Koncert 14. 6. 2014
Konec školního roku se kvapem blíží a stejně neúprosně ubíhají i dny oddělující nás od koncertu, který byl nejenom součástí oslav 111 let výročí Gymnázia Nymburk, ale uskutečnil se i jako jeden z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Bohuslava Matěje Černohorského.
Tento známý barokní skladatel, nymburský rodák, by se jistě s radostí zúčastnil mimořádné akce, jakou byl právě koncert v sobotu 14. 6. 2014. Kostel sv. Jiljí v Nymburce se kolem 18. hodiny zcela zaplnil diváky, kteří byli nepochybně plni zvědavosti a očekávání. Společné vystoupení amerických sborů a nymburského pěveckého sboru mělo být bezesporu mimořádnou událostí, jakou Nymburk ještě nezažil. Plakáty vylepené po městě a částečně i článek v Mladé frontě z 13. 6. 2014 (Vzpomínky na školní písemky), to vše přislibovalo mimořádný zážitek.
Když byl před několika měsíci nymburský gymnaziální pěvecký sbor osloven, aby vystoupil jako jakýsi „předskokan“ spojených studentských sborů z Pennsylvanie, byla to výzva, kterou jsme nemohli odmítnout. Přestože jsme měli uvést sbory, jejichž členové se každý den scházejí ke společné práci, kdežto my se vídáme jednou týdně na 90 minut, nabídku jsme rádi přijali. Naše činnost má sice rozdílené podmínky k práci, ale cíl je stejný. Sjednocuje nás nejenom láska k hudbě a k jejím tradicím, ale také touha něco společně dokázat a působit si navzájem radost. A rozdávat ji dál. Náš sbor pracuje jenom 2 roky, ale při vystoupeních, která jsme dosud měli, se nám jednoznačně potvrdilo, že hudba lidi spojuje a že takovéto společné sdílení je důležité.
Koncert, který jsme 14. 6. 2014 zažili, byl potvrzením všeho, co již bylo uvedeno. Před diváky jsme vystoupili nikoliv s trémou, ale s radostí. Celé měsíce jsme pracovali a nyní jsme chtěli zpěv nejenom předvést, ale také si ho užít. A to se nám opravdu splnilo! Své americké kolegy jsme poznali během krátkého nacvičování společné skladby a ihned nám bylo jasné, že s nimi strávíme nezapomenutelné chvíle. Když po našem úvodním vystoupení nastoupili před diváky a na pomyslný tác hojnosti kladli jednu skladbu za druhou, jenom jsme tajili dech. Spolu s ostatními diváky jsme obdivovali úžasnou choreografii některých čísel v programu, disciplínu, s jakou k vystoupení přistupovali. Když jsme byli vyzváni ke společné skladbě, uvědomovali jsme si plně sílu okamžiku, kdy hudba spojila vlastně neznámé lidi a usadila je do společné lodi přátelství a porozumění. Společně v ní seděli všichni diváci i všichni účinkující. „Domine, pacem da nobis“, čili „Pane, dej nám mír“, tak zní název společné skladby. Symbolizuje touhu po přátelství mezi lidmi, v našem případně i ve smyslu přátelství mezi národy.
Společná „modlitba“ byla nakonec nepochybně vyslyšena, členové sboru a jejich sbormistři strávili po koncertu společný večer, vyměnili si zkušenosti a navázali i přátelské kontakty. A tak se stalo, že lidé, kteří se znali jen několik hodin, se prostřednictvím hudby natolik sblížili, že se jen těžce loučili. Jen neradi jsme mávali autobusu, v němž seděli naši noví přátelé, a loučení bylo nesmírně spontánní.
Nyní si můžeme jenom přát, abychom měli i v budoucnosti možnost zažít podobná tak krásná setkání, jako bylo právě toto. Věříme, že naše řady se budou jenom rozšiřovat a že počet takových krásných zážitků bude jenom narůstat.
Květa Málková, sbormistr Pěveckého sboru Gymnázia Nymburk
