Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce

Milé studentky a studenti.

Prázdniny uběhly možná rychleji, než bychom si přáli, a začíná nový školní rok. Vracíte odpočatí a s elánem do školy po dvou měsících, které jste si – jak věříme – náležitě užili, a jste tak připraveni na deset měsíců práce a učení.

Pro některé z vás je tento rok prvním, který na nymburském gymnáziu prožijete, a jistě jste zvědaví, co vás čeká, jací budou vaši noví spolužáci a učitelé, jak zvládnete nároky, které studium na naší škole přináší. Přeji vám, abyste tento krok zvládli bez zbytečných problémů, a věřím, že jak mezi staršími spolužáky tak mezi učiteli naleznete pomoc a podporu, pokud ji budete potřebovat.

Pro jiné z vás je naopak tento školní rok rokem maturitním a tudíž rokem posledním. Nebo to aspoň na jeho začátku tak vypadá J. I vám přeji, abyste tento ročník zvládli co nejlépe, protože jeho výsledky ve značné míře ovlivní vaše další osudy. Příprava na maturitní zkoušku není snadná a bez soustavnosti, píle a úsilí to jde velmi špatně. Začněte včas!

Na všechny pak čeká poměrně bohatý studijní rok, naplněný kromě učení se ve škole exkurzemi, kurzy, zahraničními pobyty, soutěžemi, kulturními pořady, besedami a setkáními tak jak je tomu na naší škole dlouhodobě zvykem.

Přestože by se tedy mohlo zdát, že tento rok je po všech stránkách rokem takříkajíc standardním, není tomu tak.

Od 1. září 2014, tedy právě ode dneška, nese naše gymnázium čestný název Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce. Tento čestný název škola získává v roce, kdy si my v Nymburce připomínáme 111 let od založení našeho gymnázia, a kdy si celý svět připomíná 100 let od narození Bohumila Hrabala. Přestože cesta ke změně nebyla jednoduchá a přestože si jsem vědom, že ne všichni z vás tuto změnu vítají, jsem přesvědčen, že to je dobrý krok. Bohumil Hrabal, který absolvoval na nymburské reálce v červnu 1934, je jednoznačně jedním z nejvýznamnějších, ne-li vůbec tím nejvýznamnějším absolventem naší školy. V epilogu, který shrnuje jeho život na stránkách připomínajících letošní sté výročí jeho narození, autoři píší:

„Prožitky Bohumila Hrabala vlastně představují osudy člověka, který prožil složité 20. století. Spisovatel se narodil ještě v časech panování Františka Josefa I., zažil dvě světové války, prožil naprostou většinu života za existence Československa, aby nakonec zemřel v České republice. Dokázal osobitým způsobem reflektovat dojmy a zkušenosti, které jsou blízké všem lidem. Bohumil Hrabal se svým humanistickým dílem zařadil mezi velikány světové literatury. Přestože psal jazykem nikterak početného českého národa, dokázal obsahem a myšlenkovým nábojem svých děl uchvátit čtenáře bez rozdílu hranic. A to věru nebyl úkol lehký.“

To, jak složitou osobností pan Hrabal byl, jak odlišně je vnímán a hodnocen, ukázala i veřejná debata, která provázela v různých podobách celý uplynulý školní rok. Snažil jsem se po celou tu dobu naslouchat všem názorům, které se k záměru požádat o čestný název, objevovaly. Pardon, ne všem. Ty urážlivé, sprosté a vulgární – a vůbec jich nebylo málo, jistě si to živě pamatujete – jsem se snažil nevnímat. K záměru získat čestný název se samozřejmě kromě těch, jež problémy a spory kolem něj lidsky zaujaly, se postupně vyjadřovaly i orgány a instituce, které k věci svá stanoviska musí dávat ze zákona – Město Nymburk, Středočeský kraj a Ministerstvo školství. Osobně jsem velmi rád, že toto projednávání, které zabralo více než 5 měsíců, bylo završeno úspěchem a návrh byl odsouhlasen.

Ode dneška tedy jste studenty Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce! Ode dneška jsme my, učitelé, učiteli Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce. Snažme se, abychom – stejně jako tomu bylo v letech předchozích – dokazovali okolí, že naše gymnázium patří svými výsledky mezi elitní školy ve Středočeském kraji.

Mottem naší školy pro školní rok 2014/2015 byl zvolen citát amerického spisovatele, filozofa, nakladatele a mediálního průmyslníka žijícího ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století, pana Elberta Hubbarda: Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte. Chyby patří ke škole, patří k učení se, patří k rozvoji a patří k životu. Mnohé z nás právě obava z toho, že udělá chybu, že odpoví špatně, svazuje při učení. Nebojme se tedy dělat chyby, nebojme se ptát ve chvíli, kdy nám něco není jasné, a nedopusťme, aby nás strach z chyb tento rok ve škole provázel. Ale, a to je stejně důležité jako odbourat strach z chybování, je i poučení z nich a jejich neopakování, neboť jak říká stejný autor: Neúspěšný je ten, kdo nedokázal využít vlastních chyb! Přeji nám všem proto úspěšný školní rok!