Stříbrna expedice krajinou žravých komárů

Stříbrna expedice krajinou žravých komárů

Byl již červen, když jsme začali jednat o termínu naší expedice, ten jsme našli v celku rychle, a tak nám zbývalo naplánovat vše ostatní. Do teď se pozastavuji nad tím, jak jsme to dokázali, ale ještě ten den jsme měli trasu, dopravu, funkce i jídelníček. 

Stačilo tedy jen najít profesora, který by s námi jel jako hodnotitel, k tomu se naštěstí uvolila paní Martínková a my se mohli těšit na poslední den v červnu, první den naší expedice.

Při odjezdu z Nymburského nádraží se poprvé sešla celá naše skupinka. Moc jsme se mezi sebou neznali, s někým vlastně vůbec. Ale už ve vlaku jsme zjistili, že lepší skupinku by bylo těžké najít. Když jsme po několika hodinách cesty a úspěšném zmáčknutí tlačítka vystoupili na zastávce na znamení ve Vrbatově Kostelci, pořídili jsme první fotografii a vydali se na cestu.

Hned jak jsme sešli ze silnice, na vlastní kůži (a to myslím doslova) jsme se přesvědčili, že se tu opravdu před týdnem vylil potok Ležák. I se čvachtajícími botami jsme došli do místa, kde stávala vesnice Ležáky. Zde jsme si prošli pomníky i museum.

Po této kulturní zastávce jsme pokračovali dále směrem na zříceninu hradu Strádov, kde jsme taky první den přespali a nesmím zapomenout, jak jsme tu uvařili úžasnou večeři v podobě grilovacích klobásek. Než jsme zalezli do spacáků, hráli jsme hru krycí jména a zpívali za doprovodu ukulele.

Když jsme se ráno (poněkolikáté) probudili, udělali jsme si snídani, sbalili stan a v čele s Michalem vyrazili ze strmého kopce do rokle jménem Peklo. Cesta Peklem byla nádherná, ale to, co přišlo poté, to nemohl vymyslet snad ani Lucifer. Když jsme se vyškrábali na vrchol stoupáku a načerpali jsme síly z našich svačin, dali jsme se znovu do pohybu. Nově načerpaná energie nás ale opustila hned za zatáčkou, kde na nás čekalo další stoupání, tentokrát ale loukou bez kousku stínu. I tak jsme to zvládli a doplahočili se až k rozhledně Boika, kde jsme si udělali zasloužený oběd.

Plní síly jsme se vydali vstříc další cestě, prošli jsme městečko Nasavrky a stezku Keltů, to vše bez jediného problému. Jenže poté přišli neznačené a nezpevněné cesty, z kterých se brzy stal čistý les. Rozhodli jsme se i tak se pokusit projít k dalšímu místu. Směr jsme udržovali podle kompasu. Po přeskakování potoku a prodírání se větvemi jsme došli k mýtince, kde jsme měli chuť vše vzdát. Po chvíli zpěvu dívčí části naší skupiny se kluci raději rozhodli vzdálit a kouknout se, zda není v naši blízkosti cesta. A byla!

U vesničky Rohozná, kterou neznají ani místní, jsme potkali paní Martínkovou. Ta nám ukázala místo, na první pohled ideální na stanování. Po pěti minutách a milionu štípanců se náš názor značně změnil, a tak jsme se vydali hledat místo s méně komáry. To naštěstí bylo jen o kousíček dál. A tak jsme se mohli v klidu pustit do stavění stanů a vaření kuskusu k večeři.

Poslední den nám chybělo jen pár kilometrů do městečka Trhová Kamenice. Trasu jsme měli nastudovanou, a tak jsme v klidu vyrazili. Jenže po chvíli se nám ztratila cesta a my se ocitli uprostřed vysoké trávy propletené ostružiním. V čele s Oliverem (byl našim nejvyšším členem, i tak jsme z něj viděli jen hlavu a ramena) jsme se tedy vydali vysokou trávou dál. Kus cesty jsme šli i po spadlém kmenu. Nakonec jsme došli k ohradníku. Byl vypnutý, a tak jsme usoudili, že nás tam žádné krávy „nesežerou“. Po pastvinách jsme došli až do Trhové Kamenice, kde oficiálně končila naše expedice….

Na závěr mám pro vás malou radu, když vám někdo řekne, že půjdete hlavně po rovince, ujistěte se, že nemyslí nakloněnou rovinu.

 Zuzka Kyselová za všechny členy expedice do Železných hor

Aktuální informace

16.02.2026

Více informací u ředitelky: peckova@gym-nymburk.cz

03.11.2025

Zveřejňujeme výroční zprávu za školní rok 2024-2025. 

02.09.2025

pondělí - velká přestávka
pátek - velká přestávka

Vyřizuje paní Matoušová (kancelář za sborovnou).

Významní absolventi

MUDr. Ladislav Ptáček

Absolvoval v roce 1927.

Narodil se 20. 8. 1905 v Nymburce. Psal do různých listů. V letech 1938-1945 vyl redaktorem nakladatelství Mazáč, kde redigoval knihovnu soudobé prózy „Nová cesta“.

Svět v roce založení školy

Rusifikace Finska

17. prosince 1903

Bývalý ruský ministr financí Sergej J. Vitte uveřejnil v kodaňských novinách článek proti rusifikaci Finska.

Nejčtenější

08.04.2026

V rámci trvalé snahy našeho gymnázia obohacovat teorii praxí dorazil na besedu se studenstvem seminářů práva a politologie středočeský poslanec Vít Rakušan. Setkání se studenty nebylo jen klasickou přednáškou; většinu času zabrala diskuse o tématech, která hýbou současnou Evropou, Českou republikou ale i o tom, co obnáší život ve vysoké politice.

celý článek
14.04.2026

Děvčata po sedmi letech vybojovala vítězství a postup do krajského kola. Kluci tentokrát na kraj nedosáhli.

celý článek
18.04.2026

V sobotu  11.4. se třídy 3TA, 3TB a dva studenti sekundy vydali na dobrodružnou cestu do Anglie. Za milého doprovodu p. Králové, Hubáčkové, p. Otradovského a paní průvodkyně Dáši jsme společně překonali Lamanšský průliv. Na trajektu jsme si za nepříznivých větrných podmínek užili východ slunce s křídovými útesy. Okolo deváté hodiny ranní nás přivítala slunečná Cambridge. Naše uťapané nožičky uspokojily loďky, jež nás po řece Cam provezly rozkvetlým univerzitním městem. Nejvíce času jsme strávili v King´s college a její katedrále. Večer nás naše hvězdná čtveřice a skvělí řidiči dovezli k našim hostitelským rodinám, kde jsme strávili další 4 noci.

Ráno jsme se po snídani vydali na místa srazu, odkud jsme autobusem jeli do školy. Ve škole jsme měli 3 hodinovou výuku angličtiny a pak následoval výlet do města Ely. Tam jsme navštívili krásnou čajovnu, kde jsme ochutnali černý čaj s mlékem a místní sladký zákusek s krémem a džemem. Poté jsme se vydali procházkou po městě zpět k autobusu a jeli do leteckého muzea Duxford. Na místě na nás čekal milý průvodce, který nás celým areálem provedl a zodpověděl všechny naše otázky týkající se historie letadel. Po ukončení prohlídky jsme si mohli v obchůdku zakoupit suvenýry. Poté jsme se vydali zpět k našim hostitelským rodinám.

V úterý ráno  jsme po snídani opět vyrazili do školy, kde jsme měli 3h výuky a poté jsme si mohli koupit oběd v Eatery (kantýna). Ve 12:30 jsme vyrazili do Sandringhamu, kde jsme si prošli královské místnosti, podívali se do starých stájí, navštívili místní kostel a paní průvodkyně nás také provedla zámeckými zahradami. Sandringham je venkovské královské sídlo, které se nachází na východní straně Anglie. Vystavěný roku 1865. Královská rodina sem jezdí trávit Vánoce 24. prosince. Dozvěděli jsme se hodně zajímavostí, například: první král, který vlastnil zámek byl Edward VII., kořeny královské rodiny sahají do Německa a také že královna Alžběta II. vlastnila závodní koně a za svůj život chovala více než 30 psů plemena Corgi. Po dokončení prohlídky jsme si mohli zakoupit suvenýry v místním obchůdku. Navečer jsme se vrátili do Cambridge ke svým hostitelským rodinám.

Ve středu jsme výuku na škole úspěšně zakončili a všichni dostali certifikáty. Poté jsme nasedli do autobusu a vyjeli směr Hunstanton beach. Po zhruba dvouhodinové cestě jsme dorazili na místo, kde se nám naskytl nádherný pohled na Severní moře. Zde byla možnost ochutnat tradiční jídlo fish and chips. Poté jsme se vydali po pobřeží směr Hunstanton cliffs, tzv. trojbarevné útesy. Tam jsme se po krátkém rozchodu a mnoha fotkách s přílivem vrátili k autobusu a zpět do hostitelských rodin na večeři.

Poslední čtvrteční ráno nás rodiny vyprovodily dříve, rozloučili jsme se a po dvouhodinové cestě jsme dorazili do Londýna. Prohlídku jsme začali na lodi po Temži, viděli jsme mj. Shard,  Tower, London Eye, Parlament a projeli jsme pod Tower Bridge a Millenium Bridge, až do samotného centra města. Zde jsme procházeli kolem známého  Big Benu, Westminsterského opatství a nemohli jsme si nechat uniknout fotky u červených telefonních budek. K vidění byly také známé památky jako Buckinghamský palác a památník žen z druhé světové války. Kolem půl třetí jsme navštívili China Town, kde jsme měli čas na oběd a nákup posledních suvenýrů. Poté nás čekala již jen cesta k autobusu, večerní Doverské útesy, trajekt a noční přejezd domů.

Celý zájezd jsme si moc užili, odnášíme si plno znalostí, zážitků a desítky kilometrů v nohách.

Studenti tercie A+B

celý článek