Geologický kurz 6XA a 2A v Rokytnici nad Jizerou

My, nezkušení a mladí „geologové“, jsme se shromáždili před budovou gymnázia, odkud nás autobus odvezl do malé vesničky Kozákov, jež byla naší první zastávkou. Zde jsme navštívili muzeum nerostů a poté i Votrubcův lom, kde jsme si všichni vyzkoušeli na vlastní kůži, jaká je práce geologů. I přes nepřízeň počasí jsme svými kladívky kutali vskutku pilně. Ti z nás, kteří měli více štěstí, si domů odnesli malé ukázky achátů. Po prohlídce lomu jsme museli zdolat nejvyšší horu Českého ráje, kterou je právě Kozákov. Cesta nahoru nebyla nic moc. Díky dešti jsme měli brzy promočené boty. Loukou se neslo hromadné čvachtání a hlasité nadávky. Když jsme zjistili, že náš vůdce pan Soukup si jde sušší lesní pěšinou, to bylo povyku! Nakonec jsme ale nahoru dorazili všichni. Sice splavení, rudí a unavení, ale dorazili. Profesory slibovaný výhled na cca 25 % Čech jsme si pro mlhu museli ovšem jen představovat. Další zastávka už byla Rokytnice!

Jako obvykle nás po příjezdu do Rokytnice čekalo stoupání k chatě. Krosny na zádech se zdály být každým krokem těžší a těžší. Ale musíme říci, že jsme to vcelku zdatně vyběhli! Poté, co jsme se ubytovali, nás čekal pozdní oběd. Pan kuchař nezklamal a do jídla zakomponoval (jak je ostatně jeho zvykem) obecně oblíbené párky. Dá se říci, že párky se na kurzu staly naším denním chlebem, neboť je obsahovala naprostá většina uvařených jídel. Snad jde o nějakou místní krkonošskou specialitu... Navečer jsme ještě nasávali další informace o Ještědsko-kozákovském hřbetu, abychom po večeři mohli snáze vyplnit první z pracovních listů a získat za něj co nejvíce bodů. (Ty se po celý kurz sčítaly na individuálních kontech každého z nás, aby z nich byla na závěr stanovena každému jeho celková známka.)

Druhý den jsme se hned po ránu pustili do prezentování námi připravených prezentací nerostů a hornin. Odpoledne jsme se vydali do Rokytnice nabírat vodu z potoků v Rokytnici. Zároveň jsme si prohlédli i zajímavou mineralogickou sbírku jednoho místního obyvatele. Většina z nás si ve městečku také doplnila své zásoby potravin, abychom neumřeli hlady. S těžkými batohy a plnými pusami jsme se vrátili zpět na chatu, kde jsme různými chemickými pokusy otestovali námi nastřádané vzorky vody.

Třetí den jsme se vydali k pramenu Labe. Cesta tam trvala nekonečně dlouho. Bylo chladno a zastávky kvůli čekání na zbytek naší výpravy byly příliš dlouhé. V září nám mrzly uši! (Co to?!) Cestou jsme ale měli spoustu možností nafotit krásy Krkonoš, kterých byla naše cesta plná. Poseděli jsme si u Labské boudy a vydali jsme se mírným tempem k svému cíli. A ač betonová skruž s vodou naší nejvodnatější řeky nezískala velké ovace, tak to stálo za to. Zpátky už se šlo lépe. Z kopce se to přeci jen dá štrádovat trochu rychleji. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na Dvoračkách, kde jsme posilnili svá unavená těla. Po příchodu na ubikace jsme ale byli všichni stejně docela znaveni, a tak jsme uvítali menší odpočinek. Na večer pro nás měli pan profesor s paní profesorkou připravený další pracovní list, který jsme vyplnili jak jinak, než s přehledem. Také jsme pokračovali v prezentacích.

Čtvrtý, tedy již předposlední den jsme se vydali na výpravu do Harrachova. Cestou tam jsme se svezli objednaným autobusem. V Harrachově jsme navštívili sklárnu, muzeum skla a poté jsme dostali vytoužený rozchod. Někteří rozchod využili k návštěvně kavárny či restaurace a ti ostatní, jak jinak, než k dalšímu předzásobení se různými poživatinami. Není divu, že se nám pak do Rokytnice šlo ztěžka. Cestou jsme se ještě zastavili v hornickém muzeu a navštívili bývalou důlní štolu. Prohlédli jsme si i opravdový přírodní skvost fluviáního reliéfu: Mumlavské vodopády.

Pátek byl posledním dnem našeho pobytu v Rokytnici. Po snídani jsme byli nuceni prokázat všechny své znalosti, které jsme na geologickém kurzu získali, v poznávačce nerostů a hornin. Aby toho všeho nebylo málo, po poznávačce následoval náročný závěrečný test, kterým ale všichni úspěšně prošli a mohli (si) začít balit. Poté následoval už pouze úklid. Chatu jsme pečlivě vysmýčili pro profesorský tým, který nás v Rokytnici vystřídal. Rozloučili jsme se s chatou a vrcholy Krkonoš a v plné síle (někteří sice lehce oslabeni nějakým tím bacilem) jsme se vydali dolů na parkoviště, kde jsme netrpělivě vyhlíželi autobus, který nás odvezl zpátky do Nymburka. Staroučká karosa naši výpravu dovezla v pořádku a tak to všechno šťastně skončilo.

Geo kurz 6XA a 2A se povedl a my i nyní můžeme vzpomínat na všechno, co jsme za ten týden v Rokytnici zažili.

A to je vše, přátelé! Geologii zdar!

Text: Nikola Kotršálová, Petr Pokorný (2A)

Foto: Miroslav Soukup