Jak jsme třídili kovový odpad v posledních pěti letech
23. září 2020 jsme s panem školníkem připravili k odvozu přes 180 kg kovového odpadu, který studenti a zaměstnanci školy vyseparovali během více než 5 uplynulých let.
Třídění kovového odpadu na nymburském gymnáziu odstartovalo při EKOdni v roce 2009, kdy tehdejší 4KB prozkoumala možnosti recyklace navrhla separovat obalový hliník z plechovek, víček od jogurtů a také tenkostěnné železo. Kovové odpady se od té doby shromažďují do sběrných nádob v prvním patře školy naproti kabinetu biologie. Hliník od železa rozlišujeme magnetem na jedné z nádob. Když se nádoby naplní, jsou dotříděny, přesypány do pytlů a prozatím uloženy na půdě školy. Vždy za několik let se pak odváží do výkupu firmě, která má svou provozovnu na Všechlapském vrchu v Nymburce. Obalový tenkostěnný hliník a železný odpad podobného charakteru se vykupují s úplně nejnižší sazbou: tentokrát to byla u hliníku cena 11 Kč za kilogram a u železa 3 Kč/kg. Výkupní ceny v čase klesají, zatímco každoroční množství vytříděného odpadu se příliš nemění (jaro 2020, kdy se kvůli pandemii do školy nechodilo, mohlo statistiky ovlivnit). Při 90 kg vykoupeného Fe a 92,5 kg Al jsme v součtu za kovy získali 1.288 Kč, které výkupna v souladu s platnou legislativou musela poukázat na bankovní účet. Z něj byly ale již vybrány a 25. září předány do pokladny Studentského parlamentu.
Výkupna žádá, abychom nadále jako kov neshromažďovali už vůbec žádné prázdné blistry od tabletek a prášků - sice se hliníkově tváří, všechny jsou víceméně z umělé hmoty (někdy samozřejmě tence potažené hliníkem). K recyklaci v hutích se proto nehodí a mají svoje místo v nádobách na plasty.
Přes nízký výnos (kdo by také chtěl zbohatnout na odpadcích, kterých se chceme zbavit?), má třídění kovového odpadu smysl, který jednoduše nelze přepočítávat pouze na peníze. Jen úspora vynaložené energie při výrobě hliníku, pokud se v hutích namísto rudy bauxitu použije druhotná surovina kovový šrot, čímž se hliník recykluje, může vyšplhat až k 95 %(!). Kovy je navíc možno recyklovat snad nejlépe ze všeho odpadu - pro opětovné použití k prvotnímu účelu jsou při hutním zpracování díky vysoké teplotě, která spolehlivě odstraní všechny choroboplodné zárodky, ideální. Může se tedy stát, že z vytříděné a k recyklaci odevzdané plechovky může být vyrobena i ta samá, která se opět použije jako nápojový obal.
Pravidelné vybírání sběrných nádob, dotřiďování, pytlování i odvoz se ve škole zajišťuje dobrovolnicky. Čistota separovaných kovů v bednách není nikdy 100%. Největším nešvarem je stále přetrvávající naivní představa, že vše, co se z obalů potravin kovově leskne, musí být určitě kovové. Tak se do beden pravidelně dostávají umělohmotné obaly tyčinek, sušenek, brambůrek apod., které pochopitelně z hliníku ani železa nejsou a ani nemohou být (což dokazují piktogramy na každém obale). Naštěstí se jich tam nevyskytuje zase tolik a je dobře, že většina z nich nekončí ani ve směsném odpadu, nýbrž v popelnicích na plasty se žlutým víkem.
Další informace, které s tříděním kovových odpadů ve škole souvisí, jsou v těchto článcích:
Třídění kovového odpadu má stále rezervy
Budova Hrabalova gymnázia v disponuje sběrnými nádobami na separovaný odpad těchto druhů: papír, plasty, hliník, železo, drobný elektroodpad a použité baterie (monočlánky). Nápojové kartony (od mléka, džusů) lze všude v Nymburce separovat spolu s plastem. Ve škole netřídíme sklo, textil, nebezpečný odpad, zářivky a výbojky ani bioodpad.
