Když ruce tančí
Před třiceti lety jsem ji poprvé spatřila. Byla první hodina dějepisu a do třídy vplula ladným krokem s vtipnou glosou dáma, paní profesorka Marie Kořínková. Postavila se před katedru, rozzářily se jí oči, nadechla se a…. s prvním slovem brilantní češtiny začaly její ruce tančit. Přiznávám se, že za ta léta jsem z dějepisu mnohé zapomněla. Co mi ale dodnes zůstává v paměti, je obraz nadšené učitelky, která má vášeň ke svému oboru, dechberoucí jazykovou obratnost, jemný humor, neutuchající elán a nezapomenutelné kouzlo osobnosti.
A tak mi udělalo radost, že naši studenti univerzity třetího věku měli možnost zažít ve středu 5.6. přednášku s manželi Kořínkovými. Tématem přednášky byly Šporkovy zaniklé stavby. Věřím, že poutavá přednáška studenty obohatila a že mi dají za pravdu, že paní Kořínková nic ze svého šarmu za ta léta neztratila. Setkáním ukončili studenti další semestr svého studia, a tak nezbývá než se těšit, že je v říjnu ve škole zase potkáme.
