Adaptační kurz 1A 2016
Po prázdninách zas, nastal školy čas…
Pro všechny okolo nastal nový školní rok, pro mnohé z nás to znamenalo nový začátek. Začátek nového startu a s ním i očekávaný adaptační kurz.
Pátek je pro nás studenty nejoblíbenější den týdne. Pro nás byl pátek 2. září 2016 dnem odjezdu. Naše třída 1A se shromáždila před školou s třídním profesorem panem Soukupem, paní profesorkou Stojarovou a dvěma lektory Dominikou a Lukášem. Z našich pohledů se dalo vyčíst, že se těšíme, ale uvnitř každého z nás byla malá skulinka obavy. Obavy z toho, co nás čeká, jací budou spolužáci, profesoři, jak se budeme k sobě chovat…? Vždyť jeden den na seznámení, který jsme dosud měli jen 1. září je tak málo.
Kromě jednoho spolužáka, který byl nemocný, jsme se zúčastnili adaptačního kurzu na chatě Gymnázia Nymburk v Rokytnici nad Jizerou všichni. Po dvouhodinové cestě na nás čekaly teplé, slunné Krkonoše. Na chatu vzdálenou 1 km jsme z parkoviště museli zdolat kopec se svými batohy a veškerým jídlem. S odhodláním a velkou energií, kterou jsme zatím měli, jsme velký kopec zdatně vyšlapali. Sice jsme se trochu zapotili, ale vidina odpočinku a dobrého jídla byla motivací, která nás poháněla na každém kroku.
Náplní kurzu byly různé adaptační hry k seznámení s novými spolužáky a poznávání krás Krkonoš. No a kam jsme se podívali?
V pátek jsme se vydali k Huťskému vodopádu. Cesta nám dala pěkně zabrat, ale všichni jsme ji zdatně zvládli. Když jsme dorazili zpátky na naši chatu, museli jsme opět vyběhnout menší kopec směr jídelna. Vždy jsme byli zvědaví, co výborného nám paní kuchařka uvaří a upeče. Vepřo knedlo zelo, rizoto, řízky… Muffiny, perníčky, bublanina… Můžu říct, že všechna jídla se paní kuchařce opravdu povedla.
Co jsme podnikli v sobotu? V sobotu jsme šli na celodenní výlet do Harrachova, odkud jsme jeli lanovkou na Čertovu horu. Všichni jsme byli utahaní, jako malá koťata. Zato neděle byla celkem odpočinková. Ti, kteří chtěli a nebáli se, si tak mohli vyzkoušet své dovednosti v lanovém centru. Také jsme si prohlédli Rokytnici a zbytek dne jsme měli pro sebe.
Víkend utekl velmi rychle a s ním i společné a nezapomenutelné zážitky, chvíle a večery, na které budeme všichni rádi a s úsměvem na tváři vždy vzpomínat. Cílem adaptačního kurzu bylo, abychom se navzájem co nejvíce poznali, a myslím si, že to se opravdu povedlo.
Nikol Vajdíková, 1A (Foto: M. Soukup)