Zápisník zahraniční zpravodajky - střípky z Nîmes
Asi před dvěma měsíci jsem dostala nabídku, která se neodmítá - jet na tři týdny do příjemného města Nîmes na jihu Francie, procvičit si francouzštinu, použít ji v praxi ve francouzské škole Alphonse Daudeta a setkat se tu se studentkami české sekce.
Hned na začátku, po 24 hodinách cesty autobusem, jsem poznala pravý francouzský přístup k věci. I když byla moje návštěva předem důkladně připravena a dohodnuta, překvapení zástupce ředitele z mého příjezdu nešlo přehlédnout. Po několika dotazech typu, co tu chci dělat tři týdny a co je cílem mé cesty, mě zařadil do sportovní třídy, která končí každý den už ve čtyři hodiny a nemá vyučování v sobotu (na rozdíl od většiny ostatních tříd).
Po dvou dnech strávených se mnou ve třídě, moji spolužáci zjistili takové novinky, jako že Česko a Čečensko jsou odlišné státy, že už nějakou dobu se naše republika nejmenuje československá a že se u nás nemluví rusky. A když zjistili, že čeština, stejně jako francouzština, používá latinku byli vyloženě zklamaní.
A co ve škole ?
Už nyní mám za sebou čtyři vyučovací hodiny překládání Zoly a marného snažení pochopit, o čem píše. Už jsem měla ale také jedinečnou příležitost podívat se, jak probíhá ve Francii soudní řízení, na kterém jsme se byli podívat během hodin občanské výchovy. Už mám za sebou také test z angličtiny, kde jsem si zkusila překlad z angličtiny do francouzštiny a překonala jsem touhu při tom použít česko-francouzský slovník. Francouzi se nezapřou ani o přírodních vědách, kde jsme zkoumali anatomii lidského těla - jak jinak, než na žabím stehýnku.
Mám štěstí, že jsem na této škole zrovna teď, že jsem se mohla zúčastnit tradičního karnevalu pořádaného školou. Každý žák si do školy bere masku a v té chodí na hodiny. To, že se bude konat karneval, jsem se dozvěděla až po mém příjezdu, takže svůj kostým jsem nakonec dala dohromady za pomoci holek z české sekce. Obdivuhodné je, že v přestrojení přijdou do školy opravdu téměř všichni, takže jsem mohla na chodbách potkávat jednorožce, vojáky, vlak a hodně dalších nápaditých kostýmů.
Mám docela dost času procházet se po městě, poznávat ho a sledovat veškerá klišé spojována s Francií, jako seniory v bekovkách hrající petanque pod platany. Trochu paradoxní tu však je, že do památek mají studenti vstup zdarma, ale osoby mladší osmnácti let sem mohou jen za doprovodu dospělé osoby. Takže s vrstevníky můžeme vše prohlédnout zvenčí a těšit se, až budeme plnoletí a budeme se moci dostat dovnitř.
Jsem tu už druhý týden a myslím, že učitelům i spolužákům rozumím lépe, než na začátku, a už pomalu začínám chápat i zdejší systém a kulturu. Odlišnosti od života u nás jsou patrné - Francouzi (hlavně ti, žijící zde na jihu) jsou jaksi víc v klidu a to nejen při jídle, ale na to se dá poměrně rychle zvyknout.
Tereza Javůrková, 5QA
