Terezín - Po stopách paměti
Původně plánovaný dvoudenní seminář sice nebylo možné realizovat, ale do Terezína jsme se nakonec vypravili na jednodenní, o to však intenzivnější návštěvu.
V úterý 15. června vyrazili členové Klubu moderní historie a zájemci z kvart, sexty B a oktávy B na dlouho plánovanou návštěvu Terezína. Na programu bylo poznání bývalého ghetta v doprovodu lektorů Památníku Terezín a vzpomínek bývalých vězňů. Zvládli jsme i návštěva Malé pevnosti.
Na návštěvu jsme se dlouhodobě připravovali a díky tomu jsme v Terezíně mohli absolvovat trochu netradiční prohlídku míst, která nás velmi zajímala. Kromě Muzea ghetta, Magdeburských kasáren, utajované modlitebny, márnice či židovského hřbitova s krematoriem jsme také měli možnost nahlédnout na nádvoří domu L 410, kde pobývala paní Helga Hošková Weissová a Evička Picková z Nymburka, jejíž osud se snažíme zmapovat.
Zúčastnili jsme se workshopu „Po stopách paměti“, kdy jsme s plánkem města a tabletem s nahranými výpověďmi pamětníků hledali „místa paměti“, tedy místa, o kterých pamětníci hovořili v souvislosti s různými událostmi v ghettu. Každé skupince bylo přiděleno jiné místo, které jsme měli poznat a představit nakonec ostatním skupinám. Takto jsme ghetto poznali ještě detailněji.
Po bohatém programu v ghettu jsme se s paní lektorkou vypravili do Malé pevnosti, místu, kterému jsme se při studiu ve škole nevěnovali tolik podrobně. O to silnější dojmy jsme si, především díky podrobnému výkladu paní lektorky, odnášeli.
Návštěva Terezína v nás ve všech zanechala silné dojmy. Opravdu nabitý program za úmorného vedra jsme ale zvládli a moc dobře si uvědomujeme, že v Terezíně nám zůstává ještě řada míst k prozkoumání a hodně otázek k zodpovězení, proto věříme, že se do Terezína budeme ještě moci vypravit.
Velké poděkování patří lektorům, Nadě Seifertové, Janě Sumičové a Pavlu Strakovi, kteří nám připravili program na základě našich přání a v průběhu naší návštěvy se nám věnovali a odpovídali na všechny naše dotazy.
A zde několik ohlasů:
„Překvapila mě velikost ghetta, upřímně, čekala jsem, že celý „areál“ bude na mnohem menší ploše. Ale společně s informací, kolik tam bylo lidí, opravdu nechápu, jak se tam mohli vejít.“
„Hrůza, respekt k lidem, kteří to zažili a přežili. Údiv – rozhodně to pro mě nebyla nová věc, ale pokaždé, když to slyším, a teď i vidím, mě znovu a znovu překvapuje, že něco takového bylo možné.“
„Překvapuje mě, jak rychle se dokáží čísla změnit na jednotlivé příběhy a obráceně.“
„Mám radost a vážím si, že žiju tak, jak žiju.“
„Je šílené, v jak nelidských podmínkách vězni žili a jak krutí dozorci v Malé pevnosti dokázali být. A že dokázali vychovávat svoje děti, chodit do kina a užívat si bazén pár metrů od popraviště.“
„Vůbec jsem si Terezín takhle nepředstavovala. Sice jsem slyšela spoustu vyprávění a viděla hodně fotek, v hlavě jsem si to zrealizovala jinak, vypadalo to jako v Malé pevnosti. Město a centrum je krásné, architektura. Celkově to bylo hodně silné… Jsem moc ráda, že jsem mohla jet.“
„Překvapilo mě, že Terezín je FAKT město, představovala jsem si to jako Malou pevnost.“
„Přijde mi šílené, že na tak malém prostoru namačkali tolik lidí.“
„Představuji si tu bezmoc lidí, kteří tu dělali doktory a sestry, když neměli dostatek léků, jídla a vody pro ty, kteří to potřebovali a museli se jenom dívat na to, jak trpí.“
„Líbila se mi první část programu, když nám pan Straka vyprávěl o městě a mohla jsem vidět obrazy paní Hoškové Weissové v reálu a prohlédnout si kostýmy z divadelních představení, která se v ghettu hrála.“
„Překvapilo mě, že pevnost nesouvisí s ghettem.“
„Zaujal mě příběh židů – řemeslníků v ghettu. A jsem ráda, že jsem viděla místo, kde bydlela Evička Picková.“
„Dost mě překvapilo, že bylo v Terezíně v roce 2002 1,6m vody, protože nefungovalo stavidlo.“
„Cítím znechucení z toho, jak se někteří lidé dokázali chovat a říkám si, kolik lidí v dnešní době by dokázalo něco podobného udělat.“
„Zaujala mě prohlídka Malé pevnosti. Nevěděla jsme, že tam podmínky připomínaly koncentrační tábor a že se tu ke všem chovali až tak strašně. Jsem ráda, že jsem se do všech prostorů dostala.“
„Líbily se mi obrázky Terezína z té doby. Bavil mě workshop, kdy jsme hledali kavárnu. Zaujal mě příběh, který vyprávěla paní Sumičová v Malé pevnosti.“
„Program, kdy jsme chodili po skupinkách po Terezíně, mě hodně bavil. Prohlídka Malé pevnosti byla zajímavá a hodně silná. Je škoda, že na vše byl pouze jeden den.“
„Je to hodně silný zážitek, takže mi bude asi chvíli trvat, než si uvědomím všechny své pocity.“
„Je zvláštní pocit, když si uvědomím, že v místech, kde byli ubytovaní vězni, např. paní Hošková a naše Eva Picková, teď bydlí lidé. Vím tuto informaci už delší dobu, ale stále mě to překvapuje.“
„Nebyla jsem v Terezíně poprvé, tak nejsem až tak překvapená. Je to hezké a útulné městečko, ale když tu byly namačkány tisíce lidí v hrozných hygienických podmínkách… Byla jsem překvapená, že se Terezín dokázal ze své minulosti vzpamatovat a dnes v bývalých kasárnách, ubytovnách a heimech žijí lidé, kteří městečku vdechli nový život.“
