Setkání s Františkem Tichým

František Tichý je český pedagog, spisovatel, zakladatel a ředitel Gymnázia Přírodní škola. Mezi jeho literární počiny pro mládež patří mezi jinými knihy Transport za věčnost, Labyrint nedokončených setkání a novinka z roku 2022, Rekrut 244. Transport za věčnost se stal základní četbou pro členy Klubu moderní historie, když začali pronikat do tématu holokaust. Proto s velkými očekáváními přijali nabídku zúčastnit se besedy se samotným autorem. Transport získal v roce 2018 cenu Magnesia Litera v kategorii literatura pro děti a mládež. Knihu přečetli také studenti obou tercií, proto byli na besedu rovněž přizváni.

Během velice příjemně strávené hodiny a půl měli studenti možnost vyslechnout, proč a jak autor knihy píše, kde hledá inspiraci a vzory pro své hrdiny. Dozvěděli se, jak probíhá výuka na Gymnáziu Přírodní škola, jaké aktivity a projekty studenti ve škole realizují, došlo i na nabídku vzájemné spolupráce, protože jsme zjistili, že realizují řadu podobných aktivit, jako my v Klubu moderní historie. 

Zde několik reakcí:

František Tichý je pro mě jedna z velkých inspirací, a tak jsem se na setkání opravdu těšila. Ani trochu mě nezklamalo, právě naopak. Dalo mi další obrovskou motivaci pátrat, zajímat se, být aktivní a jednou jít učit. Překvapilo mě, kolik inspirace do knih mu dávají studenti a kolik příhod vychází z reálných situací. Bavilo mě poslouchat vyprávění o tom, jak to chodí na Přírodní škole a jak se liší či neliší od té naší. Těším se co všechno nám tohle setkání ještě přinese...

Setkání s panem Tichým mi umožnilo lépe poznat knihy, které jsme četli. Zjistila jsem, jak vznikaly jednotlivé postavy, co stálo za hlavními myšlenkami příběhu i to, že vydat dobrou knihu není jen tak. Překvapilo mě, s jakou radostí pracuje se svými žáky na podobných projektech, jako my.

Rozhodně jsem nadšená z toho všeho a i překvapená. Když nám pan Tichý začal vyprávět, jak ty příběhy vznikly a jak je všechno obehnáno samou náhodou, všichni jsme mu viseli na rtech a čekali, co bude dál, Z jeho vyprávění mi přišlo, že napsat knížku téměř musím, úplně mě jeho slova lákala a myslím, že to do budoucnosti budu hodně zvažovat.

Beseda s panem Tichým na mě zapůsobila. Jelikož bych také jednou chtěla napsat knihu, bylo pro mě velice zajímavé slyšet pohled na psaní a inspiraci od opravdového autora. Zaujala mě spousta věcí, například to, že si bral inspiraci z reálných příběhů, které se ho nějakým způsobem dotkly. Myslím, že to knížkam dodalo na důvěryhodnosti a charaktery mnohem více čtenáře zaujaly. Byla jsem také potěšená, že se pan Tichý se studenty také zabývá moderní historií, dokonce i pokládali kameny zmizelych. Celá beseda mě bavila, o autorovi jsem předtím příliš nevěděla, takže vše co řekl, pro mě bylo nové a velice zajímavé.

Když jsem četla první knížku od Františka Tichého, asi dva roky zpět, nikdy by mě nenapadlo, že se autorem Transportu za věčnost setkám osobně. Dnešní setkání pro mě bylo v mnohém inspirující, potěšila mě možnost poslouchat zkušenosti spisovatele knih o nelehkých tématech, poutavě napsaných pro mládež. Zaujalo mě nejen jakou cestou se František Tichý dostal k tématu holocaustu, ale také následné pátrání po dětech, které byly transportováni do Terezína a později dál na východ, jako byl Petr Ginz. 

Setkání pro mě bylo velmi zajímavé, i když je to už dlouho, co jsem četl Transport za věčnost a Labyrint jsem nečetl vůbec. Pan Tichý nemluvil jen o své knize, ale mluvil také o různých metodách vyrovnávání se s minulostí, o současných trendech ve školství nebo o tom, jaké je to být spisovatelem. Výklad pana Tichého o jeho knize Labyrint mě téměř přesvědčil, abych si ji přečetl, kdybych teď nemusel načítat skripta k vývoji české gramatiky a hláskosloví, tak bych si ji přečetl určitě. Nejzajímavější mi přišel názor, že na příběhu není důležitá jeho pravděpodobnost (závěr knihy, kdy se setkají dvě z postav), ostatně, o tom mluví i Milan Kundera ve své eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo (výzvy románu) a já s nimi souhlasím. Pan Tichý odpovídal i na dotazy ohledně školy, kterou založil, zde bych s ním naopak nesouhlasil, protože tento moderní styl výuky mi nevyhovuje. Nicméně pro mne bylo zajímavé slyšet jiný názor, chápu, že to, co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat jiným.

Obě besedy s panem Františkem Tichým jsem si  moc užila. Jednak tu, která byla pro klub, ale také i tu pro tercie. Ta první přednáška mě zaujala asi o něco víc. Možná to je proto, že mě Labyrint nedokončených setkání bavil o něco víc, než Transport za věčnost.  Na besedě se mi nejvíc líbilo to, že to nebyla přednáška, kde bychom jenom seděli a nic nedělali, ale pan Tichý se s námi bavil, vyptával, také nám předčítal. To se mi asi líbilo nejvíc. 

Setkání s Františkem Tichým mě velice mile překvapilo. Nejen, že se s námi bavil o knihách a příbězích o jejich vzniku, ale také jako pedagog a vedoucí skupiny zabývající se podobnými tématy, jako my, se s námi bavil o projektech a plánech, které se možná propojí i s námi. Nejvíce mě nadchlo vyprávění o tom, jak vznikají postavy, inspirované reálnými lidmi z okolí pana Tichého.

Mile mě překvapilo, že si pro nás František Tichý připravil i nějaké "fyzické aktivity". Když nám pak předčítal z Labyrintu, bylo to úplně jiné, než když jsem knihu četla sama. Díky jeho přednesu mi přišlo, jako bych byla sama součástí příběhu. Také jsem si doposud neuvědomila, kolik je takových badatelských studentských skupin, jako jsme my. Zaujalo mě, jak pan Tichý vyprávěl o výuce na Přírodní škole, jak připravují různá divedelní představení s naší tematikou a doufám, že nějaké představení přijedou zahrát i k nám. Těším se, že navážeme spolupráci, třeba na nějakých workshopech. Moc mě zaujalo, jak pan Tichý řekl, je to poslání, dovyprávět příběhy lidí, kteří sami nemohli. Čím víc se noříme do tématu holocaustu, tím víc mi přijde, že je to opravdu takové naše poslání a asi i díky tomu k nám pořád přicházejí další a nové šťastné náhody, které nám umožňují dávat tyto příběhy dohromady.

Velice děkujeme panu Františkovi Tichému za čas, který nám věnoval, inspiraci, kterým mnohým vnuknul, možnou budoucí spolupráci, kterou nám nabídl. Moc se těšíme.

Poděkování patří i Městské knihovně Nymburk za zprostředkování a organizaci tohoto setkání. Těšíme se na další spolupráci!