Výtvarníci první A v Národní galerii v Praze

Navštívili jsme stálou expozici jak zahraničních umělců, tak jsme měli možnost seznámit se i s českou tvorbou v období od konce 18. století až po konec 19. století.

Průvodkyně galerie nás provedla několika uměleckými směry. Prohlídku jsme započali u francouzských umělců a francouzského romantismu, který vyjadřoval především bujarost, drama a barevnou pestrost. V dalších několika minutách jsme byli provedeni Francií, a to realismem, který se snažil poukázat i na tu nejobyčejnější skutečnost, ač mnohdy nebyla pro pozorovatele obrazů devatenáctého století přijatelná ani krásná. Umělci Barbizonské školy se snažili především o malbu krajin, kterou většina diváků přecházela s nezájmem. Dále jsme si prohlédli díla francouzského impresionismu, který představuje nový styl malby s děleným rukopisem a snahou o rozchod se znázorněním reality. Zaujal nás též vliv objevu fotografie na malbu. Tento směr následují dva další, které na impresionismus reagují velmi individuální tvorbou, a to postimpresionismus a neoimpresionismus. Poslední představený směr ve Francii byl symbolismus, ve kterém šlo především o duchovno a mystérii celého díla. Pak jsme byli již vrženi do víru směrů v českých zemích. Jako první nám byl představen český impresionismus, který se na rozdíl od francouzského lišil tím, že vnášel lehkou negaci do obrazů. Dále jsme byli obeznámeni s uměním luminismu, kde se objevuje slavná Generace národního divadla. Luminismus byl následován dekadencí, kde běžné ztvárnění obrazu vyjadřovalo vnitřní pocity. A nakonec nám byla představena secese, ve které se objevoval často skrytý význam, například v obrazech Alfonse Muchy. Secese také měla svá dvě centra. Jedno bylo ve Francii, kde v obrazech převládaly lineární a květinové motivy. Na druhé straně v Rakousku bylo v malbách více abstrakce. Secesí také byla zakončena naše exkurze.

Myslím, že jsme byli tímto programem obohaceni o mnoho nových a zajímavých informací, které využijeme nejen ve výuce.

Johana Pešánová, 1A