A. Koukol na E.ON Expedici EUROREBUS 2015

Pozdě, ale přece uveřejňujeme fotky z E.ON Expedice EUROREBUS 2015, které jsem se zúčastnil. Nechť jsou tedy inspirací pro další pokolení soutěžících. Tomuto článku stálo v cestě hned několik věcí (proto se na stránkách školy objevuje až teď):
1. prázdniny - o těch se přece "nepracuje",
2. ztracený a za čtrnáct dní opět nalezený foťák,
3. fotky focené za pochodu (když vás průvodce vede po městě jako cvičené medvědy a ještě jste pozadu oproti časovému plánu, tj. spěcháte, moc se toho v celku dobré kvalitě nafotit nedá),
4. oprava fotek - aby se vůbec daly uveřejnit,
5. lenost.

Nyní ale již k programu celé expedice:

1. den (pondělí)- Všichni účastníci se sešli před budovou ČRo na Římské ulici v Praze. Po menším čekání nás vpustili dovnitř a my si tak mohli prohlédnout vysílací studio ČRo 2, pater noster a výstavku věnovanou historii rozhlasu (zde musím podotknout, že jsem očekával trochu víc, ale co se dá dělat). Následně nás naložili do zbrusu nového autobusu a po rušné magistrále, D1 a zatím nedostavěné D3 jsme se přesunuli do Českých Budějovic. Po ubytování a vydatné večeři nám Hirzo z Klingenbergu (šlechtic pověřený lokací a vyměřením města) představil historii a počátky tohoto královského města. Následoval sladký spánek v motelu kousek za Budějovicemi.

2. den (úterý)- Po ranním včasném vstávání, snídani a dalších procedurách jsme vyjeli směr Salzburg. V Dolním Dvořišti zastavil a pak v Horním Rakousku cestoval náš autobus bez problému, i tak nabral menší zpoždění. V Solnohradu jsme tedy okoukli jen zámek Mirabell, Mozartův rodný dům a salzburský chrám.
Následně nás převezli na jih Rakouska k městečku Werfren, kde se nachází v nadmořské výšce 1 641 m největší ledová jeskyně světa - Eisriesenwelt. Po jejím důkladném prozkoumání a přejezdu do Villachu, druhého největšího města rakouských Korutan, na nás čekala teplá večeře a pohodlný internát.

3. den (středa)- Plány na dnešek byly vskutku velkolepé: snídaně; odjezd do Slovinska do oblasti Julských Alp; cesta autobusem přes Karavanky, vesnici Mojstrana do údolí Vrata k Aljaževovu domu; následuje pěší túra pod severní stěnou nejvyšší slovinské hory Triglavu. Nic z toho se ale nekonalo, neboť příroda a vyšší moc zasáhly - začalo pršet. V tomto počasí túrovat po Alpách by byla pro mnohé z nás jistá smrt, bylo nám tedy doporučeno, abychom navštívili tato místa někdy jindy a tak jsme mohli v klidu pokračovat dál v předepsaném programu. V jakémsi městečku jménem Bovec nám přichystali hotel, v něm pokoje a dobré jídlo formou švédských stolů.

4. den (čtvrtek)- Tento den na nás čekalo též několik zajímavých zážitků. Nejprve prohlídka alpské rakousko-uherské pevnosti Kluže, která (koneckonců, jako celé c. k. mocnářství) byla již za 1. světové války poněkud zastaralá. Za hlubokého přemýšlení, jestli právě proto prohrál císař válku, jsme projeli okolo několika dalších podobných pevností, jež posloužily jako stavební materiál, a pomalou jízdou v serpentinách kolem jezera Predel jsme se ocitli v Itálii. Po příjezdu do přímořského střediska Jesolo nám organizátoři povolili vykoupat se v Jaderském moři, avšak do večeře jsme měli být zpátky v hotelu.

5. den (pátek)- Opět jsme se nasnídali, opět jsme nasedli do autobusu a opět jsme z něj také vystoupili, protentokrát v Punta Sabbioni, nástupní stanici linky 14 lodní MHD města Benátky.
Loď nás tedy dopravila do města sv. Marka, přímo před Dóžecí palác. Pod odborným vedením pedagogického doprovodu, který složil státnice a měl se tedy v orientaci s mapou cítit jako doma, jsme se ztratili kdesi v malých benátských uličkách. Nakonec jakýmsi podivným způsobem se před námi objevoval most Ponte di Rialto, Most Akademie, Most vzdechů, kanál Grande, potažmo náměstí sv. Marka, a to vždy na místech, kde by to člověk vůbec nečekal.
Po nejdražším obědě v mém životě, kde mě číšník málem ožebračil o 50 EUR, jsme nakoupili suvenýry, zamávali holubům a navštívili prodejnu obuvi Baťa (v Itálii mu ale nad Ť ukradli háček), nás loď 14 zase dopravila zpět. Autobus se otočil a nabral kurz směr ČR.

6. den (sobota) + 5. den v noci - Po výjezdu nám pan řidič Franta musel ještě párkrát zastavit, například na naší poslední vzdělávací zastávce v Aquilei, kde jsme zhlédli pozůstatky antické vily. Pak nás ale již nic nezdržovalo, Franta nám jako na všech nočních přejezdech pustil tradiční komedii Pelíšky, no a my jsme pohodlně prospali cestu až do Prahy, kde naše cesta oficiálně skončila.

To je tedy asi vše, co vám můžu ze své cesty nabídnout. Doufám, že pánům a paním profesorům a profesorkám vyučujícím češtinu nebudou při čtení mého výtvoru vstávat vlasy hrůzou a že letos naše třída vyhraje to celostátní kolo soutěže tříd, v němž nás minule porazily Valašské Klobouky.
Přeji hezký den!

Alexander Koukol, 3TA

Foto autor (s výjimkou posledního snímku, který je převzat z oficiálních stránek www.eurorebus.cz).