník byl otevřený teprve na jaře tohoto roku na místě bývalého koncentračního tábora Romů a Sintů, na místě, kde byl v 70. letech vystavěn velkokapacitní vepřín. Památník tvoří dvě expozice, vnitřní, kde se návštěvníci seznámí s historií holokaustu Romů a Sintů, s historií místa a poznají konkrétní příběhy lidí vězněných v Letech. Venkovní expozice pak propojuje minulost a současnost.
Návštěva místa přinesla účastníkům exkurze řadu nových informací...
"Překvapilo mě, jak zásadně se lišilo určování toho, kdo je Rom od toho, kdo je Žid. V Norimberských zákonech bylo jasně dáno, kdo je Židem, kdo míšencem prvního a kdo druhého stupně v závislosti na tom, kolik členů rodiny se hlásilo k židovství. Osudy Romů za 2. světové války narozdíl od toho závisely hlavně na četnících dané obce. Někdo tak mohl např. praktikovat kočovný způsob života, ale vůbec to Rom být nemusel. Dokonce by i stačilo, kdyby to byl jen brusič, tím že toto povolání bylo připisováno Romům. Za Roma tudíž mohl být prohlášen i někdo zcela nepravdivě a mohl tak být poslán do těchto táborů. Na druhou stranu třeba zase Sintové, kteří měli světleší pleť, byli často prohlášeni za „necikány“, přestože tomu tak nebylo. Tohle zjištění mi přišlo dost absurdní, zvlášť s ohledem na to, že nacisté měli z mého pohledu všechno přesně stanovené a vymezené…"
"Dozvěděla jsem se, že se z tábora povedlo některým vězňům uprchnout a že v Letech bylo i několik vězňů, kteří se narodili v Nymburce. Překvapilo mě, že v šedesátých letech byl natočen krátký film o jedné z přeživších romského holocaustu, Nezapomeňte na tohle děvčátko."
"Mně osobně se celé pojetí líbilo, i přesto že nemám ráda moderní stavby, tak tato byla podle mne postavena velmi vkusně. Líbil se mi ten jakoby kruh s paprsky a ostatní sochy. Za mě super."
Za mě byl celý program skvěle připravený. Ocenila jsem interaktivní audio-vizuální expozici, kde byly výpovědi přeživších, kteří táborem prošli.. a upřímně z toho někdy až mrazilo. Třeba když jsem z nahrávky vyslechla, že jeden z dospělých vězňů měl při odjezdu z tábora jen 32 kg. Ale je to možná způsob, jak změnit alespoň část smýšlení některých lidí i v dnešní době… Také se mi líbilo, že výstava byla doplněná o hmotné dochované předměty, třeba nádobí, šperky, části oděvů a obuvi, co vlastnili lidé před posláním do tábora a časovou osu, která vysvětlovala průběh událostí. Byla jsem ráda, že jsme měli možnost si prohlédnout i všechny venkovní prostory s odborným výkladem paní průvodkyně – kruh úcty s kovovými paprsky se jmény vězňů, otřesný kůl mučení, pozůstatky vepřína, které poukazují na přehlížení tábora v 70.-80. letech v době komunismu, modely budov, jak to v táboře vypadalo... Myslím, že tohle všechno nám hodně pomohlo si více představit jeho podobu a fungování a celkově to podpořilo ty „živé pocity“ – teda alespoň u mě.
"Myslím, že se památník opravdu povedl. Líbí se mi, že je výstava složená z videí, fotek i různých předmětů. Zároveň tak akorát interaktivně předává informace o táboře v Letech a jeho vězních od dob před druhou světovou válkou po současnost. Mám radost i z venkovní části památníku, myslím, že tak akorát vyvažuje pietní a informativní funkci. Líbí se mi i nápad s kruhem se jmény obětí a socha Katarze jako místo pro vzkazy od návštěvníků.
"Památník se mi líbil. Určitě oceňuji videa, která se tam dala pouštět, časovou osu a pietní kruh se jmény. A příjemnou paní průvodkyni, která nám všechno hodně srozumitelně vysvětlila a odpověděla na všechny naše dotazy."
"Jsem rád, že jsem měl možnost se zúčastnit. Děkuji."