DOTKNI SE VESMÍRU
Zájemci z řad studentů měli letos jedinečnou možnost zapojit se do Projektu "Dotkni se vesmíru". Tento projekt umožní každému z celkem 45 týmů školáků a studentů vypustit svůj vlastní stratosférický balón k hranicím vesmíru a pořídit unikátní fotografie zakřivení Země z výšky 30 kilometrů, zjistit základní vlastnosti atmosféry získáním aktuálních dat z měřících čidel, které byly součástí sondy připojené k balónu. Studenti tak docílili toho, že se vědecký projekt, pokusy, experimenty a bádání staly přirozenou součástí školního života.
A jak samotné vypouštění a dramatické pátrání po dopadlé sondě probíhalo? O to už se s vámi podělí samotní studenti...
V rámci projektu Dotkni se vesmíru dostala skupina studentů z naší školy pod vedením pana profesora Raji příležitost vypustit atmosférický balon se zavěšenou sondou. Vedoucím skupiny studentů se stal Bedřich Brynych, který o tomto pokusu píše maturitní práci a byl tak hlavním "styčným důstojníkem" při komunikaci s organizátory.
Po dobu několika měsíců se naše skupina setkávala a dávali jsme dohromady technické parametry a řešení sondy. Podle návodu jsme také vytvořili přijímací anténu, která nám později sloužila k přijímání signálu letící sondy. Součástí sondy byla kamera, čidla teploty, tlaku, vlhkosti, vysílací anténa a to vše spojeno ve funkční celek na platformě Arduino.
V pondělí 10.10. krátce před půl šestou ráno se celý náš tým ve složení Bedřich Brynych, Přemysl Černý, Anna Radochová, Kateřina Kopecká, Jakub Holeček, Tadeáš Ďurčanský a Anna Vávrová + pan Raja a pan Lébl sešel na nymburském nádraží, odkud jsme pokračovali auty. Když jsme dorazili na Český hydrometeorologický ústav, proběhla předletová kontrola, která obsahovala např. zvážení sondy, test pevnosti, test vysílačky signálu a zkoušku kamery. Kamera byla sice otestovaná, ale na místě jsme zjistili, že se vypíná, když se zapne nahrávání videa. Proto jsme do ní nakonec vrátili její originální baterii, která byla původně vyměněna za jinou s vyšší kapacitu, jelikož originální baterie podle našich testování nemohla vydržet celou dobu letu. Proč se kamera vypínala se nám zatím zjistit nepodařilo.
Poté jsme naši sondu přivázanou k velikému speciálnímu balonu naplněnému héliem úspěšně vypustili. Vše jsme museli stihnout v naplánovanem letovém oknu mezi 8:00 - 9:00, abychom nenarušili letový provoz. Podařilo se.
Hned po startu jsme nasedli do aut a vydali se balon stopovat. To bylo důležité, protože jsme museli sondu po návratu na zem a dopadu najít, abychom získali naměřená a uložená data. Stopovaná tedy začala. Pomocí antény jsme přijímali signál a tím informace o poloze sondy a viděli ji na mapě v k tomuto účelu určené aplikaci. Z ústavu nám chodily na telefon nejpravděpodobnější trajektorie sondy a oblasti dopadu. Stopování nás zavedlo k Jičínu, kde jsme vystoupili z auta a znovu přijímali signál. Sonda vystoupala za asi 2 hodiny až do výše 35 km (což byl mimochodem rekord), kde balon, jak bylo v plánu, prasknul a sonda začala padat. Ještě z výšky 30 km jsme chytili signál a pak jsme ztratili veškerou komunikaci, jelikož sonda přestala vysílat! Což byl opravdu černý scénář, protože sonda mohla z takové výšky dopadnou kdekoliv na území o velikosti okresu. A najít tak sondu by bylo jako hledání jehly v kupce sena. Přestože jsme se snažili kontaktovat jakéhokoliv radioamatéra z České republiky s pomocí detekce sondy, nikdo sondu "neviděl". Museli jsme se tedy spolehnout jedině na sebe a bohužel jsme byli odkázáni jenom na vizuál, ale sondu jsme (očekávaně) nikde nezahlédli.
Z hydrometeorologického ústavu nám přišla poslední spočítaná pravděpodobná území dopadu - a to několik zón v závislosti na předpokládané rychlosti dopadu. Jeli jsme prozkoumat místo, kde byla pravděpodobnost nejvyšší. Prošli jsme pole a obešli rybník a u toho se stále snažili zachytit signál. Neúspěšně.
Další oblasti jsme projížděli autem, dlouho se nám nedařilo sondu nalézt a začínali jsme ztrácet naději. Nakonec, když jsme projížděli oblast s nejmenší pravděpodobností (<1%), Bedřich řekl: "Já ji asi vidím!" A opravdu - na zorané půdě několik metrů od silnice ležela naše sonda!
Po otevření jsme zjistili, že ztrátu spojení pravděpodobně zavinil špatný kontakt baterie (kontakt se asi uvolnil, když byla sonda prudce zmítaná během pádu, protože se padáček, který měl sondu brzdit, neotevřel úplně a symetricky), ale ostatní měřená data se ukládala i nadále. Jen video se zaznamenávalo pouze do doby, než se vybila baterka kamery.
Z téměř zázračného nálezu jsme měli ohromnou radost! A nyní už se těšíme na zpracovaná naměřená data, ale to chvíli potrvá....a tak Bedřicha čeká náročná, ale zajímavá, práce na "přetavení" získaných dat do své maturitní práce...
Moc děkujeme panu prof. Rajovi za možnost se projektu zúčastnit a panu Léblovi, za to, že s námi celý den také absolvoval.