Exkurze kvint a prvních ročníků na Zebín
V pátek 14. dubna vyrazila na vrch Zebín u Jičína třída 5QA doprovázená prof. Liptákem a Kotyzou. Jejich pochod v dešti zopakovaly přibližně po téže trase v pondělí 17. dubna třídy 5QB a 1A společně s paní Svěcenou, slečnou Hornovou a panem Soukupem. To bylo ještě stále pro průchodu áčka všude dost rozbahněno, jinak ale slunečno a klidno.
Reportáž z pondělní exkurze přináší naši zpravodajové Max Jelínek a Jakub Najman z tiskové agentury 1A:
Sešli jsme se v 7:50 na nymburském nádraží a vypravili se pravidelnou linkou do Jičína. Naším prvním cílem byl vrch Čeřovka na okraji Jičína, respektive rozhledna Milohlídka na jeho vrcholu v nadmořské výšce 331 m n. m. Jde o nejstarší rozhlednu v Českém ráji (byla postavena roku 1843 v jednoduchém novogotickém stylu), což se projevuje v její nepříliš velké výšce, která sotva převyšuje vrcholky stromů. Vrch samotný je zalesněn a nyní slouží místním rezidentům i turistům jako park, dříve se na něm však těžil čedič.
Poté, co si někteří z nás zlezli rozhlednu, jsme se vydali severovýchodním směrem přes pole k hlavnímu cíli dne - vrcholu Zebín. Jde o příkrý čedičový vrchol s nadmořskou výškou 399 m n. m., travnatý, zalesněný řídce keři a třešněmi až na východní stranu, která je pokryta hustým březovým porostem. Vrchol je kamenitý a stojí na něm kaple zasvěcená Máří Magdaléně. Ta mimo jiné posloužila v roce 1968 invazním vojskům Varšavské smlouvy jako vysílač, poté v letech normalizace jako cvičný terč pro dělostřelce z nedalekého vojenského újezdu.
Ze Zebína jsme se vraceli zpátky do Jičína přes zebínskou skládku, která v letech 1978 až 1988 posloužila pro uložení 200 000 tun komunálního odpadu, načež byla roku 2012/13 rekultivována - byla potažena fólií, zasypána zeminou a oseta a osazena.
Po návratu do Jičína jsme dostali povolení k rozchodu. Někteří si zašli na občerstvení, jiní bloudili městem jako stíny mrtvých podsvětím, snad za účelem obdivování zdejších památek – historického centra s kulturními monumenty (Kostel sv. Jakuba Staršího, Valdická brána) a úzkými uličkami. Po načerpání energie jsme se vydali zpět na náměstí a do Nymburka jsme dorazili kolem 14:30.
Ačkoliv byla celá túra poznamenána bahnitou půdou z předchozích dní, s deštěm jsme se setkali jen někteří přespolní, a to až při návratu domů z Nymburka, na druhou stranu zase šlo o déšť téměř biblických rozměrů.
