Debatní klub fungující na nymburském gymnáziu. To je fenomén, který začal psát svou novodobou historii před pěti lety. Nymburští se ani v rámci republiky neztratí.

Gabriela Horynová je za školní období 2010/2011 mezi nejlepšími řečníky, tým TOGO zvítězil v Debatním poháru, tým Per Elequens skončil na třetím místě.

„V Debatní lize obsadil tým TOGO 2. místo, ve finálovém turnaji osmi nejlepších týmů celkově 3. místo,“ říká trenér debatérů Jan Knytl.

Nutno jedním dechem dodat, že nymburští debatéři z týmu TOGO se na všech turnajích umístili v TOP desítce!

Nymburským debatérům se podařilo zvítězit například na debatních turnajích v Babicích a Letohradu.

A o co vlastně v debatách jde a jaká jsou pravidla, nám prozradila Gabriela Horynová. „Debatují dva týmy na kontroverzní téma. Nyní jsme debatovali třeba o tom, že by vláda měla za určitých okolností svým občanům lhát. Nebo o revolucích v arabských zemích,“ zapojila nás do hry, v tomto případě do debaty, Horynová z Poříčan, studující třeťák na nymburském gymnáziu.

Debatují například pražská gymnázia, dále kluby z Olomouce, Přerova nebo Babic. Turnaje se účastní okolo 15 až 20 týmů, to je kolem stovky soutěžících.

„Jedna debata trvá hodinu s tím, že každý z mluvčích má svůj vlastní projev plus křížové otázky. Každý z trojice v týmu má svou úlohu a zodpovídá za svůj úkol,“ ví bezpečně trenér Knytl.

Teze o lhaní vlády mě zaujala. V jakých případech by nám měla vláda lhát. Jak to vidí nymburští debatéři? „Jsou to události, které by měly být podle nás utajené, například nějaké kompromitující informace na politiky, nebo kdy může dojít k panice před blížící se živelnou katastrofou,“ uvádí Horynová.

Nymburské gymnázium začínalo v roce 2006 se šesti debatéry. „Postupem času, kdy se střídaly slabší a silnější ročníky, naplňovala klub tak desítka debatérů. Jeden čas bylo nymburských debatérů dokonce 25,“ vrátí se v čase Knytl.

Debatéři si ovšem prošli i jistou krizí, kdy na gymnáziu v Nymburce existoval pouze jeden tým. „V tu chvíli to bylo špatné, neměli jsme s kým trénovat,“ vzpomíná Jakub Sladký, který je právě v septimě a žije v Třebestovicích.

Debatéři absolvují kvalifikační soutěže, finálový turnaj a k tomu ještě dva open turnaje. Jeden z nich je na soukromé škole Open Gate v Babicích a druhý v Olomouci,“ vyjmenuje trenér a zároveň v současnosti student právnické školy.

Nedávno přijeli Nymburští z kvalifikace z Letohradu a do finále se dostali do Prahy, kde se turnaj konal přímo v Poslanecké sněmovně.

Co dává debatérům tenhle koníček, kroužek, či jak to nazvat? „Ve škole to dokážeme prodat, naučíme se zužitkovat informace, které si hledáme,“ myslí si Gabriela.

Kdo dělá debatu, náhled spolužáků na něj je prý jiný. „Myslí si, že se v té debatě přetvařujeme, ale to není pravda. My se snažíme v debatě pohlížet na diskutovaný problém z obou stran a vidět obě strany mince, které ten problém má,“ tvrdí  Sladký dodává: „Když začnete někomu něco vysvětlovat, vyskytne se občas problém typu: On má vždycky pravdu,“ postěžuje si.

Trenér Knytl je živým důkazem, že se v debatování dá pokračovat i po střední škole. Dva roky debatoval, nyní je už čtvrtým rokem trenérem středoškoláků v Nymburce. „Účastním se vysokoškolského debatního programu,“ přitaká.

Někomu to může přijít zvláštní, když teenageři nejdou na pivo, ale na gympl si odpoledne zadebatovat. Mně to přijde fajn.

„Už jsme kolikrát na debatu nažhavení, máme přípravu, oni také. Spíše se těšíme na hodnotové spory, které v debatě vzniknou. Jsou to totiž spory, které (ne)napadnou každého,“ tvrdí Horynová.

Podle ní budou mít debatéři v životě velké plus v tom, že budou umět lépe prosadit svůj názor.

„V zahraničí, když vyplníte kolonku účastník debatního programu, ti studenti mají lepší pozici pro přijetí na vysokou školu,“ dodává trenér nymburských debatérů.