Zločiny komunismu
Ve čtvrtek 23. února se v Hlavním sále Senátu PČR konal seminář Zločiny komunismu, na jehož organizaci se spolupodíleli Mladí demokraté, Muzeum paměti XX. století a místopředseda Senátu PČR Tomáš Czernin. Program sliboval zajímavé příspěvky připomínající nejen události února 1948, ale i blížící se výročí ruské agrese na Ukrajinu. Nabídku k účasti na semináři využili nejen členové Klubu moderní historie, ale i další zájemci o novodobé dějiny.
V Hlavním sále Senátu PČR se sešlo přes 150 posluchačů, většinou z řad studentů gymnázií z celé republiky. Úvodní slovo přednesl místopředseda Senátu PČR pan Tomáš Czernin. Následně se svým příspěvkem vystoupil PhDr. Jan Kalous, Ph.D., historik a ředitel Muzea paměti XX. století. Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů PhDr. Petr Blažek,Ph.D. přednesl příspěvek o živých pochodních v Sovětském bloku. Následně vystoupil jeho kolega z ÚSTRu, historik a ukrajinista Mgr. David Svoboda, Ph.D. s příspěvkem reagujícím na roční výročí ruské agrese na Ukrajině. Poté pohovořil publicista a spisovatel Lubomír Vejražka, který se věnuje tématu rodin politických věznů, především o tom, jak se pracuje s pamětníky. A na samotný závěr představila svůj rodinný příběh dcera politického vězně paní Věra Pytlíčková, jejíž vyprávění a poselství sklidilo velký potlest a řadě studentů vehnalo slzy do očí. Po přestávce byl promítnut film The Soviet story - příběh rudého zla, který vyvolal řadu otázek.
Na závěr návštěvy Senátu PČR naše skupina využila nabídky komentované prohlídky budovy Senátu PČR, kdy se k nám připojil i senátor Tomáš Czernin, který se nás s velkou ochotou ujal, protože, jak řikal, jsme z jeho obvodu.
Zde několik ohlasů z řad účastníků semináře:
Na semináři o zločinech komunismu mě nejvíce překvapilo, jak moc si jsou podobné nacismus a komunismus. Nevěděla jsem, že sám Goebbels si toho byl vědom a dokonce toho sám na počátku nacistické propagandy využíval. Zaujalo mě vyprávění paní Pytlíčkové a pana Vejražky o tom, jak naročné to v době totality měly rodiny politických vězňů. Jsem ráda, že jsme měli možnost si projít i prostory Senátu, navštívit hlavní jednací sál a zeptat se na práci senátora právě pana Czernina.
Celý den mě velice zaujal a zanechal ve mě spoustu myšlenek a informací. Ze všech vystupujících mě nejvíce zaujala paní Věra Pytlíčková, dcera politického vězně. A i když jsem si myslela, že se v historii orientuji a nic mě nepřekvapí, čekala na mě spousta dechberoucích informací, i z filmu, který nám pustili. Krásná byla i prohlídka Senátu, kde jsme se dozvěděli i o něco vzdálenější historii, o 17. století.
Z prvního bloku mě nejvíce zaujalo vyprávění paní Věry Pytlíčkové, která vzpomínlala na svého tatínka, politického vězně, a na vlastní dětství. Z filmu mě šokoval počet lidí, kteří byli zavražděni v Sovětském svazu, a počet lidí, kteří zemřeli v uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině ve třicátých letech. Nenapadlo mě, že by někde zemřelo "hromadně" během krátké doby více lidí, než v Osvětimi. Trochu mě překvapila reakce některých účastníků, kteří neměli očividně žádný přehled o historických událostech té doby ani o holokaustu. Jsem moc ráda, že jsme si na prohlídku Senátu počkali, stálo to za to! Měli jsme skvělou průvodkyni, kterou doplňoval sám pan senátor Czernin. Díky němu jsme si mohli vyzkoušet pohodlí senátorských sedadel:) Mile mě překvapilo, jak se k nám hlásil a ochotně se s námi bavil a vyprávěl historky ze zákulisí Senátu.
Ze všech vystupujících mě nejvíce zaujal příběh paní Věry Pytlíčkové. Neumím si představit, jak šokující by pro mě bylo, kdybych žila v té době. Jsem v klubu nová a jelikož jsme ve škole ještě nebrali moderní historii, tak jsem se dozvěděla spoustu nového o nacistickém Německu a o Sovětském svazu, o hladomoru na Ukrajině, napadení Finska a mnoho dalšího. Prohlídka Senátu byla moc pěkná a překvapilo mě, že hlavní jednací místnost byla dříve konírna.
Osobně mě zaujal výklad pana Mgr. Davida Svobody o Rusko-ukrajinské válce. Ale nejpoutavější bylo vyprávění paní Věry Pitlíčkové, dcery politického vězně.
Zaujala mě přednáška o živých pochodních z východního bloku od pana Blažka. Především příběh jednoho z prvních zapálivších se lidí, jehož zavřeli na psychiatrii, protože “jel do Moskvy hledat pravdu.” Překvapila mě přednáška pana Svobody a jeho srovnávání některých historických událostí s aktuálním děním na Ukrajině. Jako konkrétní informaci jsem si zapamatoval, že 25. února si nepřipomínáme jen “Vítězný únor,” ale také sebeupálení Jana Zajíce. A prohlídka budovy Senátu mi přišla zajímavá (hlavně díky komentářům senátora Czernina).
Děkujeme organizátorům za pozvání a skvěle zorganizovanou akci.
