Beseda s kapitánem Ondráčkem
Utéct z reality – octnout se uprostřed ničeho, jet s větrem v zádech a vnímat jen širé moře kolem a absolutní svobodu, kterou člověku nabízí; nebát se vyjet ze zaběhnutých kolejí stereotypního života a udělat něco neobvyklého, nebezpečného a možná i šíleného; vyplout za hranice státu, systému a šedi obyčejnosti a stát se strůjcem vlastního osudu, stát se králem moří…
Snad po tom nejvíc toužil kapitán Ondráček, který nám ve středu 14. května v auditoriu ZŠ Komenského poreferoval o svém pokusu obeplout svět v rekordním čase. Zvláštní bylo, že jsme se teprve v průběhu vyprávění dozvěděli, že jeho plán selhal. Zasvětil nás na začátku do všeho, co se týkalo příprav na cestu a počátku plavby, takže jsme se de facto trochu dokázali vžít do jeho role a pochopit jeho zklamání. Dostalo se nám velmi podrobného popisu plavby, ale také zařízení lodi a všech problémů, kterým mořeplavec musí čelit. Tak trochu to připomínalo jakousi dobrodružnou knížku; jen málokdo něco podobného doopravdy zažil, a právě v tom tkvěla poutavost přednášky. Moře je nevyzpytatelné a nedá se mu poručit; ovšem člověk, který na něm dovede strávit tolik času, je přece jenom hrdinou. Kapitán vyplul z britského přístavu s tím, že se mu do roka podaří doplout okolo světa zase zpátky, ale nakonec skončil na Novém Zélandu – obeplul tedy jen polovinu zeměkoule, nicméně se mu podařilo najít místo, které si zamiloval. Přes všechny svízelné situace na lodi i problémy v osobním životě kapitán vypadal stále plný elánu a také částečně pyšný na to, co ve svém věku dokázal. Možná totiž opravdu nezáleží na výsledku – důležitější je cesta.
