Jak septimy a třetí ročník zakládali JZD a rozorávali meze.

A právě z tohoto důvodu se 2. 5. třídy 7MA, 7MB a 3A vydaly na exkurzi do Skautského institutu a sídla organizace Post Bellum v Praze, aby každá z nich absolvovala workshop s názvem Den, kdy se mlčelo.

Program byl připraven interaktivní formou a studenti se seznámili s problematikou Vítězného února, kolektivizace a vším, co doprovázelo nástup komunistů v Československu k moci.

Nejdříve jsme si vysvětlili několik pojmů souvisejících s touto dobou a poté jsme obdrželi kartičky se jmény a příběhy jednotlivých postav, seskupili jsme se po rodinách a prostudovali si své role. Poté jsme měli krátké cvičení, abychom se se svými postavami sžili. V případě naší skupiny jsme se snažili pohybovat, myslet a chovat se jako naše postava. Poté jsme dostali papíry a popis toho, jak vypadá naše hospodářství,  výčet zvířat, které naše rodina vlastní. Podle uvedeného popisu jsme provedli nákres tohoto hospodářství a obdrželi jsme odpovídající počty plastových figurek jednotlivých zvířat. Potom jsme se jako rodiny a její členové představili ostatním a „hra“ mohla začít.

Pod vedením zkušených lektorů, kteří zároveň vstupovaly do rolí soudruhů z MNV a  ONV. Ocitli jsme se v Úboči na Domažlicku v roce 1946. Jako postavy jsme prožili Vítězný únor, volby v roce 1948, následnou kolektivizaci, vstup do JZD. Někteří z nás byli dokonce zatčeni nebo vystěhováni z obce. V průběhu simulace jsme měli za úkol rozhodovat se podle zájmů, názorů a postojů jednotlivých lidí. A tak se stalo, že se někteří z nás v rámci své role museli rozhodovat a chovat v rozporu s vlastním přesvědčením, což byla také zajímavá zkušenost.“

Celý program trval necelé čtyři hodiny, a ačkoliv byla na začátku velká část studentů skeptická, nakonec je podoba workshopu mile překvapila, jak si můžete přečíst níže.

Anna Radochová, 7MA

Workshop mě příjemně překvapil. Upřímně jsem čekal, že si tam 4 hodiny sednu a nějak to přežiju. Mýlil jsem se. Téma bylo zpracováno nejen poučně, ale i zábavně. Možnost vžít se do života tehdejších lidí bylo super. Tento nápad ohledně sbírání opravdových příběhů skutečných lidí je podle mě skvělý.

Workshop byl příjemným ozvláštněním klasického školního týdne. Téma bylo taky zajímavé, ale provedení mi přišlo nezáživné, protože jsem nebyl jeden z mála šťastlivců, kteří představovali bohaté kulaky.

Workshop se mi moc líbil. Metoda, pomocí níž jsme se dozvídali nové informace, byla velmi osvěžující. Mohli jsme si dějiny osahat a vcítit se do postav, které se na vlastní kůži střetli s tvrdou rukou komunismu a znárodňování. Překvapilo mě, jak zábavné to bylo.

Workshop byl rozhodně zajímavý. Překvapila mě odvaha obyvatel Úboče, kde většina hlasovala bílou kartou proti komunismu. Že statkářská rodina Mastných skončila ve vězení, bych sice čekal, ale stejně je to šílený - dostali deset let vlastně za nic a jejich syn Jan, co studoval celou dobu v Praze, dostal taky tři roky. Líbilo se mi, kdybychom se ve workshopu dozvěděli víc o osudech konkrétních lidí (detaily o rodině Mastných jsem si musel dohledávat), jejichž příběhy workshop inspirovaly, ale stejně to bylo fajn.

Akce mě poměrně bavila, dozvěděl jsem se věci, které jsem nevěděl, docela zajímavou formou a zároveň prohloubil svoje dosavadní znalosti. Zároveň myslím, že ti, kteří měli méně zajímavé postavy, si to nemuseli užít tolik jako já, což ale asi nelze nijak vylepšit. Jako zajímavou shodu náhod beru to, že vesnici, do níž byla moje rodina vystěhována, jsem jednou navštívil, ovšem za drobnou historickou nepřesnost považuji to, že mi bylo sděleno vystěhování do okresu Jeseník, který ale vznikl až v roce 1996. To je asi jediná, byť nepatrná výtka, kterou k programu mám.

Od workshopu jsem toho mnoho neočekával, i proto mě celkem příjemně překvapil, i když ke konci mi to přišlo již moc dlouhé a nezáživné. Co se týče hlavní hry v rolích, tak ta mi přišla zábavná a zajímavá, i když místy byl spád událostí až moc rychlý.

Celé pojetí workshopu se mi líbilo. Díky hraní jsme se mohli lépe vcítit do pocitů lidí z doby komunismu a chápat jejich rozhodnutí, které by člověk za normálních okolností třeba ani neudělal. Oba pánové byli milí a atmosféra v místnosti díky tomu příjemná. Užili jsme si zábavu, ale zároveň jsme se dozvěděli dost informací. Nejzajímavějším faktem celého programu bylo to, že vesnice, na kterou jsme si hráli, v minulosti opravdu existovala a díky svědectvím jejích obyvatel se dnes může tento příběh dostat i mezi nás studenty.

Workshop se mi líbil, jelikož jsem se mohl vžít do role člověka, který za druhé světové války žil. Zopakoval jsem si také některé pojmy s tím spojené a pochopil všechny souvislosti. Pan průvodce vše vedl moc hezky.

Workshop mě zaujal. Předtím jsem nic podobného ještě nenavštívila. Před návštěvou jsem se trochu obávala a nevěděla, co mám od toho očekávat. Myslím si, že je to nová zkušenost a také jiná forma učení, než jsme normálně zvyklí z různých přednášek a ze školy. Jako negativní stránku bych zmínila délku workshopu - (třeba jen tři hodiny místo čtyř) – protože ke konci už bylo těžší udržet pozornost.

Líbil se mi celý program. Překvapilo mě, že cela třída spolupracovala a nikdo to nekazil. Líbilo se mi, že to byly reálné příběhy. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, a věci, co jsem věděla, jsem si upevnila. Líbilo se mi to, ale ke konci to bylo už trochu dlouhé.

Workshop Den, kdy se mlčelo mě bavil. Mohli jsme si prakticky na vlastní kůži vyzkoušet, jak probíhaly začátky komunismu a vznik JZD na vesnicích.