Další cvičná expedice DofE
Většina skupin už má na stránkách školy zveřejněné zápisy ze svých cvičných expedic v rámci programu DofE, takže se i já opožděně připojuji. Závěrečná ostrá expedice nás sice čeká až za pár měsíců, ale tu lehčí, přípravnou výpravu jsme si odbyly už na svátek práce.
Ve středu 1. května jsme ve dvou skupinkách nasedly do vlaku a přepravily se do Libice nad Cidlinou, kde mohlo naše bloudění začít. Přes veškerou snahu jsme prvních pár minut jen přemýšlely nad tím, jestli jsme vůbec na správné straně kolejí. Pod vedením Káji jsme se ale nakonec zorientovaly a dostaly se za poměrně krátkou dobu k Slavníkovskému hradišti. Zde jsme rozložily hořáky, vykramařily pečlivě zabalené krosny a pustily se do vaření oběda. Po dlouhém čekání na vodu jsme se však konečně najedly čínských polévek z pytlíku, které jsme zajídaly houskami.
Po chvíli dorazila také naše hodnotitelka, profesorka Poprová a vydala nám mapu, podle níž jsme se údajně měly dostat do Velkého Zboží. Vyrazily jsme po Labské cyklostezce, a přestože jsme šly dle mého vycházkovým krokem, brzy bylo jasné, že nám přebývá mnoho času. Udělaly jsme si proto dvě tři přestávky, snědly další část proviantu, vymyslely si přezdívku (že, Justýnko?) a poté nastal čas začít zmatkovat. Nějakou dobu jsme si myslely, že ve skutečnosti máme skluz, takže jsme zase přidaly, následkem čehož jsme skončili ve Vekém Zboží u cyklostezky, zbývala nám hodina času a nevěděly jsme, na čí zahradě to vlastně máme nocovat.
Po krátkých telefonických instrukcích od paní Poprové jsme se vydaly bloudit mezi Zbožské řadovky a pátrat po chaloupce na kuří nožce coby poznávacím znamení. Narazily jsme na dětskou vláčkovou železnici, nádherný bazén, překrásné jezírko s můstkem, udržovanou skalku a roztomilého králíčka, až jsme konečně skrz plot zahlédly i zmiňovaný domeček. Branka byla podle dohody odemčená, takže jsme prošly živým plotem a pustily se do kolonizování zahrady.
Postavit stany, vybalit spacáky a vytáhnout hořáky bylo záležitostí několika desítek minut, načež nás čekala zasloužená večeře. Kuskus s tuňákem z konzervy a pestem byl skutečně dobrý a naší sedmičlenné skupince nedělalo žádný problém sníst hned dva kotlíky. Nějakou dobu po večeři jsme si ještě všechny povídaly, ale poté už byly stany uzavřeny a hovor se spolu s kartami omezil jen na prostor pod plachtou.
Noc byla sice chladná a někteří z nás si zapomněli vypnout budík (Zuzko!), ale přesto jsme se dopoledne vyhrabaly ze spacáků všechny poměrně v celku. Po čaji, ořechovém koláči, houskách a dalších pochutinách jsme se pustily do balení. A po dalších asi třiceti minutách už jsme byly připraveny vyrazit. Rozloučily jsme se s roztomilou chaloupkou, a ještě roztomilejším králíčkem od sousedů, načež jsme se nějak domotaly zpět na cyklostezku, po níž jsme za krátkou dobu došly až do Nymburka. Naše expedice byla oficiálně rozpuštěna u elektrárny.
Celou dobu panovala v naší skupince uvolněná atmosféra, kterou nám nezkazily ani občasné přeháňky, velké lány řepky olejky, a ještě větší množství cyklistů na cestě.
Jménem vidláků z Nymburkova
Alena Pustá
(Alena Pustá, Eliška Šafrová, Tereza Štěpničková, Karolína Šustrová, Justýna Andrlová – 4KB a Zuzana Kyselová, Anna Radochová – 4KA)