Stříbrná expedice: Do Českého ráje

Začalo se na vlakové zastávce v Libošovicích, odkud vedla polní cesta k hradu Kost. To vše v doprovodu poledního slunce a oblohy bez jediného mráčku. Pauza na Kosti byla jen krátká a za chvíli už jsme měly namířeno opět k Libošovicím na větší obědovou přestávku, a pak dále přes Roveň až ke zbytkům skalního hradu Nebákov.Příjemné osvěžení ve třicetistupňovém vedru nám poskytl stejnojmenný rybník. Dva kilometry dále už leželo naše cílové tábořiště Svitačka. Bylo vybaveno pitnou vodou, splachovacím záchodem, a dokonce teplou sprchou! Hned vedle se nacházela přírodní rezervace Apolena, do které byl bohužel kvůli vratkosti pískovcových skal vstup zakázán. Po sestavení stanů nastal čas na první teplé jídlo. Vystačily jsme si s těstovinami s kečupem či rajčatovým pestem a sýrem.

Ráno nás probudil hlasitý zpěv ptáků z vedlejší přírodní rezervace. Naším prvním cílem byl hrad Trosky, pod kterým jsme stanovaly. Za vstup na nádvoří se však muselo platit, a tak jsme se kvůli pravidlům DofE expedic musely spokojit s fotografií před vstupní branou. Náš úmysl pro druhý den bylo putování kolem rybníků, a také že se nám to napůl podařilo. Z Borku pod Troskami jsme se dostaly až k rybníku a tábořišti Vidlák, kde jsme uvařily teplý oběd (konkrétně instantní polévky). Odtud ale stačilo jedno špatné odbočení a místo stinného údolí nás to vedlo mezi pole, takže místo rybníků a studánek jsme se ocitly před keltským oppidem Semín. Naštěstí na nás opět čekal rybník Nebákov. Druhý večer se nám podařilo nasbírat dostatek dřeva a, i když to šlo zprvu těžko, rozdělat táborák. Večeři nám tak obohatily opékané marshmallows.

Třetí den bylo nutno stany sbalit a vydat se na poslední úsek. Ten vedl opět pod Trosky, k Vidláku, a pak po červené až k zámku Hrubá Skála. Zde se udělala poslední fotka s DofE vlajkou, prolezlo se mezi skalami, a to už na nás čekal vlak směrem Jičín a Nymburk.

Veronika Vokáčová 6XA