Už jsem se účastnila spousty workshopů, ale asi nikdy jsem žádný neorganizovala, takže to pro mě celé bylo super zkušenost, která je opravdu nezapomenutelná :)" (Bára)
"Co mi workshopy daly? Samotné přípravy, kdy jsme se museli s každým učitelem sejít zeptat se jich nejen na jejich život během sametové revoluce, abychom vytvořili texty a pracovní listy, mi určitě daly další zkušenosti s pokládáním otázek pamětníkům a zpracování příběhu. Práce ve třídách mi opět ukázala, že se není čeho obávat i přes všechen strach, který jsme během přípravy měly." (Klára)
"Celý tento týden byl pro mě jak velkým přínosem, tak i další zkušeností. Vlastně jsem na začátku moc nevěděla, co od toho projektu čekat, výsledný dojem je tedy o to silnější. Propojit techniku MailArtu s tématikou sametové revoluce 1989 se skvěle povedlo. Nejdříve jsme ve třídě vždy trochu diskutovali o životě v komunismu a sametové revoluci, následně pak spolužáci z prim a sekund tvořili vlastní MailArt, vzkaz lidem listopadu 1989, "Díky, že můžem". Celkově mě ty workshopy moc bavily. Vidět, jak spolu komunikují a vyrábějí své mail arty se mi moc líbilo. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zapojit." (Johana)
"Myslím si, doufám, že náš workshop MailArt naše spolužáky bavil a odnesli si z něho nové zkušenosti. Já tedy určitě. Nebojím se tolik mluvit před hodně lidmi. A zjistila jsem, že je dobré se připravit na vše, hlavně naslouchat studentům, co by změnili či udělali jinak." (Anička)
"Obecně si myslím a doufám, že se nám povedlo v dětech vyvolat atmosféru sametové revoluce a naladit je na stejnou vlnu, na jakou jsme byly naladěné my. Osobně to beru jako velkou pedagogickou zkušenost."(Kateřina)
"Pro mě byla tato akce skvělou příležitostí vyzkoušet si, jaké je to být, alespoň na pár hodin, učitelem a co vše tato pozice zahrnuje nejen ve škole, ale i velké množství domácích příprav." (Alžběta)
A postřehy účastníků besedy?
"Z besedy jsem si odnesla především spoustu zajímavých a obohacujících příběhů, které mi tuto dobu ještě více nastínily a udělala jsem si lepší představu o tom, jak vypadal život našich vrstevníků za komunismu.
Překvapilo mě, že panu Kmentovi dřívější ředitelka gymnázia nakázala si ostříhat vlasy, protože byl na škole takovým „pobuřovačem“ - aby mu v podstatě dokázala jakou má moc… Dále mě v průběhu celé besedy několikrát překvapilo, jakou měl Jaroslav Kmenta odvahu vzdorovat proti různým např. hlavně školním akcím podporujícím komunismus i přes následky, jaké to obnášelo (např. mu nejednou hrozilo až vyloučení ze školy,…)! Také mě hodně zaujalo a zároveň dost zaskočilo jeho vyprávění, jak byl zadržen a málem obviněn z neúcty až zesměšňování Klementa Gottwalda kvůli naprosté hlouposti!
Besedu jsem si užila strašně moc, jsem ráda, že jsem měla tu příležitost se jí zúčastnit, pan Kmenta i paní Věchtová se skvěle poslouchali, moc mě zaujaly jejich příběhy a inspiroval závěrečný proslov o spojitosti této doby s tou dnešní (jak je důležité vážit si svobody a udržovat ji, protože ji máme a jaké hodnoty jsou v životě podstatné,…). Mrzelo mě, že jsem se nakonec na nic nezeptala - v průběhu mě napadly různé otázky, ale většinou je v zápětí oni sami zodpověděli, nebo se na ně doptala moderátorka a jiní účastníci besedy…" (Verča)
"Líbilo se mi poslouchat "příběhy z natáčení", že pan Kmenta měl za mlada dlouhé vlasy a kvůli tomu, že si je nechtěl ostříhat, ho málem vyhodili ze školy. Že byl za mlada pan Kmenta málem zatčen, byl zadržen, protože se smál u sochy Gottwalda, ale díky známému z fotbalu se dostal ven. A že nemohli ani napsat svůj vlastní časopis, aniž by nebyl cenzurován paní ředitelkou. A že nekouká na zprávy. Obdivuji, jak paní Věchtová hodně cestovala a stále cestuje. Bylo zajímavé dozvědět se, jak se žilo za komunismu" (Simča)
"Besedu jsem si velice užila, bylo to velmi zajímavé.Věděla jsem jak fungoval komunistický režim, ale až včera jsem zjistila, že komunisté řešili vlastně ,,prkotiny", jako například délku vlasů, vždy pod nějakou záminkou, aby uškodili. Také bylo špatné, že opravdu nebyl způsob, jak se dozvědět co se děje jinde a to dokonce třeba i v Nymburce, který není tak daleko od Prahy, ale to je samozřejmé kvůli době. Bylo to opravdu zajímavé a já děkuji za tuto příležitost." (Kateřina)
"Zaujalo mě, jak byli oba hodně spjatí s událostmi a že opravdu vnímali rozdíl před a po roce 1989. Nové pro mě bylo skoro všechno, co říkali, protože já jsem znala do teď jen fakta, jako kdy se to stalo a zhruba co se stalo a bylo super, že to byli lidé z Nymburka, takže věděli, jak to vnímali zdejší lidé. Zároveň jsme se dozvěděli, jak to nesli učitelé i studenti na našem gymplu a že někteří tomu hodně napomáhali a diskutovali o tom se svými studenty. Celkově se mi celá beseda moc líbila."(Anna)
Listopadové události roku 1989 jsme si v celé škole připomněli důstojným způsobem. Díky všem studentům, organizátorům festivalu i účastníkům worhshopů a besedy za aktivní přístup. Díky všem učitelům, těm, kteří se podělili o své příběhy i těm, kteří podpořili svou vstřícností, radou. Díky patří i našim hostům, kteří ochotně besedovali se studenty a podělili se o vzpomínky na důležité okamžiky naší historie.
Díky, že můžem!