Stáž na BBS Westerburg – důkaz, že se přání opravdu plní.

Neděle
Je před půl sedmou ranní a já stojím s kufrem na nádraží. Je zvláštní, jak moc se člověk může těšit a bát ve stejnou chvíli. Mám před sebou třináctihodinovou cestu do Westerburgu. Naštěstí to utíká rychle. Kromě celní kontroly, zpoždění autobusu a přebíhání na přestupu jako o život se nic nečekaného naštěstí nekoná. Ve Westerburgu už na mě čeká Björn, učitel dějepisu a němčiny, díky kterému tu mohu být. Odveze mě do školního bytu, ve kterém budu následující týden bydlet spolu se dvěma praktikanty ze Španělska. Po dlouhé cestě jsem ráda, že jsem tu a těším se, co mi přinesou další dny.

Pondělí
V půl osmé vyrážím do školy pomáhat s projektem Europawoche. Připravuji hru k tématu Evropské unie a účastním se prezentace o Erasmu. Jsem překvapená, že i docela rozumím. Odpoledne jedu na výlet do nedalekého města Limburg. Procházím se uličkami, navštěvuji katedrálu, jdu se projít kolem řeky a je tu krásně. K večeři si chci připravit mraženou pizzu, ale na pokoji zjišťuji, že nemám troubu. Nakonec to zachraňuje mikrovlnka a já trávím večer se spolubydlícími při sledování vystoupení z Eurovize.

Úterý
Dnes se jdu podívat do výuky! Jsem zvědavá, jak bude vypadat a jak moc se bude lišit od toho, co znám od nás. Hned první hodina odpadá, protože učitel nedorazil. Trochu mě překvapuje, že místo ní nemáme dvouhodinovku fyziky. Zůstáváme ve třídě a moji němečtí spolužáci automaticky pracují na vlastních úkolech. Další hodinou je BWL aneb obchodní administrativa. I přes jazykovou bariéru počítám daň z obratu, brutto a netto. A k mému překvapení mi to i vychází správně. O polední pauze připravuji v hale hru k Evropské unii. Má úspěch – (nejen) maturanti se s nadšením trefují pingpongovými míčky do kelímků a odpovídají na otázky o EU. Odpoledne jdu na zmrzlinu s kamarádkou, celou dobu mluvíme německy a já z toho mám radost. Kéž bych takhle rozuměla neustále.

Středa
Dnes mě čeká hodina angličtiny, BWL a společenských věd. Jsem naprosto nadšená. Na angličtině si ve dvojicích navzájem hodnotí a komentují úvahy podle předem zadaných kritérií. Společně pak promítají některé slohovky na tabuli, autor ji vždy čte a spolužáci mu pak dávají zpětnou vazbu. Opravdu mě překvapuje, jak krásně to umí - vždy hodnotí velmi konkrétně, na jakékoliv práci dokážou ocenit to, co se povedlo, a poté doplnit doporučení pro příště. Zároveň ve třídě celou dobu panuje přátelská atmosféra. Odpoledne ještě navštívím hodinu obchodní administrativy a společenských věd.

Čtvrtek
Tentokrát pomáhám celé dopoledne s únikovkou, kterou pro zájemce připravili spolužáci z Europa A.G. Hodně se mi líbí už samotný nápad únikovku vytvořit a přijde mi geniální, jak je to celé propracované – zájemci po místnosti získávají hvězdy z vlajky EU s písmenky, musí je správně seřadit a poté zahrát na klávesy melodii, jež jim vyšla. I hráči jsou nadšeni. Po škole se chci vydat na výlet do městečka Hadamar. Na nádraží ale nastoupím do jiného vlaku a jedu přesně na druhou stranu. Měním plány a dost náhodně vystupuji ve městě Hachenburg. Projdu si náměstí, podívám se do skanzenu a jako obvykle na židovský hřbitov. Cestou zpátky už i na první pokus trefím správný směr. I přesto, že jsem původně chtěla být o třicet kilometrů jinde, vyklubal se z toho krásný výlet a já mám alespoň co vyprávět.

Pátek
Poslední den ve škole, čeká mě osm hodin – klasicky po hodině a půl společenské vědy, němčina, technika a obchodní administrativa. Baví mě to. Ve výuce rozebíráme volby do europarlamentu, zkoušíme volební kalkulačku a pak se bavíme o tom, co nám vyšlo, na němčině pozoruji debatu, jestli by se měl používat mužský rod jako označení pro všechny, na technice spolužáci pracují na vlastních konstrukčních projektech. Na hodině obchodní administrativy se rozhodne, že už nic probírat nebudeme, protože zítra začínají prázdniny, a tak mám alespoň více času popovídat si se spolužáky, než se rozloučíme. Večer jdu se spolubydlícími na večeři. Vracíme se pozdě večer, jdu si ještě dobalit a je mi jasné, že mi tohle všechno bude chybět.

Sobota
Je sedm ráno a já naposledy zamykám dveře gästehausu. Je zvláštní, jak se člověk může tak těšit domů a zároveň být smutný, že odjíždí. Cesta je nakonec úplně bez problémů a já jsem po čtrnáctihodinové cestě opravdu doma.

Pobyt ve Westerburgu naprosto splnil má očekávání – seznámila jsem se se skvělými lidmi, které stejně jako mě baví téma politiky a školství, zlepšila jsem se v němčině, viděla jsem v chodu zase jinou školu než tu naší a odvážím si odtamtud spoustu inspirace do budoucna. Zaujalo mě, že ve všech třídách využívají stoly po skupinách a kolečkové židle – už to lépe umožňuje společnou práci a lepší klima. Překvapilo mě, jak krásně umí učitelé i žáci pracovat s kritérii a vzájemnou zpětnou vazbou. Celý pobyt ve Westerburgu byl skvělý a já věřím, že se spolupráce našich škol bude i nadále rozvíjet. Velké díky všem, kteří mi tuto cestu umožnili.

Antonie Fraňková, 7MB