Umění 20. a 21. století ve Veletržním paláci

Umění 20. a 21. století ve Veletržním paláci

Exkurze sexty A do Národní galerie (opět), tentokrát na výstavu v duchu 20. a 21. století, očima Kristýny Kutnarové (opět)

Moderní umění bylo vždycky sporné – pravda se nejspíš ukáže až v další etapě, až už budou všichni jeho autoři dávno mrtví a současníci zapomenuti. Nikdo si není doopravdy jistý, zda je ve skutečnosti nesmyslné a úplně mimo, anebo zcela geniální – ovšem kde je hranice mezi nesmyslností a genialitou, či zda tato hranice vůbec existuje, je další otázka. Otázky, toť přesně to, co mi plnilo hlavu po celou dobu výstavy. Občas mě napadalo, čeho vlastně chtějí umělci dosáhnout; pokud se totiž člověk příliš dlouho zaobírá hlubokými myšlenkami, najednou mu každý další krok připadá zbytečný, svět okolo něho se zdá být nereálný; v hlubokých myšlenkách není místo pro barvy, štětce, galerie, peníze na vstupné a školní exkurze. Takže nezbývá než hledat další hranici, hranici mezi tím, co je ještě snesitelné, pochopitelné, ocenitelné a smysluplné, a tím ostatním. Lépe řečeno je třeba vnímat život kolem sebe a co nejvíc přemýšlet, nicméně naše úvahy nemohou dospět dál než úvahy umělců – nesmíme si pokládat otázku, co je umění, odkud se vzalo, jak se pozná jeho hodnota či zda za to jeho tvorba vůbec stojí. Kdo si kdy přivlastnil právo posuzovat a hodnotit umění? Vždyť je to jen zhmotnělá myšlenka, zhmotnělá podstata jednotlivé lidské bytosti, a tu snad nejde považovat za dobrou či špatnou – může být jen pravdivá, anebo umělá. Přes to všechno je zde ale jeden nezvratný fakt – totiž že to, čím jsme v rámci galerie putovali, je naše minulost, mapa uvažování našich předků a minulých generací, jejichž společnost a životní styl umělci přímo či nepřímo ovlivnili. Bez těch zdánlivě bezvýznamných obrazů bychom dnes možná nebyli, kým jsme; umění formovalo náš svět dávno předtím, než jsme se do něj narodili. Malířství dvacátého století bylo hojně ovlivněno politickými a sociálními zvraty – dvacáté století má prostě jakési jedinečné kouzlo, to mi nikdo nevymluví – a psychika lidí se zjevně dostala na horskou dráhu. Najednou byli všichni jako splašení, dělali všechno, co je napadlo, rušili staré formy, náměty, zvyky; pryč s estetikou, pryč se základy umění, přichází něco nového. Obrazy jsou prosyceny nenávistí k době; jenže u které doby tomu tak nebylo? Lidé jsou urputně zaujatí proti přítomnosti a dovedou se upínat pouze na minulost či na budoucnost; je to tak mnohem pohodlnější. Jedna z věcí, která mne fascinovala nejvíc, bylo takzvané  umění akce. Konkrétní dílo nebylo vlastně nic hmatatelného; zbyly po něm pouze fotografie muže, sedícího venku na ulici, s cedulí, na níž se skvěl příkaz ke kokrhání pro všechny kolemjdoucí. Můj první dojem byl jen udivený a nijak obdivný; taková blbost by přece napadla každého. Posléze jsem se zamyslela nad tím, kolik z mých přátel v poslední době vybízelo náhodné lidi na ulici, aby kokrhali. Všichni to máme v sobě, ale málokdo to dokáže. Možná je každý člověk na světě skrytým umělcem, ale jen někteří seberou odvahu k tomu, aby se jím stali i na povrch. Falešná idyla od Kunce jako by byla sama o sobě reklamou na nádhernou lež s padesátiprocentní slevou. Černického motorkářské helmy nám ukazují, že i pocit se dá v dnešní době sériově vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Jak moc a jak málo může vyjádřit kupříkladu jediná tečka. Jsou zásluhy, které umělci přisuzujeme, vždy oprávněné, anebo se v roli diváků pouze mermomocí snažíme najít hluboké myšlenky, které v díle ve skutečnosti skryté nejsou? A pokud tomu tak je, můžeme tvrdit, že je to špatně, když nám to tak jako tak pomohlo dojít k vlastním úvahám? Úplně na konci, poté, co jsem byla protažena všemi chodbami, nejrozličnějšími styly a působením všemožných osobností; vyšťavená, zmatená a trochu zruinovaná, mi na mysl vytanula už jen jedna, poslední otázka: kdo jsi?

24. 4. 2013

Kristýna Kutnarová

Aktuální informace

09.04.2026

se konají v úterý 28/4 od 17:30 hod v kmenových učebnách. Od 18:00 hod pokračují individuální konzultace s vyučujícími dle rozpisu.

16.02.2026

Více informací u ředitelky: peckova@gym-nymburk.cz

03.11.2025

Zveřejňujeme výroční zprávu za školní rok 2024-2025. 

02.09.2025

pondělí - velká přestávka
pátek - velká přestávka

Vyřizuje paní Matoušová (kancelář za sborovnou).

Významní absolventi

Mirek Smíšek

Mirek Smíšek OBE (2. 2. 1925-19. 5. 2013), český rodák a světově proslulý keramik, studoval po krátký čas na (tehdy Reálném) Gymnáziu Nymburk.

Svět v roce založení školy

Smrt Pissara

12. listopad 1903

Zemřel Camille Pissaro (*10. 7. 1830), francouzský malíř.

Nejčtenější

08.04.2026

V rámci trvalé snahy našeho gymnázia obohacovat teorii praxí dorazil na besedu se studenstvem seminářů práva a politologie středočeský poslanec Vít Rakušan. Setkání se studenty nebylo jen klasickou přednáškou; většinu času zabrala diskuse o tématech, která hýbou současnou Evropou, Českou republikou ale i o tom, co obnáší život ve vysoké politice.

celý článek
07.04.2026

Tichá, nenápadná, houževnatá a zodpovědná dívka, to je Kateřina Haščáková z 2A, vítězka krajského kola dějepisné olympiády. Jako první z naší školy se jí povedlo postoupit do celostátního kola!

celý článek
04.04.2026

Z výjezdu do Berouna na KK Geologické olympiády 2026 jsme přivezli alespoň diplom úspěšného řešitele krajského kola. Medaile se našim nejlepším geologům vyhýbají. Úspěšným řešitelem se stal Filip Kubálek ze 6XB, jehož bodový zisk se ztrátou 1,5 bodu na bronzovou příčku, vystačil na 4. místo mezi soutěžícími ve středoškolské kategorii B v celém Středočeském kraji. Druhou účastnicí z nymburského gymnázia byla primánka Veronika Breu (1PB), benjamínek v kategorii A, kde proti ní stáli především nejlepší kvartáni z různých gymnázií v kraji. Přes zřejmé věkové znevýhodnění uhájila 10. místo z 12 účastníků, což není při první účasti v soutěži, kdy člověk ani dopředu přesně neví, co ho čeká, žádná ostuda.

celý článek