A ještě jednou o adaptačním kurzu
Tentokrát o adaptačním kurzu 1PA. V Rokytnici nad Jizerou jsme vystřídali spolužáky z 1PB, jejich lektory a učitele. V úterý 12. 9. 2017 kolem 14. hodiny nás vyhlíželi na jednom z rokytnických parkovišť. Jakoby očekávali, že jim přivezeme z nymburské roviny slunečné počasí, které na horách postrádali. Ale my jsme jim přivezli jenom deštivou předpověď pro celou republiku.
Déšť nás provázel po celou dobu pobytu v Rokytnici, mnozí si proto stýskali, ale našli se i takoví, kterým se chůze v dešti líbila. A přestože jsme kolikrát promokli, na školní chatě vládla pohoda, stačilo převléknout se do suchého a zase bylo dobře. Pravda, ne úplně všem, několik z nás muselo zabojovat se zvýšenou teplotou nebo i s nemocí, ale pro ty si rychle přijeli jejich rodiče.
Takže kurz probíhal podle plánu, viděli jsme Huťský vodopád či navštívili regionální muzeum ve Vysokém nad Jizerou. Tam všechny uchvátil především velký pohyblivý betlém. V harrachovské sklárně nám zase předvedli, jak se vyrábí sklo. Nějaké skleněné výrobky jsme si i koupili a přivezli je domů, většinou jsme jimi potom obdarovali maminku nebo tatínka. Den před odjezdem se někteří vydali do muzea ve Františkově, tam na nás čekalo setkání s velmi milým panem průvodcem. Pověděl nám hodně zajímavého o tom, jak se v kraji dříve žilo. Třeba jaké jednoduché zemědělské náčiní, to jsme měli možnost si v muzeu i prohlédnout, muselo lidem tehdy postačit. Na památku nám pan průvodce z „kraje skla a skleněných korálků“ navlékl dle našich přání náramky a korále, no to bylo od něj moc pěkné!
Ale abyste si nemysleli, že jsme jenom putovali po muzeích a přírodou. Taky jsme se učili, pro většinu z nás to byly nové věci. Třeba jsme dělali velké pavučiny z vlny, krásně jsme jimi na pár dní rozsvítili les nedaleko školní chaty. Zpívali jsme s klavírem, povídali si o tom, jak si šetřit hlasivky, a ukazovali si, jak vlastně správně zpívat. Legrační byla soutěž na téma Česká hudba. U toho jsme broukali, předváděli pantomimu a kreslili.
Také volné chvíle byly veselé. Především díky starším spolužačkám Bětce a Terce, připravovaly pro nás seznamovací a jiné hry, no super!
A paní kuchařky? Ty vařily tak dobře, že jsme si připadali jako doma nebo třeba u babičky.
Co říct závěrem? Bylo to zkrátka prima, máme spoustu zážitků a už se teď mnohem lépe známe. Kurz zůstane hezkou vzpomínkou a na nás čeká skoro celý školní rok. Tak jen doufáme, že bude tak pěkný a pestrý jako těch pět dní v Rokytnici!
Za třídu 1PA a zúčastněné pedagogy
Květa Málková
