Adaptační kurz primy B
12. září se vydala prima B na adaptační kurz do Rokytnice nad Jizerou spolu s paní profesorkou Stránskou, Grunclovou a Haníkovou. Doprovod nám dělali dva lektoři Vláďa a Martin.
Výstup na chatu byl pro mnohé náročný, jelikož jsme na zádech měli velké krosny, avšak nakonec jsme ho zdolali a na chatu jsme dorazili. Jen co jsme si vybalili, vyrazili jsme na horní chatu, kde je kuchyň a tam jsme zaplnili své prázdné žaludky. Po obědě jsme šli na „krátkou“ procházku na Dvoračky. Potom si většina dětí zatelefonovala domů a postěžovala si, jak je bolí nohy, nicméně všichni statečně zůstali.
V úterý jsme se po snídani šli „učit“. Výtvarná výchova nás velice bavila, vytvářeli jsme pavučiny z vln a k tomu dýchali čerstvý, horský vzduch. O hudební výchově jsme jak jinak než zpívali. Výlet na Paseky se uskutečnil po obědě a všichni jsme si ho náramně užili. V muzeu jsme se doslechli o této vesnici a také jsme všichni viděli, jak se dělaly koberce. Cestou nazpátek jsme šli pěšky, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme alespoň nemuseli stát v přeplněném autobuse. Večer jsme všichni ulehli s blaženým úsměvem a těšili se na zasloužený spánek. To jsme, ale netušili, co nás čeká v noci. O půlnoci nás probudila paní profesorka s tím, že je bojovka a do minuty máme být dole v lyžárně. Všichni jsme byli „nadšeni“, ale stejně jsme se s velkou nechutí zvedli a šli, kromě jednoho spolužáka, který zůstal ležet a spal dál a jedné spolužačky, která k tomu však měla důvod, protože jí nebylo dobře. Všichni jsme se báli, co nás čeká a nakonec se kluci zachovali jako srabi, protože na sebe někde v půlce počkali a šli po šesti. Jak se, ale ukázalo nebyla to bojovka, ale noční procházka, jak mnozí vtipně vyjádřili. Na mnohé nikdo nevybafl, a tak jsme se jen prošli a zkrátili si spánek asi tak o hodinu.
Ve středu jsme sešli dolů do Rokytnice a jeli autobusem do Harachova do sklárny, což jsme ocenili, protože jsme dokonce mohli vidět skláře při práci. Mohli jsme si zakoupit nějaké skleněné výrobky a měli jsme to velice zalevno, protože tam byla akce pro školy. Ze sklárny jsme šli na lanovku, kterou jsme vyjeli na „Čerťák“. Odtud jsme šli pěšky na chatu, bylo to docela daleko, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme šli z kopečka. Kousek od chaty jsme si zahráli hry. Nejvíce nás bavila lanová dráha, kde jsme hledali kožený měšec.
Čtvrtek byl nejvíce náročný, protože byl nejdelší, celodenní výlet na pramen Labe. Bolely nás nohy, ale ten pohled stál za to. Všichni jsme se vrátili na chatu, navečeřeli se a začali se připravovat na diskotéku. Tančili jsme jako o život, i na ploužáky došlo. Spali jsme jako zabití a ráno jsme po snídani a krátké výuce začali balit. Šlo to celkem rychle, a proto jsme již před obědem začali se závěrečným úklidem. Někdo držel hadr poprvé v ruce, nicméně, když jsme skončili, chata byla jako ze škatulky. Po vydatném obědě jsme už jen hráli nějaké menší hry a potom už celí unavení vyrazili dolů na parkoviště. Autobus měl půl hodiny zpoždění, tak jsme si povídali a hráli hry. Cesta uběhla jako voda a my jsme radostně vyskákali z autobusu a běželi za rodiči. Všichni jsme si adapťák užili a rádi si někdy něco podobného zopakujeme.
Tereza Brucknerová, 1PB