DeS v Národním památníku na Vítkově v Praze
Dějepisný seminář vyrazil v pátek 13. května 2016 na exkurzi do Národního památníku na Vítkově. Vrch Vítkov je kopec, který vlakem přijíždějící návštěvníci Prahy z našeho směru znají obvykle především zevnitř (protože jím vedou dva železniční tunely na pražské hlavní nádraží). Zprávu pro web o návštěvě památného místa sepsaly dvě účastnice.
V pátek 13. května 2016 se malá skupina pilných studentů předmaturitního dějepisného semináře v čele se svým panem profesorem Soukupem vydala na dlouho plánovanou exkurzi. S radostí jsme nasedli do vlaku směr Praha, kde naším cílem byl Památník na Vítkově.
Po menších problémech s najitím přechodu nezbytného k pokoření několikaproudové silnice a zdolání několikametrového převýšení jsme se s vyčerpávajícím výrazem vyšplhali k budově Národního památníku. První část našeho výletu byla zdárně za námi. Ihned jsme začali pracovat na té druhé – vybíraní peněz na vstupné. Ač se to zdá, jako normální nezajímává věc, v Praze tomu bylo naopak. Většina studentů totiž buď uposlechla přání pana profesora a připravila si své peníze přesně (někdo dokonce i v mincích menších hodnot), někdo ale zase naopak přání nerespektoval a dorazil s velkou bankovkou. Následovalo tedy směňování peněz doprovázené vtipnými poznámkami.
Po několika minutách jsme i tuhle část dokončili a měla i svou výhodu – rychle nám uteklo čekání na desátou hodinu, tedy čas, kdy se Památník otevíral. U vstupu se k nám připojil sympatický lektor, který nás doprovázel v hlavní části programu. Náš výukový program, který jsme si sami vybrali, nesl název Od pražského jara po sametovou revoluci. Během programu jsme byli aktivně zapojováni. Nejprve jsme totiž ve skupinkách vyplňovali pracovní listy, kde naší inspirací byly dobové zdroje v podobě knih či dopisů, které byly uložené ve vitrínách a tvořily součást expozice. Následně jsme pak svou práci prezentovali a obohacovali se o nové znalosti, které doplňoval sám pan průvodce. Po splnění této části programu jsme se osamostatnili a v doprovodu našeho pana profesora jsme si prohlédli Památník samotný. Největší zájem u nás vzbudily prostory, ve kterých byl v padesátých letech minulého století po své smrti vystavován první komunistický prezident Československa – Klement Gottwald. Dostat jsme se dokonce mohli i do podzemí, tedy do laboratoří, kde se pravidelně starala celá řada odborníků o nezměněný vzhled zemřelého. O tom, že to byl zvláštní zážitek, nemůže být pochyb. Předposlední částí pak byl výstup po mnoha schodech na střechu celé budovy, který ale stál za to. Naskytl se nám jedinečný pohled na naše hlavní město: na miniaturní vlaky, Vltavu jako menší potok a celou řadu jedinečných památek Prahy. Po rychlém sestupu po schodišti zase dolů následovalo ještě obhlédnutí jezdecké sochy Jana Žižky z Trocnova před budovou Památníku na Vítkově a pak už cesta zpátky na nádraží, výhradně po přechodech samozřejmě.
Celá exkurze byla velmi vydařená a mimořádně obohacující, plná nevšedních zážitků. Hodnotila bych ji jako jednu z nejlepších exkurzí celého roku, snad i jednu z nejlepších exkurzí zatím uskutečněných během našeho studia na gymnáziu. Panu profesorovi děkujeme za dobrý nápad a těšíme se na další naučnou, ale zároveň zábavnou exkurzi!
Dominika Soukupová, 3A
DeS na cestě za děsivým tajemstvím vítkovského památníku
Své putování za tajemným vítkovským památníkem jsme zahájili v pátek ráno na nymburském nádraží. Už od začátku našeho výletu nás z oblohy pozorovaly temné mraky, ze kterých nakonec, k naší obrovské úlevě, nezapršelo.
Kolem deváté hodiny jsme dorazili na Masarykovo nádraží v Praze a odhodlaně jsme se vydali směrem k nedalekému vítkovskému památníku. Po téměř hodinové cestě vlakem jsme dostali možnost protáhnout ztuhlá těla při překonávání nástrah pražských ulic, světelných přechodů nebo při výšlapu na vrchol kopce Vítkov. Všechny tyto překážky jsme ale s úspěchem zvládli a jako odměna nám byla budova památníku.
Po zaplacení vstupného jsme se ocitli uvnitř budovy. Zde nás přivítal průvodce, který nám řekl stručné informace o historii vítkovského vrchu i samotného památníku. Pak jsme se rozdělili do skupin, dostali jsme pracovní listy a vydali se vstříc výstavě věnované době od pražského jara po sametovou revoluci. Zde jsme se pomocí několika pracovních listů seznamovali s osobnostmi tohoto období, které jsme si pak navzájem představili.
Jak čas postupoval, vítkovský památník se zaplňoval školními exkurzemi jak českými tak zahraničními a naše část prohlídky, doprovázená výkladem průvodce, se blížila ke konci. Nás ale ještě čekala prohlídka tajemných katakomb.
Vítkovský památník sloužil i jako mauzoleum Klementa Gottwalda, jehož mumifikované tělo zde bylo v 50. letech vystavováno. Právě sklepní prostory mauzolea (dnes památníku) byly vybrány jako zázemí pro péči o Gottwaldovy ostatky.
Poslední místo, které jsme v rámci naší exkurze navštívili, byla vyhlídka na střeše památníku. Odtud se nám naskytl velkolepý výhled na hlavní město, především na čtvrť Žižkov, ke které vítkovský vrch patří.
Exkurzní část jsme zakončili kde jinde než u koně. Ne však u toho, na kterém sedí svatý Václav na Václavském náměstí. Nýbrž u toho na Vítkově, v jehož sedle sedí Jan Žižka.
Kateřina Lašová, 7MB, (která je i autorkou fotek)