Reportáž ze semináře pro pedagogy aneb s Centropou do Prahy a Terezína
Ve dnech 16.-18. listopadu proběhl v Praze a Terezíně seminář pro české a německé pedagogy. Akci uspořádala mezinárodní organizace Centropa, jež se zabývá mapováním vzpomínek Židů především ve střední a východní Evropě. Cílem třídenního setkání bylo seznámit se s materiály, které Centropa nabízí pedagogům, diskutovat s kolegy z celé ČR a Německa, jak se dají materiály zařadit do výuky v různých prostředích a podmínkách a odvézt si tipy do svých hodin. Na programu byla i procházka Prahy po stopách Franze Kafky a návštěva Terezína. Možnost zúčastnit se semináře dostaly i dvě členky Klubu moderní historie Karolína Škaroupková a Antonie Fraňková coby lektorky programu AFYN.
Sobota 16. listopadu
V sobotu odpoledne jsme se v prostorách Gymnázia Evolution setkali s ostatními účastníky. Bylo milé, že se mezi spoustou neznámých tváří objevilo i několik povědomých z minulých vzdělávacích akcí. Společně jsme shlédli krátký film od Centropy o Jindřichu Lionovi, pamětníku židovského původu, jenž se svou rodinou před druhou světovou válkou utekl do Palestiny. Poté jsme se ve skupinách zamýšleli nad tím, jak bychom mohli film využít ve výuce či v nějakém programu pro studenty. Bylo zajímavé poslouchat nápady ostatních účastníků a v praxi vidět, že nejoblíbenější dějepisářskou metodou je tvorba časové osy. Velmi mě zaujaly nápady jedné učitelky z Německa, která kladla mnohem větší důraz na prožitek a emoce než na znalosti. Po sdílení nápadů jsme vyslechli přednášku Jakuba Krále o antisemitismu. Překvapilo mě, že i dnes koluje po internetu spousta protižidovských karikatur a že jsou velmi podobné těm, které používali nacisté. Večer jsme si s průvodkyní Zuzanou Pavlovskou prošli Kafkovu Prahu. Dozvěděli jsme se třeba to, že se během svého života několikrát stěhoval v okolí Staroměstském náměstí a že je Kafkova babička pohřbena na kovanickém hřbitově pár kilometrů od Nymburka, bohužel nelze přesně určit, kde se její hrob nachází.
Antonie Fraňková
Neděle 17. listopadu
V neděli jsme začali poněkud pochmurněji, protože jsme hned ráno vyrazili do Terezínského ghetta. Procházeli jsme místy, kde kdysi lidé prožívali nejtemnější období svého života, stejně jako drobné záblesky naděje. Podívali jsme se do Malé pevnosti, kde byli vězněni političtí vězni včetně několika Židů. Také jsme prošli podzemní chodby, známé jako kasematy. Ty byly vybudovány v rámci výstavby terezínské pevnosti mezi lety 1780 a 1790. Jedná se o komplexní systém obranných tunelů, který měl sloužit k obraně pevnosti. Celková délka podzemních chodeb v Terezíně dosahuje přibližně 30 kilometrů, přičemž pouze část je dnes přístupná veřejnosti.
Po obědě jsme se přesunuli do bývalého ghetta, kde jsme obešli místa jako terezínské divadlo, kde se konaly kulturní události, nebo náměstí, které bylo využíváno k různým účelům, např. zde vězni loupali slídu či zde po tzv. zkrášlení vedli komisi Červeného kříže. Podívali jsme se i na místo, které sloužilo jako shromaždiště lidí před transporty do vyhlazovacích táborů. Dále jsme navštívili Magdeburské kasárny. Na každém místě jsme si četli výpovědi pamětníků.
Následovala reflexe, při které jsme měli ve skupinách vytvořit myšlenkovou mapu toho, co nás zaujalo, co bylo nové a nápady, jak tyto informace předat studentům.
Prohlídku jsme zakončili vzpomínkovým ceremoniálem u stromu terezínských dětí. Tento strom zasadily terezínské děti na svátek Nového roku stromů 15. švatu 1943. Působil jako němý svědek minulosti, ale zároveň i jako připomínka života, který přes všechen útlak nikdy zcela nezhasl. Zapálili jsme svíčky a cítili, že i tento malý akt nese velký význam – udržet jejich příběhy živé, aby nebyly zapomenuty.
Poté jsme se vrátili do Prahy na hotel. Tam nedělní program končil, ale protože byl 17. listopad, vydaly jsme se samy na Národní třídu v Praze, kde probíhala připomínka výročí sametové revoluce, a ani tam jsme nezapomněly jsme zapálit svíčku.
Pondělí 18. listopadu
Pondělní ráno začalo check-outem z hotelu, po kterém jsme se vydali do Staronové synagogy, opět s průvodkyní Zuzanou Pavlovskou, expertkou na Franze Kafku. Po prohlídce Staronové synagogy jsme pokračovali do Španělské synagogy, která nás ohromila svou architekturou a bohatou historií, a následně i do Maiselovy synagogy, která byla jedním z nejvýznamnějších památníků židovské komunity v Praze. Každá z těchto synagog nám poskytla cenný pohled na židovskou tradici a kulturu, která byla neoddělitelnou součástí městské historie. Následovala ještě návštěva Vysoké synagogy a oběd na Židovské obci.
Seminář jsme zakončili workshopem, během kterého jsme ve skupinách představili své myšlenkové mapy, jež jsme vytvořili předešlý den v Terezíně. Ještě jsme stihli rychlou reflexi, při které měl každý šanci něco sdílet s ostatními. Pak už se jen rozdaly osvědčení a jelo se domů.
Karolína Škaroupková
"Jedním z největších zážitků celého semináře pro mě byla procházka Terezínem. Líbilo se mi, že jsme vzpomínky přeživších četli přímo na místech, jichž se týkaly. Dalším skvělým zážitkem byla návštěva Vysoké synagogy v Praze, která obvykle není veřejnosti přístupná. Bavilo mě pozorovat i to, kolik zajímavých metodických nápadů a pohledů se sejde k jednomu podnětu. Ze semináře si jich pár odvážím a těším se, až je v bližší či vzdálenější budoucnosti zrealizuji."
Antonie Fraňková
"Pro mě bylo v první řadě neskutečně zajímavé vidět, jak probíhají semináře pro pedagogy z pohledu studenta. Zároveň bylo také vtipné sledovat, jak učitelé prezentují před ostatními a tvoří myšlenkové mapy. Nejvíc jsem si asi užila procházku po stopách Franze Kafky se Zuzanou Pavlovskou a návštěvu Terezína. Mimo spousty úžasných vzpomínek si určitě odvážím i spoustu nápadů a inspirace pro své další workshopy."
Karolína Škaroupková
Děkujeme Centropě, jmenovitě paní Hermíně Neuner a panu Maxmilianu von Schoelerovi za možnost se zúčastnit velice inspirativního semináře a získat nové tipy a materiály pro Klub moderní historie, kde se tématu šoa a mapování příběhů obětí intenzivně věnujeme.