S Arnoštem a Evou Lustigovou u nás ve škole
Ve čtvrtek před jarními prázdninami měli maturitní třídy víceletého gymnázia, studenti předmaturitního semnináře z českého jazyka a literatury i členové klubu moderní historie z vyššího gymnázia možnost zúčastnit se pilotování workshopu, který pracuje s povídkou Arnošta Lustiga Ludvíček. Workshop vzniká ve spolupráci naší školy a Nadačního fondu Arnošta Lustiga. Měli jsme tu čest mezi námi přivítat jeho dceru - spoluzakladatelku a předsedkyně správní rady Evu Lustigovou.
Třída 8OB měla tu čest se jako první třída zúčastnit workshopu vedeného paní profesorkou Hantonovou a paní Evou Lustigovou. Dvě vyučovací hodiny se žáci věnovali povídce Ludvíček od českého spisovatele Arnošta Lustiga.
Rozděleni do skupin se studenti nejprve seznámili s textem povídky, pak o něm následně diskutovali. Každá ze tří skupin potom vypracovala osobnostní profil hlavních postav - Ludvíčka a Haničky. Čtvrtá skupina, kterou v našem případě tvořili členové klubu moderní historie, měla na starosti představení prostorů terezínského ghetta. Ve společné debatě byla řešena témata morálky, života v Terezíně i dětské lásky. Nezpochybnitelnou výhodou celé akce byla přítomnost dcery Arnošta Lustiga - paní Evy Lustigové. Při společné interpretaci díla doplňovala výstupy studentů nejen o své vlastní poznatky získané při čtení, ale prozradila i to, které pasáže jsou přímo inspirované životem jejího tatínka. (Teodora Kotyková, 8OB)
Díky zpětné vazbě od studentů víme, co bychom měly ještě změnit a vylepšit. Většina z nich litovala, že nebylo příliš prostoru pro besedu s Evou Lustigovou.
Potěšily nás například tyto postřehy:
Také se mi líbil zmíněný pojem "nehrdinský hrdina"; to bylo něco, co mi utkvělo v paměti.
Povídka s sebou nesla spoustu myšlenek, nad kterými budu přemýšlet ještě dlouho.
Čekal jsem, že to bude více o životě Arnošta Lustiga, ale povídka byla zajímavá, se silnou myšlenkou.
Lépe jsem pochopila, jak se určité zásady (myšleno morální) v krizových situacích mohou posouvat. Bylo to patrné u jednotlivých lidí v situaci, kdy se dostali do ghetta, pak už jim připadalo třeba kradení v pořádku. Taky mě celkem překvapilo chování postav v povídce vůči svému věku. Přišlo mi, že jejich chování a názory tomu úplně neodpovídaly a takovéto chování bych u třináctiletých dětí opravdu nečekala.
