Zlatá sočka

Byly prázdniny 2023, když jsem začínala psát první odstavce své práce SOČ Stopy holocaustu v Nymburce a jejich využití ve výuce. Seděla jsem u notebooku, tvořila osnovu, znovu procházela archivní materiály, téměř vše konzultovala s vedoucí, citovala a hlavně psala a psala.

Doopravdy má práce ale začala již o několik let dříve. V září 2019 jsem vstoupila do Klubu moderní historie na našem gymnáziu a společně se spolužáky začala pátrat po nymburských obyvatelích židovského původu, kteří v průběhu druhé světové války zmizeli v koncentračních táborech. Během šesti let jsme společnými silami několika takovým rodinám odhalili kameny zmizelých a spolu s nimi i několik osobních příběhů, jež byly do té doby veřejnosti neznámé.

Cílem mé práce bylo představit příběhy čtyř z těchto rodin a především na jejich základě vytvořit a odzkoušet v praxi dva metodické výstupy, skrze něž se měli žáci interaktivní formou setkat s tématem holocaustu a zároveň poznat osobní příběhy z Nymburka - lekci Po stopách Evy Pickové a procházku Po stopách židovských sousedů.

Díky spolupráci s Městskou knihovnou Nymburk a mezinárodnímu projektu Anne Frank Youth Network se povedlo do mé pilotáže zapojit všechny nymburské základní školy a získat tak široký vzorek skupin. Měla jsem radost, když jsem viděla, že lekce i procházka ve třídách fungují v praxi. Zároveň jsem měla příležitost doladit několik detailů. Bylo zajímavé pozorovat, jak žáci na téma holocaustu reagují a jak většina z nich prochází uvědoměním toho, že se toto na první pohled vzdálené téma dotýká i míst, jež jsou jim dobře známá.

V březnu 2025 jsem se se svou prací zúčastnila školního kola SOČ a v dubnu krajského kola v Kutné Hoře, kde jsem obsadila první místo. Stejně jako mých osm spolužáků jsem postoupila na celostátní úroveň.

Nadešel den D, 13. června 2025, a vyjeli jsme na celostátní kolo do Teplic. V den obhajoby jsem si nervozitu příliš nepřipouštěla a sledovala prezentace ostatních soutěžících z mého oboru Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie. Bylo neuvěřitelné, jak různorodé práce se sešly. Nejvíce mě zaujala dívka, která v uplynulých dvou letech vytvořila pro své vrstevníky učebnici o mezinárodních vztazích, nebo soutěžící, jež na základě prvotního průzkumu vymyslela deskovou hru bojující proti závislostem, ale mezi pracemi byla i spousta technicky zaměřených. V této společnosti mi bylo jasné, že „konkurence“ je opravdu velká.

I přesto, že je sočka soutěží, panovala mezi účastníky i organizátory po celou dobu úžasná atmosféra a bylo nesmírně zajímavé bavit se s ostatními o jejich pracích. Mnohdy jsem nechápala, čím přesně se práce dotyčného zabývá, ale samotné nadšení pro téma bylo téměř vždy strhující. V Teplicích jsem se setkala s mnoha podobně smýšlejícími, a přesto úplně jinak zaměřenými lidmi. Věřím, že s mnoha z nich zůstaneme v kontaktu.

Kromě toho jsem měla příležitost prohlédnout si tamní gymnázium, jehož součástí byl i zoopark čítající přibližně 130 druhů zvířat. Bylo inspirativní vidět a slyšet, jak tamní škola ke vzdělávání přistupuje a jaké možnosti studentům nabízí od účasti na zahraničních výjezdech po brigádu při provádění školní kaplí nebo zooparkem.

Samotné vyhlášení už bylo jen třešničkou na dortu. Po zaznění české hymny a několika proslovech byly postupně vyhlašovány výsledky všech oborů. S každým dalším má nervozita narůstala. Přála jsem si, abych se se svou prací umístila dobře, a zároveň věděla, že už jen to, že právě tady mohu být, je obrovská čest, a že ať to dopadne jakkoliv, to nejcennější si z Teplic odvezu zcela jistě - inspirativní známé, nové přátele a spoustu vzpomínek. Nakonec to dopadlo ještě lépe, než jsem si představovala. Když moderátor ohlásil, že jsem obsadila první místo, příliš se mi tomu nechtělo věřit a upřímně, pořádně mi to nejde vstřebat doteď. Je to pro mě důkazem, že když se zkombinuje vytrvalost, pečlivost, nadšení, kapka štěstí a především obrovská podpora okolí, jde všechno.

Právě za obrovskou podporu a veškerou spolupráci bych chtěla poděkovat vedoucí své práce paní Lucii Prokešové, bez níž by práce nikdy nevznikla. 

Antonie Fraňková