Nejsme vinní za minulost, jsme zodpovědní za budoucnost

Nejsme vinní za minulost, jsme zodpovědní za budoucnost

Velká úcta, respekt, pokora, obdiv a vděk, to vše a řada dalších pocitů v nás všech ještě dlouho rezonovalo po setkání s Helgou Hoškovou-Weissovou, významnou českou akademickou malířkou.

Paní Helga Hošková-Weissová se narodila se v Praze v roce 1929. Pro svůj židovský původ byla jako desetileté dítě vyloučena ze školy, v roce 1941 byla s rodinou deportovaná do Terezína a v roce 1944 potom s maminkou do koncentračních táborů Auschwitz, Freiberg a Mauthausen, tam se dočkala osvobození americkou armádou.

Po válce se vrátila s maminkou do Prahy, tatínek byl zavražděn v Auschwitz. Dokončila školu a následně vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Ústředním tématem tvorby paní Hoškové-Weisové je holocaust.

Zálibu v malování měla již od útlého dětství a nevzdala se jí ani v Terezíně, kde si vedla deník a zároveň kreslila vše, co kolem sebe viděla. Díky jejím obrázkům, které se naštěstí dochovaly, tak máme velice jasnou představu, jak každodenní život v terezínském ghettu vypadal.

Setkání s paní Helgou je pro nás velice vzácné a důležité o to víc, že byla v Terezíně na stejném pokoji s Evou Pickovou z Nymburka, jejíž příběh nyní mapujeme. Paní Helga nám mohla poskytnout osobní vzpomínky.

 

A jak vnímali setkání s paní Helgou Hoškovou členové Klubu moderní historie?

 „I když bylo moje očekávání vysoké, tohle setkání to předčilo. Paní Helga byla skvělá. Způsob jak vše vyprávěla... bylo to silné. Pověděla nám, co jí kamarádka napsala v Terezíně do památníku: "Hodiny utrpení zapomeň, ale čemu tě naučily, nikdy." Obdivuji ji, jelikož navzdory tomu všemu, čím si prošla, se toho vzkazu držela. Dokázala o tom nespočetněkrát mluvit, aby další generace neudělaly stejné chyby, i když to nikdy nebylo lehké. Když nám při hovoru sdělila: "Nejste vinni za minulost, jste zodpovědní za budoucnost" řekla bych, že nad tím všichni přemýšleli. My jsme zodpovědní za budoucnost, ať se nám to líbí nebo ne a nesmí se dopustit, aby se to všechno zlo, co nám popisovala nebo jiné, opakovalo.“

„Největší a nejdůležitější věc, kterou si ze setkání odnáším, je jednoznačně to, jaká je paní Hošková energická žena. Ve svých 91 letech, po minulosti, kterou si nikdo z nás neumí ani v nejmenším představit, jsem dnes poznala velmi silnou paní. Paní Helze stačilo jen malé popíchnutí a už povídala sama. Líbilo se mi, že jsem ani nemusela dokončit otázku a paní Hošková věděla a povídala sama. Líbí se mi, že se nevzdala, že ošklivou minulost vypráví tak, aby se na ni nezapomnělo a aby se nikdy nemohla opakovat. Můj obrovský obdiv paní Helze Hoškové patří právě proto, že je po tak ošklivé minulosti energická, sympatická a silná jako málokdo.“

 „Bylo to super, ráda bych se s paní Helgou setkala ještě někdy, protože je určitě ještě mnoho otázek, na které bychom chtěli odpověď. Možná úplně nečekaná informace pro mě byla ta, jak Helga vyprávěla o tom, že měla raději maso než sladkosti. K narozeninám místo sladkého dortu dostala dort ze sekané a párků. Minulost sice nezměníme, ale je důležité, aby o tom všem, co se stalo, každý věděl a případně se snažil zabránit něčemu podobnému. Moc si vážím toho, že jsme si s paní Hoškovou mohli popovídat alespoň přes Skype a doufám, že se s ní někdy setkáme i naživo.“

„Setkání s paní Hoškovou jsem si moc užila. Ráda jsem poslouchala vyprávění a odpovědi na naše zvídavé dotazy. 
Hodně mě zaujal příběh, kdy po válce jela její známá z Terezína do Izraele a na lodi viděla Zdeničku Pickovou. Zjistila ale, že to není Zdenička, ale její nevlastní sestra, se kterou si byly opravdu podobné. Zdenička totiž zemřela v Osvětimi. Vyprávění paní Hoškové mi připomnělo, že opravdu nesmíme dopustit, aby se něco takového opakovalo. Doufám, že to není naposledy, co jsem poslouchala paní Hoškovou, a pokud to situace dovolí, ráda vyrazím na její další besedy.“

„Setkání jsem si moc užila. Bylo doopravdy skvělé, že se s námi paní Hošková spojila. Občas mi bylo při vyprávění smutno z toho, co všechno paní Hošková zažila. Ještě jednou jsem doopravdy šťastná, že setkání proběhlo a že jsem se i zeptala na otázku, protože vím, že bych toho teď litovala, kdybych se nezeptala. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že se paní Hošková znala s rodinou spisovatele Arnošta Lustiga ještě před válkou. Že naše Evička Picková byla tiché děvče (z fotky bych tipla, že byla více upovídaná :). Moc si beru poselství, že minulost už prostě změnit nejde a proto je důležité se zaměřit na přítomnost a budoucnost, abychom, až to jednou taky bude minulost, našich rozhodnutí nemuseli také litovat. Velice děkuji paní Hoškové za setkání :)“

„Obdivuji, že se s námi paní Helga spojila přes Skype, což nebylo jednoduché ani pro nás:). A bavilo mě, že povídala tak živě, že nás někdy ani nenechala doříct otázku a hned odpovídala na to, na co jsme se chystali zeptat:). Vím, že tu hrůzu přežila i díky kreslení.“

„Setkání s paní Hoškovou bylo skvělé. Paní Hošková je čilá, na vše nám odpovídala srozumitelně, bylo to skvělé a moc jsem si to užil. Doufám, že se ještě alespoň jednou setkáme naživo. Paní Hošková nám řekla pro mě spousty nových informací. Co si pamatuji nejvíce bylo to, že měla velice ráda maso, Eva Picková byla tiché děvče a také to, že před válkou se jim nežilo nijak špatně. Odnáším si, že bychom si neměli vyčítat minulost, tu tvořil někdo jiný, ale pamatovat, že naše generace bude ta, která bude psát další etapu tohoto světa. My budeme další generace, která bude muset zaručit, že lidstvo bude žít alespoň dalších 100 let. Na konec bych chtěl říct jen jednu věc a to, že doufám, že se s paní Hoškovou setkám alespoň ještě jednou, je pro mě velice inspirující.“

„Obdivuju paní Hoškovou, její vitalitu, elán i ochotu podělit se s ostatními lidmi o své zážitky a zkušenosti.
Ona je právě ten člověk, který nám pomáhá nezapomenout na minulost a tím pádem máme možnost ovlivňovat budoucnost - formovat postoje a názory ostatních.

 „Setkání bylo úžasné, moc jsem se na něj těšila předem a rozhodně ne zbytečně. Paní Hošková vyprávěla moc hezky a srozumitelně. Ujasnila jsem si některé věci - jak to probíhalo v Terezíně mezi mladými lidmi, a přijde mi úžasné, že jsme se dozvěděli něco osobnějšího o Evičce. Všechny informace o Evičce, o tom, jaká byla, jak trávila svůj čas a jak na paní Hoškovou působila. Také ukázka z památníčku paní Hoškové bylo něco osobnějšího a "hmatatelného". Informace o Friedl Dicker-Brandeisové - o tom, jaká témata děti pod jejím vedením malovaly a proč paní Hošková malovala podle svého. Výzvu paní Hoškové beru tak, že litováním toho, co se stalo, ničeho nedosáhneme a nic nezlepšíme. To platí jak o holokaustu a utlačování jiných menšin, o komunismu a jiných totalitních režimech, tak si to člověk může vzít jako poučení do života. Je nutné, aby učitelé, rodiče,... této i budoucích generací mluvili o všech hrůzách minulosti, aby lidé, kteří tyto okamžiky historie nezažili a zdají se jim vzdálené, věděli, co může nastat, když se k moci dostanou takovíto lidé.“

 „Vyprávění bylo poutavé a dozvěděli jsme se pár dalších historek ohledně Pickových. Za nejzásadnější informaci, kterou jsme se dozvěděli, považuji tu, že Eva Picková byla tichá a spíše se věnovala psaní básní a ne ostatním děvčatům. Zároveň byla zajímavá historka o tom, jak se jedna kamarádka paní Hoškové potkala se s Františkem Pickem a malou Zuzankou na cestě do Izraele. Jak to rozumně zakončit? Rozhodně poselstvím paní Hoškové "Nejste vinni za minulost, jste zodpovědní za budoucnost." Neovlivníme to, že se šoa stalo, jediné, co nám zbývá je, ovlivnit budoucnost tak, aby se to nikdy neopakovalo.“

Teď už víme teď, jaká Evička byla a jakým způsobem trávila čas v Terezíně nejraději. Víme, co měla ráda paní Helga jako dítě. Přes všechny hrůzy, které zažila, měla štěstí. Řada šťastných náhod zachránila mnohé předměty, které byly paní Helze v dětství drahé, a díky štěstí se také dochovaly kresby z Terezína. A úžasné zjištění pro nás určitě bylo, že paní Helga stále maluje, a podle rady, kterou dostala od tatínka v Terezíně, „maluj, co vidíš“, reflektuje i v novém obrazu současnost a aktuální dobu – s vizí, která odráží její celý život - „světlo na konci tunelu“!

 

Ještě jednou mnohokrát děkujeme za velice inspirující a motivující povídání a budeme doufat, že se najde příležitost setkání zopakovat.

 

Zájemcům vřele doporučujeme dvě knihy Helga Weissová: Deník 1938-1945. Příběh dívky, která přežila holocaust. A Helga Hošková-Weissová:  Nikdo nás nečekal.

 

Helena Hantonová, Lucie Prokešová, Johanka, Kristýna, Petra, Luisa, Ema, Zuzka, Zuzka, Eliška, Toni, Markéta, Honza a Tomáš

Aktuální informace

31.01.2024

Ředitel školy zveřejňuje 31.1. kritéria přijetí na školní rok 2024-25 do 1. ročníku:

Celý článek
24.11.2023

MŠMT spustilo informační portál k přijímacímu řízení na SŠ.

29.10.2023

Ředitel školy zveřejňuje výroční zprávu o činnosti školy za školní rok 2022-2023

Významní absolventi

Milada McGrathová

Milada McGrathová (roz. Vencourová), televizní redaktorka, moderátorka a překladatelka, maturovala v roce 1987 ve třídě 4.B.

Anketa

 
Motto školního roku 2023-24
Arnošt Lustig 6 %
Tony Wagner 24 %
William Blake 9 %
Oscar Wilde 49 %
Albert Einstein 12 %
Celkový počet hlasů: 216
Archiv anket

Svět v roce založení školy

Volební právo v Austrálii

17. prosinec 1903

Parlamentních voleb v Austrálii se poprvé účastnily i ženy.

Nejčtenější

28.02.2024

FOTOGALERIE Z BESEDY (Z FB MĚSTSKÉ KNIHOVNY)

Na letošní třetí alumni besedu jsme přizvali absolventa gymnázia z roku 1994. Je jím Mgr. Pavel Snítilý, archeolog a zástupce ředitele Městského muzea v Čelákovicích. V nymburské knihovně ve čtvrtek 29. února 2024 nám od 17.30 hodin popíše mj. moderní archeologické metody v besedě nazvané: Archeologie pod vaším domem?

celý článek
15.03.2024

V úterý 19. 3. 2024 se koná od 11:45 Školní kolo 46. ročníku SOČ. Slavnostní zahájení za přítomnosti vedení města a vedení školy bude v učebně č. 77. Níže se dozvíte, kdo ze soutěžících a na jaké téma práci SOČ psal, jak to bude se zkrácením výuky a co je třeba udělat, pokud se na konkrétní obhajobu chce někdo přijít podívat.

celý článek
12.03.2024

Sekunda B vyjela na lyžák netradičně ve čtvrtek 7. 3. 2024 Po přijetí na chatu jsme začali vybalovat. Pak se hráli už jen hry.  A šlo se na večeři. V pátek díky nedostatku sněhu jsme museli vyjít až na Dvoračky a tam jsme celý den lyžovali. Bylo hezké počasí a tak jsme si to všichni užili.  Kvůli ztíženým podmínkám se posunul i oběd.

celý článek
 
Oscar Wilde - Buď sám sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.